Krmná mrkev stále zajímavá

Ing. Antonín Kolář, Myslivecké sdružení Nová Ves u Chýnova

Mrkev znali Řekové a Římané již před 2000 lety, krmnou mrkev pěstovali i naši předkové. Krmná mrkev je v našich podmínkách i dnes vítaným doplňkem krmivové základny. Připomeňme si tu pár pěstitelských zásad.

Kořeny krmné mrkve ´Táborská žlutá´ z extrémně suchého roku 2003 a chudé půdy

Krmná mrkev je velice chutným, zdravotně velmi cenným a jediným statkovým krmivem, které je bohaté na všechny vitamíny. Hodí se nejen pro všechna hospodářská zvířata (zvláště mláďata a chovná zvířata), ale i pro spárkatou zvěř (žijící ve volnosti, především ale chovanou v oborách a na farmách). Příznivě se uplatňuje svými účinky dietetickými, působí např. na rozpouštění hlenů při katarech cest dýchacích. Při dlouhodobějším zkrmování působí též jako prostředek proti střevním hlístům. Zvláště v zimě se cení jako dobrý zdroj â-karotenu a vitamínů. Zkrmuje se syrová celá nebo pernaté zvěři nastrouhaná.

Krmná mrkev snáší sucho nejlépe ze všech bulevnin. Přesvědčili jsme se o tom znovu i v r. 2003, kdy krmná řepa, tuřín i krmná brukev naprosto zklamaly, zatímco krmná mrkev Táborská žlutá na Červeném Dvoře (na chudé, mělké, kamenité půdě) poskytla výnos 65 t/ha a podíl kořenů nad 0,5 kg činil 27,4 %. V podmínkách sucha totiž dovede omezit výpar tím, že zpeřené listy stáčí podle středního žebra (“nervu”) a rovněž i jednotlivé úzké úšty se stáčejí podle podélné osy. Sucho v první polovině vegetačního období snáší znatelně lépe než ve druhé polovině. Za srážky koncem léta a začátkem podzimu je v každém případě vděčná. Na druhé straně krmná mrkev neselhává ani v tak extrémně mokrých letech, jakým byl např. rok 2002.

Příprava půdy

Na půdu a podnebí má menší nároky než krmná řepa a úspěšně ji lze pěstovat ve všech výrobních oblastech od nížin do hor. Zvláštní význam ale má v oblastech sušších, kde se nedaří krmné řepě. Svoje přednosti prokazuje i ve vyšších polohách, protože na rozdíl od ní může asimilovat ještě při nízké teplotě. Chlad snáší bez problémů, dokonce i mráz (do 4 °C). Velice dobře prosperuje na kyprých, humózních, záhřevných půdách hlinitopísčitých, kde dělá pravé divy. Celkem dobře roste i na hlubokých půdách písčitých, kde se již krmné řepě nedaří. Pozoruhodných výnosů lze při troše péče dosáhnout i na půdách mělčích, hlinitých. Nesnáší jen půdy zamokřené, kde spodina obsahuje kyselé sloučeniny železa a manganu, dále půdy příliš těžké, slévavé se klonem k tvorbě půdního škraloupu. Ve vlhčích, utužených půdách se její kořeny častěji rozvětvují a jsou náchylnější k hnilobě (horší uchovatelnost).

Obvykle se pěstuje jako hlavní plodina po obilovině. Pozemek pro ni by se měl vybrat pokud možno čistý, nezaplevelený. Není to však podmínkou, neboť v současné době lze porost mrkve udržet v čistém stavu herbicidy. Na humus a živiny má poměrně vysoké požadavky, má ráda i dobrou zásobu vápna v půdě. Zpočátku roste pomalu a přijímá málo živin. Více živin přijímá od června a jejich odběr postupně zvyšuje téměř až do sklizně. Na rozdíl od červené (konzumní) mrkve, krmná mrkev snáší chlévský hnůj dobře, zvláště jedná-li se o hnůj dobře zaležený, zaoraný na podzim. Před hnojení slamnatým hnojem je třeba varovat, neboť hrozí nebezpečí většího napadení rostlin larvami pochmurnatky mrkvové. Ty způsobují “chodbičky” v kořenech mrkve. Vhodnou alternativou chlévského hnoje je zelené hnojení.

