Lovy a profesionální myslivost v Kyrgyzské republice

Iva FRANCOVÁ, Ladislav STEINHAUSER

Kyrgyzská republika se rozkládá v severovýchodní části Střední Asie a je jedním z nejzajímavějších horských regionů naší planety. Hlavním a zároveň největším městem v zemi je Bishkek. Na svoji rozlohu 198 500 km2 je tato země se svými 4,5 mil obyvateli poměrně málo lidnatá. Z toho 1,5 mil lidí žije vhlavním městě. Státní měnou je sum a 1Kč je přibližně 1,4 sum. V Kyrgyzii se hovoří buď kyrgyzsky nebo rusky. Oba jazyky jsou oficiálně uznávány, ale úředním jazykem je kyrgyzština. Lze se domluvit i anglicky.

Kyrgyzie měří odvýchodu na západ 925 km a ze severu na jih 453 km. Hranice republiky procházejí po přirozených přírodních rozhraních. Tvoří ji řeky i horské hřebeny. Nejdelší hranici má sČínou.

Pohoří Taň-Šaň je překrásnou scenérií horských hřbetů a mezihorských proláklin. Délka většiny hřebenů je 100-300 km, šířka 10-40 km. Nejdelšími znich jsou Kokšaal 582 km a Ala-Too 454 km.

Klimatické podmínky mají příznivý vliv na druhovou diverzitu rostlinné a živočišné říše. Zrůznorodého společenstva živočichů je možné lovit více než sto druhů. Mezi nejvýznamnější druhy patří ze srstnaté zvěře sibiřský kozorožec (Capra sibirica), argali Marco-Polo (Ovis amon polii), sibiřský srnec (Capreolus capreolus pygargus), ze šelemvlk (Canis lupus), zpernaté pak orebice horská (Alectoris graeca), bažant kolchidský (Phasianus colchicus) a velekur himalájský (Tetraogallus himalayensis).

Myslivost vpojetí vjakém ji chápeme my se zde nikdy neprovozovala. Zvěř představovala jen zdroj obživy. Pokud ji lovili místní lovci, pak to vždy bylo pouze “na maso”. Až vroce 1989 se stala předmětem poplatkových lovů. Prestižní záležitostí pro každého profesionálního lovce je ulovení trofeje rekordních parametrů. Nejinak je tomu i vKyrgyzii. Spojmem “chovný kus” se zde ale bohužel nesetkáte.

Vláda nově vzniklé samostatné Kyrgyzie si rychle uvědomila, že zvěř je velmi výhodným obchodním artiklem. Vroce 2001 vydala na základě intervence prezidenta Kyrgyzské republiky “Předpisy pro provádění loveckých výprav pro zahraniční lovce na divokou zvěř vKyrgyzské republice”. Tento právní dokument stanovuje veškerá pravidla, na jejichž základě lze lovit na území Kyrgyzstánu cizími státními příslušníky. Vymezuje dobu lovu a kvótu lovu (kvota dobyči izjatija). Kvóta stanovuje přesný počet jednotlivých druhů lovné zvěře, které lze na území konkrétních revírů - loveckých hospodářství vpřesně stanovené době ulovit. Dále definuje řád pro organizaci loveckých výprav pro zahraniční lovce a vymezuje veškeré formality, které je nutné vybavit před vývozem loveckých trofejí do ciziny.

Lov a vše slovem spojené spadá do kompetencí ministerstva zemědělství. Výkonným orgánem, který vzemi řídí myslivost je GLAVOCHOTA (Ústřední správa ochrany a regulace využití loveckých zdrojů). Byla založena vroce 1940. Do okruhu její činnosti náleží ochrana přírody, využití a obnova loveckých zdrojů, ochrana životního prostředí volně žijících živočichů, rozvoj průmyslového a sportovně-rekreačního lovu (lovecká turistika).

Glavochota je státní organizace založená na principu centrálního řízení. Má 203 zaměstnanců. Vjejím čele stojí ředitel, který podléhá přímo ministru zemědělství. Organizačně je členěna na šest oblastí loveckého hospodářství: Čujskou, Talasskou, Issyk-Kuĺckou, Narynskou, Ošsko-Batkenskou a Džalal-Abadskou. Hospodaří na 8 mil ha lovecky využitelných ploch po celém území Kyrgyzstánu.

V Taň-Šaňském pohoří se obvykle loví vnadmořských výškách 3000 5000 m. Vysokohorské podmínky charakterizuje řídký vzduch a teplota od +20 do 10 0C v závislosti na ročním období. Jsou zde dvě lovecká období: podzimní od 15.8. do 15.12.a jarní od 1.3. do 31.3.. Vlastní lov probíhá na koních, šoulačkou nebo naháňkou. Nejúspěšnější bývá šoulačka.

