Hodnocení péče o tetřevy v uplynulých pěti letech v ČR

Dokončení zminulého čísla

Ing. Josef Jirát, CSc., Ministerstvo životního prostředí

V minulém čísle Myslivosti vprvé části tohoto příspěvku byli čtenáři seznámeni se stručnou historií vzniku záchranných programů a rozvoje voliérových chovů tetřeva hlušce v České republice

Snímek Eduard Studnička

Rozdílné názory na účelnost a účinnost ZPTH se profilovaly zhruba po dvou letech jeho platnosti. Skupina ochránců přírody kolem AOPK vychází zpředpokladu, že pro úspěšné přežívání populací tetřevů je rozhodující stav biotopu. Vypouštění ptáků např. do oblasti, kde tetřev zmizel (samozřejmě kromě jiných vlivů i pro zhoršení stavu biotopu) je bez zlepšení stavu tohoto biotopu neúčelné. Vrámci realizace ZPTH by se měla zajistit nejdříve úprava příslušných biotopů tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám tetřevů a teprve následně přistoupit kjejich reintrodukci.

Druhá skupina, většina členů PS a zejména praktici a bezprostředně zainteresovaní nadšenci mají vpodstatě stejný názor, který ale vychází ze skutečnosti, že potřebná úprava biotopů je věcí složitou adlouhodobou, a proto nutno vrámci principu předběžné opatrnosti provádět zároveň sjeho nápravou diferencovaně vypouštění ptáků. Nelze zcela vyloučit krajní nebezpečí, že budeme tak dlouho napravovat stav biotopů, až tetřevi u nás téměř vymizí. Takováto obdobná neblahá zkušenost unás totiž již existuje sdropem na jižní Moravě, kde dlouholeté “tahanice” o provedení potřebných nezbytných úprav biotopu vedly (v kumulaci sdalšími negativními faktory) kvymizení posledních u nás trvale žijících ptáků.

AOPK má do konce tohoto roku provést odbornou komplexní analýzu celého ZPTH, vekteré se musí vypořádat i stěmito rozdílnými názorovými směry. Na jejím základě MŽP rozhodne následně o dalším postupu.

Všechny hlavní aktivity prováděné vrámci ZPTH byly od počátku směrovány doprioritních oblastí (I. a II.), tedy na Šumavu, do Českého lesa, Beskyd, Krkonoš, Brd a Jeseníků. Na základě doporučení PS a zvážení všech souvislostí, MŽP povolilo od roku 2001 reintrodukci tetřevů ještě vNárodní přírodní rezervaci Králický Sněžník. Postupně byly zpracovány podrobnější oblastní ZP pro Šumavu a Český les, Beskydy, Jeseníky a Brdy, které sice vycházejí ze specifik jednotlivých oblastí, ale mají většinou ještě příliš obecný charakter. Dobrou úroveň má program pro Brdy, který vnávaznosti na “Doporučení pro usměrnění lesního hospodářství voblastech výskytu tetřeva hlušce a realizace jeho záchranných programů” detailně zpracoval Institut ekologie a chovu zvěře Praha. Při hospodaření vlesích je zvýšená pozornost věnována zejména dalšímu zlepšení podmínek vsíti tzv. stabilizovaných center srelativně nejpříznivějším stavem biotopu pro tetřevy. Potřeby tetřevů jsou rámcově akceptovány vlesním hospodářském plánu a při jeho uplatňování vJeseníkách, kde ochraně tetřevů byla podřízena i tvorba honiteb. Zdlouhodobého hlediska je významný, zvláště na Šumavě vNP, přechod na přírodě blízký způsob péče o lesy, kdy zejména vhorských lokalitách po kůrovcové kalamitě a živelných kalamitách vznikají rozsáhlejší rozvolněné, prostorově, věkově a druhově diferencované lesní porosty. Tento trend, prosazující se nejen vpéči olesy vezvláště chráněných územích, ale zejména i u ostatních subjektů hospodařících se státním lesním majetkem, je do budoucna zhlediska zlepšení biotopu, a tím získání zpět přirozeného stanovištního potenciálu pro tetřevy, velkou nadějí. Jemnější způsoby hospodaření vlese sprodlouženou dobou obmýtí, rozšíření přechodových hraničních linií mezi starými a mladšími porosty, možnost využívat během roku různá prostředí, navazující zlepšení potravní nabídky (nejoblíbenější borovice i jedle, až následně smrk), rozmach borůvky, brusinky či klikvy nejen jako všestranného zdroje potravy, ale iútočiště před nepohodou, nepřáteli a prostředí poskytující dostatek různého hmyzu a další faktory - to je příklad bezprostředních reálných opatření alespoň vsíti stabilizovaných center.