Vysévání a sklizeň

Krmná mrkev má dlouhé vegetační období, proto se na jaře vysévá velice brzo. Má drobné semeno, proto je třeba půdu před setím dobře připravit. Seje se do řádků 30 40 cm, do hloubky 0,5 1 cm (na lehkých půdách 1 2 cm), výsevkem 3 5 kg/ha (podle přesnosti secího stroje). Živiny se doplňují v umělých hnojivech při přípravě půdy, pouze část dávky dusíku se aplikuje na list. V suchých oblastech je ale vhodnější zapravit při přípravě půdy celou dávku dusíku. Ruční okopávka a jednocení patří minulosti, příliš husté porosty lze prosvětlit bránami. Proti plevelům lze úspěšně použít některý ze široké palety herbicidů (např. Afalon, Fusilade Super). Krmná mrkev se sklízí na podzim co nejdéle (říjen, listopad) a průměrný výnos kořene se pohybuje mezi 60 až 90 t/ha. Kořeny se uskladňují nejlépe při teplotě 1 2 °C a relativní vlhkosti vzduchu 80 90 %. Pěstování krmné mrkve v dvojkultuře (např. s mákem) je sice možné, ale už není vidět tak často jako kdysi.

Doporučené odrůdy krmné mrkve

Táborská žlutá: Má kořen středně dlouhý, 12 26 cm, převážně válcovitě kuželovitý. Dužnina je intenzivně žlutá, srdce žluté. Dává vysoké a jisté výnosy kořenů, se středním obsahem sušiny a cukrů, s nižším obsahem karotenu (10 30 mg/kg sušiny). Podle našich dlouholetých zkušeností je odolná proti chorobám, proti krátkodobému zamokření či na druhé straně vůči suchu. Její nespornou výhodou je veliká plasticita, ekologická nenáročnost a odolnost proti vybíhání do květu v roce zásevu. Lze ji vcelku úspěšně pěstovat i v chudších podmínkách a poněkud drsnějších polohách, dobré stanoviště ale dokáže velice ocenit. Je dobře skladovatelná. Vlastníkem a udržovatelem odrůdy je TAGRO Červený Dvůr, šlechtitelská stanice, Tábor 4 Měšice.

Višňovská žlutočervená: Má kořen středně dlouhý, 10 26 cm, většinou válcovitě kuželovitý, převážně špičatý. Dužnina je oranžově červená, srdce většinou žluté. Oproti předchozí odrůdě mívá asi o 10 % nižší výnos, avšak vyšší obsah karotenu. Byla vyšlechtěna výběrem z obchodního osiva původem z USA a povolena v r. 1940.

Proč ne červenou komzumní mrkev

Je třeba též připomenout, že pěstování červené (konzumní) mrkve pro účely krmení zvířat není příliš vhodné, neboť ta jednak dává daleko nižší výnos, a jednak v kořenech je obsaženo příliš mnoho rozpustných sacharidů (“cukrů”). Při dlouhodobějším zkrmování, případně ve vyšších dávkách totiž jejich nadměrný přísun (v nefyziologickém množství) představuje zbytečnou zátěž organizmu, narušuje pochody v trávicím traktu zvířat, narušuje rovnováhu minerálních látek v organizmu atd. Při zkrmování nestandardní (odpadní) červená mrkev hrozí nebezpečí častějších poruch trávení, pokud tato nebude prostá hniloby a nebude dobře vypraná.

Některé netradiční způsoby zkrmování

Porosty z jara vyseté krmné mrkve mohou spásat od září prakticky až do zámrzu veškeré druhy spárkaté zvěře. Jako nejvhodnější se nám ukázaly oplůtky, které se postupně otevírají. Otevřenou část plochy je dobré nadzvednout podrývákem nebo vyorat pluhem. Zvířata pak mrkev spolehlivě vyberou.

Přejmě si tedy, aby ti myslivci, kteří chtějí něco udělat pro výživu spárkaté zvěře, zahrnuli do krmných plánů nebo do osevních plánů zvěřních políček také krmnou mrkev. Odměnou jim pak jistě bude dobrý zdravotní a kondiční stav spárkaté zvěře.