Nejčastěji lovenou zvěří je kozorožec sibiřský. Průběh lovů je obvykle následující. Lovci jsou ubytováni vzákladním loveckém táboře. Zněho vyjíždějí na koních do vyšších poloh, kde se zdržují kozorožci. Kyrgyzští koně jsou menšího vzrůstu, čtvercového rámce sdobrou povahou. I ten kdo nikdy vsedle neseděl je snadno uřídí. Jsou zvyklí na pohyb vhorách. Většinou si najdou cestu sami a drží se vedoucího koně. Loví se vnadmořských výškách 3000 m a výše.

Kozorožci se během dne zdržují vnejvyšších místech horských hřebenů. Často až těsně pod ledovcem. Večer se spouštějí do nižších poloh na alpinské louky za úživnější pastvou. Pokud je velké sucho a tráva nemá dostatek vody ve svých pletivech, scházejí až do údolí khorským říčkám znichž pijí.

Lovci večer šoulají údolím a pozorují svahy. Kozorožec na sebe většinou upozorní sám, protože při chůzi svými spárky uvolňuje kamení. To pak sdaleko slyšitelným hlukem padá do údolí. Při obeznání dobrých kozlů se doprovod s lovcem pokouší přiblížit kpasoucím se zvířatům. Kyrgyzané říkají, že jdou “podchodom”. Pokud se dostanou na dobrou vzdálenost, mohou lovit. Pokud ne, vracejí se zpátky do mobilního tábora, kde přenocují a velmi brzy ráno, prakticky za úplné tmy, se vracejí zpět. Kozli zůstávají přes noc na pastvě, případně se na “své” místo vracejí. Střílí se na velké vzdálenosti 200 300 m sdobrou oporou.

Druhým způsobem lovu je tzv. “zagon”. Přeloženo do naší myslivecké mluvy naháňka. Doprovod rozmístí lovce po horském hřebenu na místa sdobrým výhledem do údolí a do protisvahu. Většinou se jedná o sedla, náhorní plošiny atp. Lovci jsou dobře kryti. Pomocníci nahánějí kozorožce na ležící střelce střelbou z pušek. Naháňka trvá často i několik hodin, protože honci jdou zvelkých vzdáleností (někdy až z 15 km). Při tomto způsobu lovu je vysoká pravděpodobnost úspěchu. Je však zapotřebí, aby lovec byl dobrý a pohotový střelec. Střílí se vběhu a na velké vzdálenosti.

Nejsilnější trofej kozorožce uloveného vKyrgyzii pochází zúdolí Šamsi. Kozoroh byl uloven vroce 1998 rakouským klientem a délka rohů byla 152 cm. Vtomto roce to byla nejsilnější světová trofej. Dnes drží primát Kazašsko.

Druhým často vyhledávaným objektem myslivecké vášně je sibiřský srnec. Žije vnižších polohách než kozorožci. Zatímco kozoroh miluje strmé kamenité svahy bez porostu, “sibiřák” žije skrytějším způsobem života a vyžaduje krytinu. Zdržuje se vnadmořských výškách okolo 2200 m na hranici lesa. Přes den se drží vpodrostu a na paši vytahuje ve večerních a ranních hodinách.

Lov probíhá většinou šoulačkou. Podle místních podmínek se kombinuje sklasickou čekanou. Nejoptimálnější doba pro úspěšný lov je říje, která probíhá od konce srpna do konce září.

Za krále pohoří Taň-Šaň je právem považován argali Marco-Polův. Tato asi 160 kg vážící horská ovce svinutím rohů až 155 cm žije na hranici věčného ledu vnadmořských výškách 4500 m a výše. Způsob života se dá porovnat se životem kozorožců. Tak jako oni i Marco Polo schází večer zhřebenů do údolí za potravou. Stejný je i způsob lovu. Kdo chce ulovit Marca Pola musí být nesmírně fyzicky zdatný.

Nejobávanější a zároveň nenáviděnou šelmou Kyrgyzie je vlk. Větší respekt domorodců si vysloužil snad jen sněžný leopard. Vlci žijí vpřísně organizovaných společenských skupinách. Společně loví, vzájemně si dobře rozumějí a společně brání území náležející smečce. Nejčastější počet zvířat ve smečce je pět až deset jedinců. Každou smečku tvoří rodina sjedním dominantním vedoucím samcem a samicí. Knim se přidávají jejich odrostlá mláďata a někdy i další dospělí vlci. Vzimě se vlci shlukují do větších skupin. Každý příslušník smečky má své společenské postavení. Vlčí smečka pro sebe obvykle potřebuje lovecké území o velikosti několik stovek čtverečních kilometrů.