Na druhé straně nesprávný způsob hospodaření vlesích může vést kdegradaci půd, kprosvětlení porostů, krozmachu jehličnatých dřevin a brusnicových rostlin a tak i ke vzniku antropogenních stanovišť (tzv. sekundárních biotopů), která mohou být pro tetřevy někdy dokonce kvalitativně příznivější než stanoviště přirozená. Nezanedbatelným negativním faktorem posledních let je rovněž nadměrný přísun dusíku zatmosféry do lesních ekosystémů snásledným rozmachem třtin a kapradin na rozsáhlých horských plochách či dlouhodobý pokles zastoupení buku na jeho horní hranici.

Stále nedostatečně zajišťujeme ochranu tetřevů před rušením turismem, rekreací ihospodářskou činností, a to zejména vdobě toku a výchovy kuřat, ale i vkritickém zimním období. Přitom je všeobecně známo, že rušivé zásahy vedou knarušení biorytmu ptáků, k jejich hladovění, zeslabení i následně ke snížení schopnosti úniku. Možnost zákazu vstupu do části honitby po určitou dobu (ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, vplatném znění) je využívána zcela výjimečně. Výmluva, že vyvěšením zákazu vstupu se vyvolá opačná reakce je bohužel často pravdivá, ale není řešením. Jako příklad úspěšného řešení situace možno uvést uzavření turistické stezky vokolí vypouštěcího zařízení a její přesun mimo tetřeví lokality voblasti Čerchova u Městských lesů Domažlice (dále jen “ML Domažlice”). Největší klid je zajištěn vúzemích snejvyšším stupněm ochrany přírody (I. zóna vNP a vCHKO), kde jsou lidské aktivity zakázány nebo striktně omezeny. I na území NP Šumava, kde by ochrana tetřevů a jejich biotopů měla být jednoznačnou prioritou, jsou vtéto činnosti ale velké rezervy.

Snad vůbec největším trvalým nedostatkem při realizaci ZPTH je nedostatečná redukce predátorů tetřevů zejména lišek obecných a kun lesních, a to i přes určité zlepšení (například vNP Šumava uloveno vroce 1998 tři a vroce 2002 již 131 lišek). Přitom je to jeden zmála zcelého komplexu důvodů podílejících se na úbytků tetřevů, který je vnašich možnostech zásadně a bezprostředně ovlivnit. Důkazem vysoké efektivnosti tohoto přístupu je úspěšnost reintrodukce tetřevů prováděné ML Domažlice na Čerchově, kde tlumení těchto predátorů věnují trvale maximální pozornost a využívají ktomu všechny legální metody a prostředky (např. umělé nory, lákání predátorů na vysazené divoké králíky mimo exponované lokality apod.). Negativní dopad černé zvěře na tetřevovité vnašich horských polohách je spíše přeceňován a často uváděný vliv rysa ostrovida je u nás zcela bezvýznamný. Obdobně často zliteratury přebírané tvrzení opotravní konkurenci zvýšených stavů jelení zvěře (listnaté dřeviny, borůvka, semena trav), které by připadalo vúvahu snad do jisté míry pouze na Šumavě, není u nás aktuální.

