Jsou lovy v zahraničí eko-kolonialismem nebo eko-turistikou?

Z materiálů FACE zpracovala Milada Fabelová

Lovy “v zahraničí” jsou relativním pojmem. Neboť myslivec z nějaké malé země nebo z pohraniční oblasti může pravidelně lovit na “místním” území a zde podle řádných pravidel chovat “svou” zvěř, ale může lovit také v jiné zemi, než je jeho národnost. A obdobně myslivec z velké země může být “loveckým turistou” ve své vlastní zemi, pokud je pozván na lov do vzdálené honitby od jeho bydliště, do honitby, kterou sám neobhospodařuje, do lokality, ve které nezná ani zvěř, ani místní zvyky a způsoby lovu. Avšak lov, praktikován myslivcem ať už v jeho vlastní vesnici, nebo na vlastních pozemcích, nebo v zahraničí, a to i v exotických zemích, musí respektovat určité zásadní principy chovu a trvalého a moudrého využívání přírody.

Volně žijící zvěř je biologickým zdrojem z divoké fauny. Využívání tohoto obnovitelného přírodního zdroje lovem, s podmínkou, že se jedná o činnost trvalou, může přispět k zachování biodiverzity (druhů i habitatů). Tento princip byl formálně uznán Deklarací Mezinárodního svazu pro ochranu přírodyUICN, která byla přijata na Světovém kongresu o přírodě v říjmu 2000 v Ammanu v Jordánsku. Tento zásadní princip se plně vztahuje na využívání druhů zvěře lovem, včetně takových druhů, jako jsou velcí býložravci (způsobující značné škody na zemědělství nebo lesnictví), ale i šelmy, jako je medvěd, vlk, rys apod.

Tato zásada byla rovněž zahrnuta do Rezoluce 882 týkající se významu lovu pro zemědělské oblasti v Evropě, která byla přijata v roce 1987 parlamentárním valným shromáždění Rady Evropy. Je neodiskutovatelné, že lov, zejména lov prováděný zahraničními lovci, představuje pro mnohé přechodové země důležitou složku národního hospodářství, je zdrojem prostředků na spolufinancování rozvoje venkova. Je však nutné zabezpečit, aby získávání těchto finančních prostředků nebylo na úkor kmenových stavů zvěře. K tomu jsou kompetentní úřady jak na úrovni národní, regionální i lokální, které musí vytvořit a udržet právní i administrativní rámec (zejména systém kontroly způsobu a průběhu lovu), aby byl garantován trvalý charakter využívání přírodních zdrojů lovem. Tento rámec vyžaduje dostatečnou informovanost, osvětu a citlivost ze strany sociálně-ekonomických oblastí. To jest mysliveckých organizací, cestovních kanceláří, místních úřadů atd.).

V případě lovecké turistiky (která je skutečně zvláštní formou eko-turistiky) musí zúčastnění organizátoři a obchodníci respektovat a uplatňovat principy trvalého využívání a plně o tom informovat svou klientelu. To se vztahuje zejména na striktní dodržování platných právních a správních předpisů (včetně předpisů mezinárodních, jako jsou předpisy CITES) a jiných textů mezinárodní dohod, smluv apod.

Lovci pozvaní na lov do jiné země nebo oblasti, se musí chovat jako hosté a striktně dodržovat všechny právní a správní předpisy, respektovat tradice, zvyky a citlivé sociálně-kulturní zvláštnosti místní populace.