Vlk se vKyrgyzii loví od 15.12. do 31.03. Kyrgyzané říkají, že “ochota” na vlka je jedna znejobtížnějších, protože vlk je také “ochotnik”. Obvyklým způsobem lovu je nátlačka vpředem obeznané leči. Leč je obehnána provazem se zradidly (např. barevné praporky, plastovými tabulemi apod.), které se ještě pro zvýšení účinnosti mohou impregnovat pachem odpuzujícím vlky. Lovci jsou rozestaveni na místech, kde je leč otevřená. Vlci uhýbají před postupujícími honci velmi tiše. Je proto nutné naprosto bezhlučné a obezřetné chování na stanovišti a střelecká pohotovost .

Dalším způsobem je stopování. Pokud lovci objeví vlčí stopu, sledují ji na koních, vterénním automobilu nebo na sněžném skútru. Stopování může probíhat i několik dní, protože vlk je neúnavný ve svém slídění za potravou.

Poměrně málo využívaným způsobem lovu na vlky je lov při újedi.

Na Zemi existuje snasd jen pět druhů ptáků, kteří se považují za “horskou pernatou zvěř”. Vhorách Kyrgyzstánu žije jeden z nich - velekur himalájský. Místními lovci nazývaný “ular”. Ulovení velekura patří mezi zážitky porovnatelné slovem kozorožce.

Tento obyvatel alpinských luk a kamenných svahů žije ve výšce 2000 5000 m n. m.Vzimně se ulaři zdržují na málo zasněžených svazích vmístech, kde je sníh odvátý větrem. Tady nacházejí skromnou potravu tvořenou stébly trav, semeny a kořínky rostlin. Někdy se hejnka spouštějí až na horská pastviska. Vlétě se drží vpáru smladými, vzimě vnevelkých hejnkách.

Ulara je možno lovit od srpna do prosince. Loví se šoulačkou nebo se ptáci nahánějí na skryté lovce. Za nejúspěšnější způsob lovu se považuje čekaná. Lovci zasednou vmístech kam ptáci slétají brzy ráno na pastvu. Střílí se kulovničkou malé ráže od 5,6 -7,62 mm soptikou. Při naháňce jsou lovci rozsazeni ve stometrových vzdálenostech směrem po svahu dolů. Vyplašený ular se vždy spouští směrem dolů. Níže postavení střelci tak snadno mohou přijít kráně. Loví se brokovnicemi snáboji shrubým brokem.

Velekur je velice obezřetný a plachý pták. Při sebemenším nepřirozeném hluku odlétá do bezpečí scharakteristickým hvízdáním. Je velice vitální. Postřelený letí mnohdy až kilometr “na automatickém pilotu” a teprve poté zhasíná.

Lov na tyto vysokohorské kury není pro všechny. Je třeba znát základy alpinismu, mít naprosto zdravé srdce a velmi odolný organismus. Chcete-li ulovit tyto obezřetné ptáky, musíte často přebrodit říčky i přejít průsmyky, musíte mít dostatek sil a být vybaveni mimořádnou fyzičkou.

Vestepích centrální Asie žije bažant kolchidský. Lov tohoto naprosto divokého bažanta je vKyrgyzii velice populární. Probíhá obvykle ploužením za vydatné pomoci psů. Používají se buď ohaři, slídiči nebo lajky. Ani lajka ani slídič zvěř nestaví, ale vypichuje. Vnepřehledných terénech je proto zapotřebí velké obratnosti, pohotovosti a rychlosti, chce-li mít střelec úspěch.

Opravdoví “fajnšmekři” však vyhledávají drobné orebice. Život těchto kurovitých ptáků je těsně spjat skameny a horami všeobecně. Obývají hluboká údolí, kaňony řek i kamenité svahy hor, žijí vhorách i vpodhůří a pronikají až do přilehlých rovin. Vyskytují se prakticky od nížin až po hranici věčného sněhu. Orebice předčí vrychlosti létání snad i naši koroptvičku. Loví se společným ploužením nebo samostatně slíděním se psy.

Malebná zákoutí morénových údolí, nekonečné horské masivy, divoké horské říčky plné dravých pstruhů, přátelští a pohostinní lidé, profesionalita průvodců a velké množství zvěře to vše nabízí Kyrgyzie, malá zemička vcentrální Asii, ve které dojde lovec knaplnění svých snů.