Po mnoha diskusích a váhání bylo vroce 1999 upuštěno od zásady preferovat u nás pouze středoevropskou subspecii tetřeva Tetrao urogallus major. Rozbory původu našich chovných hejnek a zkušenosti zdovozu ptáků ze zahraničí prokázaly, že “čistotu” této subspecie prakticky, ale ani teoreticky není možné zabezpečit. Po zkušebním dovozu 12 (4+8) ptáků pouze pro oddělené chovné hejnko vKRNAP vroce 1996, bylo tak možné zahájit ve větším množství dovoz mladých ptáků za výhodné ceny zjižního Švédska.

Přehled o počtech evidovaných hromadně dovezených tetřevů ukazuje tabulka č. 1. Nejsou vní zahrnuty jednotliví ptáci dovezení nebo dokonce vyměnění vrámci předpokládané nelegální iniciativy neznámých jednotlivců.

Více než dvě třetiny ptáků hromadně dovezených do ČR pocházejí zSRN. Těmito dovozy je zcela pokryt reintrodukční program VLS vBrdech (od roku 1996 dovezeno 19l ptáků) a ML Domažlice vČeském lese (od roku 2000 dovezeno 60 ptáků) i předčasně ukončeného programu Foresty, a.s. vBeskydech (dovezeno 54 ptáků). Trvalým negativním jevem je zcela nepříznivý poměr pohlaví ptáků dovezených ztohoto teritoria (téměř 1 : 1). Vtomto směru (poměr 1 : 2), ale i cenově, je podstatně příznivější situace u dovozů zjižního Švédska, které využíval KRNAP a MS Malý Sněžník. Nejvážnějším problémem u dovozů je zejména rozdílná kvalita jednotlivých dodávek, problematická je někdy i původnost ptáků. Nutno zvýšit náročnost jak u dovozců, tak i odběratelů, abychom mohli vypouštět ptáky zdovozu pouze známého původu, mladé, zdravé, vdobré kondici, spřiměřeným předpokladem adaptace na nové podmínky. Odběratelé musí podmiňovat smluvní odběr ptáků od dovozců podstatně příznivějším poměrem pohlaví ve prospěch slepic, neboť nadbytek kohoutů je jednou zpříčin nadměrného rozptylu vypouštěných ptáků.

Vposledních letech si němečtí kolegové ověřují možnost záchrany tetřevů translokací dospělých ptáků odchycených vevolné přírodě vRusku (např. vDurynsku vypustili vždy vprosinci vletech 1999 2000 celkem 32 ptáků ze šesti svysílačkami, dva přežili). Několikaleté poznatky zatím neumožňují přijmout zásadní objektivní závěry. Předběžně se však ukazuje, že tento postup je efektivnější a nadějnější než vypouštění uměle odchovaných ptáků. Situaci nutno nadále sledovat, zvláště když současná nabídka ze strany Rusů je i pro nás zhlediska počtu nabízených ptáků prakticky neomezená a ekonomicky zajímavá. Zatím není rozhodnuto o možnosti případného využití nabídky ke zkvalitnění našich chovných hejnek.

Vybrané číselné údaje o realizaci ZPTH jsou shrnuty vtabulkách č. 2 a 3. Upřesněné přehledy byly zpracovány zpodkladů předkládaných zainteresovanými subjekty napravidelných jednáních PS a zpoznatků získaných při prověrkách vterénu. Nejsou do nich zahrnuty chovy jednotlivých ptáků vzoologických zahradách či jednotliví ptáci, držení mnohdy ilegálně, pouze pro vlastní potěšení. Pro orientační porovnání jsou uvedeny vprvním sloupci i celkové výsledky za “přípravné” čtyřleté období 1994 až 1997 a vposledním sloupci celkové výsledky za pět let platnosti ZPTH. Vysvětlivky ktabulce č. 2: A počet slepic vchovném hejnku k 1. 1., B počet zaevidovaných vajec, C počet vylíhnutých kuřat zevidovaných vajec, D počet odchovaných kuřat do stáří tří měsíců.

