Standarta ANO či NE?!

Milada Fabelová

Tuto otázku jsem si začala klást jednak při svých cestách v zahraničí (Polsko, Chorvatsko, Maďarsko, Slovinsko...), když se naše delegace účastnila nejen slavnostních svatohubertských mší, ale přímo i svěcení mysliveckých standart, ale i doma, kdy i na stránkách časopisu Myslivost pozoruji rozvoj naší spokové činnosti ve městech i obcích.

Jedná se o symbol velmi starý. Každý řádný cech nebo spolek měl svou korouhev. Z Ottova naučného slovníku cituji: “Korouhev je znamením pospolitosti, sjednocení, seřazení, zhotovená z kusu látky, mnohdy velmi drahé s vyšitými odznaky, erby, hesly apod., přibité hřebíčky k vysoké tyči, žerdi, aby byla daleko viditelna. Žerď končívá u vojska kovovým hrotem jako kopí, u občanských spolků odznakem, u církevních křížem. Byla používána u městských stráží, spolků, uměleckých a řemeslnických cechů a bratrstev. Svěcení korouhve bývá velmi slavné, spojené s mnohými obřady. Pro smutek se halí v černý flór nebo se připíná černá stuha.” První zájmové sdružení myslivců z povolání - Lovecké bratrstvo - založené na schwarzenbergském panství v roce 1692 tuto korouhev mělo, ale bohužel se nedochovala.

V mé myšlence obnovit tuto tradici u u nás mě utvrdila i iniciativa některých našich okresů. Kolín, Kutná Hora, Žďár nad Sázavou a v neposlední řadě i MS Lesná Horní Němčí. Právě toto myslivecké sdružení naplňuje mou představu. V kostele byla odsloužena “Svatohubertská mše Es dur” od Petra Vacka a Josefa Selementa, sloužená za všechny živé i zemřelé myslivce, při níž byla myslivecká standarta Otcem Ladislavem požehnána. Před zahájením průvodu do kostela převzal standartu z rukou předsedy MS starosta obce, který ji v čele průvodu nesl až do kostela. Do akce byla zapojena jak myslivecká, tak i nemyslivecká veřejnost, představitelé státní i církevní. Vše se odehrávalo kolem kulturní události, to jest, odhalení pomníčku s dřevořezbou sv. Huberta od uměleckého řezbáře Františka Budaře z Bzence. Vznikla tak krásná a spontánní myslivecká akce, při které měli místní myslivci jedinečnou příležitost prezentovat svou kulturní a společenskou úroveň. A svoji šanci nepropásli.

Pro zájemce se však nabízí i další možnost. Řád sv. Huberta a Českomoravská myslivecká jednota již třetím rokem organizovaly na nejprestižnějším a nejposvátnějším místě naší republiky, v katedrále sv. Víta v Praze, svatohubertskou mši. Proč by se této ojedinělé a vzácné příležitosti nemohlo využít k posvěcení nově vznikajících standart. Určitě by se tato událost zapsala nejen do paměti přítomných, ale i do místních spolkových kronik a místního tisku.

Zároveň však vzniká obava, a to oprávněná, aby nevznikl chaos a nekvetl nevkus (každý pes jiná ves), aby standarta, jak již bylo citováno z Ottova naučného slovníku splňovala základní podmínku své existence, to jest, příslušnost ke sjednocenému cechu mysliveckému, tedy k Českomoravské myslivecké jednotě, měla jednotnou formu (rozměry a tvar), ale zároveň ponechávala prostor pro individuální symboly obce nebo města, prostor pro vlastní iniciativu. Smyslem je vytvořit symbol důstojný, reprezentující, ale i sjednocující, financovaný z místních zdrojů.

Jako bych již slyšela námitku, kde vzít na zhotovení standarty peníze, když nejsou na podstatnější věci. Jsem skálopevně přesvědčena, že částka 4 - 5 tisíc korun nezbytná pro zhotovení standarty, se jistě najde v kapse některého sponzora, který za odměnu bude mít na věčnou památku na žerdi štítek se svým jménem. On i členové jeho rodiny by se tímto jednou pro vždy zapsali do myslivecké historie.

Kulturně propagační komise ČMMJ, vedená dr. J. Kovaříkem, tuto myšlenku na svém zasedání dne 10.12.2003 schválila. Šéfredaktor časopisu Myslivost Ing. Kasina přislíbil, že stávající, ale i nově vznikající standarty budou zveřejňovány i se jmény sponzorů v časopise Myslivost. Předseda Klubu trubačů při ČMMJ přislíbil pomoc při organizování svatohubertských mší, na kterých budou standarty svěceny. Řád sv. Huberta přislíbil projednání svěcení standart ve sv. Vítu. Návrhy by byly předkládány Kulturně propagační komisi a Myslivecké radě ČMMJ ke schválení.

Na závěr je však nutno zdůraznit, že v žádném případě se nejedná o akci povinnou, ale o podchycení a ujednocení sympatické myšlenky,která se někde již sama ujala a která by mohla vést k vytváření nového pozitivní obrazu myslivců zejména u nemyslivecké veřejnosti, o vytváření nových nebo o obnovu starých tradic, poutí a spolkových shromáždění. Proč by se na nich nemohli i myslivci zviditelnit.