První Kulovnice

Jaká Ráže?

Škáral Antonín

V časopise Myslivost poslední dobou vychází množství polemik o volbě kulové ráže. Protože se mi sportovní a posléze i lovecké střelectví stalo koníčkem, kterému se věnuji už téměř dvacet let, dovoluji si i já přijít se svou troškou do mlýna. Ač články o střelivu, zbraních a jejich použití velmi rád vyhledávám, někdy nechápu, kde je vlastně problém, nebo chcete-li, zakopaný pes.

Nový zákon jasně stanovil, jakou energii musí vyvíjet střelivo pro lov spárkaté zvěře. Ať se nám to líbí nebo ne, musíme se tímto ustanovením řídit. Navíc, všichni jsme absolvovali zkoušku z myslivosti. V přípravném kurzu se nemálo času věnuje lovectví i zbraním a střelivu, kde se také řeší tento problém. Jak se ale ukázalo, jsou mezi námi stále myslivci, kteří mají snahu jen a jen zákon obejít, i když si myslím, že všichni víme o důsledcích střelby malými rážemi na silnější zvěř. Tak jako víme, že lišku ani zajíce nelovíme brokem 2,5 mm, musíme přece vědět i to, že na jelena nepůjdeme s kulovnicí ráže .223 Remington, byť by daná laborace náboje vyhovovala zákonu z hlediska dosažené energie.

Navíc to, čím se bude lovit jaká zvěř mají v rukou ti z nás, kteří by měli mít největší znalosti i zkušenosti, aby se zvěř, o kterou celoročně pečujeme, při odlovu usmrcovala mysliveckým způsobem. Myslivecký hospodář, případně předseda mysliveckého sdružení, přece musí vědět, kdo vlastní jakou zbraň a podle toho by také měli vystavovat povolenku k lovu.

Teď bych se ještě věnoval otázce střeliva s těsně nadlimitními hodnotami energie vzhledem k zákonu. Zaujalo mne tvrzení jednoho z myslivců, majitele právě výše uvedené kulové ráže, kdy porovnával ráži .223 Remington s laborací ve 100 m energie 1504 J a náboj 7,62 x 39 R s energií ve 100m 1543 J. Tady je nutno vzít v úvahu nejen energii, kterou lehká střela při průniku cílem rychleji ztrácí, ale také průměr střely, její hmotnost a v neposlední řadě velikost deformační zóny střely s řízeným rozkladem. Stačí se podívat do katalogů střeliva různých výrobců. Vždy tam najdeme daleko větší výběr střel u ráží 7 mm a větších.

U všech ráží 5,6 mm je neoddiskutovatelná jejich velmi plochá balistická křivka, většinou nízká hmotnost zbraní tohoto kalibru a v neposlední řadě poměrně nízká hodnota zpětného rázu. Toto vše ji předurčuje k odstřelu menších predátorů, sportovní střelbě, případně k odstřelu zvěře srnčí. Uvědomme si, že zbraně těchto ráží nebyly původně lovecké a jako takové byly používány s celoplášťovou střelou. Ranivost docílená nestabilitou velmi až extrémně rychlé střely malého průměru a velké rychlosti v myslivecké střelbě není vhodná. Zde by mohla pomoci střela s již zmíněnou řízenou deformací, ale ta při takto malé ráži není technicky proveditelná.Chybí totiž dostatečně velká deformační zóna. Střela s obnaženým hrotem (poloplášť - MH), se při této ráži a rychlosti totiž většinou rozloží na více částí.

Naproti tomu ráže 7,62 x 39 je svým průměrem shodná svelmi používanými rážemi .30-06 Springfield nebo .308 Winchester, které jsou pro lov velmi vhodné a stejně jako tyto dvě ji lze doporučit pro lov všech druhů u nás žijící spárkaté zvěře. I když sám bych preferoval obě silnější ráže z důvodů pravděpodobnějšího průstřelu.

Ostatně k tomuto problému chci dodat, že pokud střela zůstane v těle lovené zvěře, tj. nedojde k průstřelu - znamená to, že veškerou svou energii střela předala cíli. Což se dá říci, že je velmi dobře. Pokud střela tělo zvěře opustí, je to vlastně ztráta. Střela nepředá všechnu energii a s určitou zbytkovou energií opouští cíl bez užitku a určitým způsobem jen ohrožuje okolí.

Ale pokud nedojde k průstřelu a zvěř nezůstane na nástřelu nebo několik kroků od něj, špatně se dosleduje. Zvěř barví dovnitř a vstřelovým otvorem začíná barva vytékat až několik metrů od nástřelu. Vzniká tzv. čistý nástřel a mnohdy tento případ končí slovy ,,chybil jsem”.

Při průstřelu je na nástřelu většinou dostatek barvy i stříž, zvěř většinou barví už od tohoto místa a dosled bývá značně usnadněn. V ideálním případě bychom tedy potřebovali takovou ráž, která lovenou zvěř prostřelí, a střela opouští tělo s téměř nulovou energií. Toto je však nedosažitelné z důvodů různé vzdálenosti, povětrnostních podmínek, odporu cíle a mnoha dalších vlivů, které přesahují možnosti tohoto článku.

Je pravdou, že každý většinou prosazuje právě tu svoji zbraň i ráži jako univerzální a nepřekonatelnou. Jsou ale i takoví, kteří dokáží poukázat jak na přednosti, tak na zápory dané ráže, kterou si pořídili na začátku svého mysliveckého působení a jejich nedostatečnost nebo nevhodnost zjistili až časem. Od takových je třeba se učit.

Jak vidíme, univerzální ráž prostě neexistuje. Máme však dostatečně velký výběr těch, které se k tomuto ideálu přibližují, alespoň pokud se týká lovů v našich středoevropských podmínkách.

Škáral Antonín Šebkovice 116 PSČ 675 45 tel. 604946504 skaral@seznam.cz