Z tabulky lze zejména vyvodit, že vhodnoceném období se ve čtyřechumělých chovech

· pravidelně zvyšoval celkový počet slepic, až na rok 2002 (ukončení umělého chovu vKRNAP a úlet a úhyn vMlynářovicích), a to díky rozšiřování chovu ve Vidlích,

· pravidelně zvyšoval celkový počet zaevidovaných vajec, až na rok 2002 (ve Vidlích osvěžení chovu mladými slepicemi) a pravidelně stoupal počet vajec snesených jednou slepicí (z 3,3 vroce 1998 na 5,7 vajec v roce 2002), přitom trvale nejvíce ve Vidlích,

· od roku 1999 zvyšoval celkový počet vylíhnutých kuřat a to zejména ve Vidlích,

· úspěšnost líhnutí kolísala (v průměru 46 %) - nejlepší Mlynářovice (vprůměru 64 %),

· celkový počet odchovaných kuřat při mírném kolísání stoupal, vprůměru činil 63 % narozených kuřat (nejlepší Mlynářovice 75 %) a 29 % počtu zaevidovaných vajec (nejlepší Mlynářovice 48 %); rozdíl vpočtu odchovaných kohoutů a slepic je zanedbatelný (celkově 109 a 114).

Nelze pochybovat o tom, že především díky nesmírné obětavosti chovatelů došlo vumělých chovech kvýraznému pozitivnímu posunu. Přesto naše dosažené výsledky stále výrazně zaostávají za chovateli západoevropskými. Zvláště efektivnost hodnocená počtem zdárně odchovaných kuřat na velikost chovného hejnka je relativně nízká a stanovený cíl produkce 50 kuřat za rok na jednoho chovatele je nám stále vzdálený (i když ve Vidlích je již vdohledu). Zcentra se zatím nepodařilo usměrnit doplnění chovných hejnek o skutečně kvalitní jedince, vázne i nadále systematicky akoncepčně řízená obměna ptáků za účelem genetického zlepšení kvality chovných hejnek (převládá neorganizovaná záměna jednotlivých nebo několika ptáků za dovezené ze zahraničí kvypouštění podle subjektivního posouzení a iniciativy chovatele), je nedůsledná a nyní dokonce zastavená centrální evidence ptáků, nedostatečná je kontrola v terénu.

Pokusy o postupné zavedení alespoň částečné inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami vpřírodě blízkých podmínkách jsou stále spíše vzácnou výjimkou. Přitom přežití ptáků ve volné přírodě závisí především na množství informací, které jim obvykle předává jejich matka. Do současné doby se nikde nepodařilo tento systém předávání informací dostatečně nahradit lidskými opatřeními. Zvláště bolestná je absence návyku vyhýbání se predátorům a včasného úniku před nimi.

Při odchovu kuřat jsou mimo jiné značné rezervy i problémy strvalým a dostatečným zajištěním bohaté čerstvé zelené potravy (kuřata ji mají dostávat nejpozději od 5. dne života, aby byla fyziologie střev přizpůsobená na málo energetickou potravu bohatou na vlákninu), rostlin, lesních plodů a hmyzu a sudržením přijatelné parazitace. Je třeba zvážit, zda by nebylo účelné, vrámci koordinace umělých chovů, zajistit jednotnou databanku o zdravotním stavu ptáků a jejich léčení.

Ztabulky č. 3 je mimo jiné zřejmé, že se vrámci reintrodukčního programu

· prakticky pravidelně zvyšoval počet do volné přírody vypuštěných ptáků zcelkového počtu 72 ptáků vroce 1998 až na 144 ptáků vroce 2002, kdy byl konečně i překročen stanovený cíl (minimálně 115 ptáků), ale při stále nepříznivém poměru pohlaví (celkem 529 = 266 + 263),

· z celkového počtu u nás uměle odchovaných 223 ptáků bylo vypuštěno 165 ptáků, tj. 74 % (zbytek výměna, doplnění, rozšíření a osvěžení chovů, ZOO apod.), kteří se podíleli na celkovém počtu vypuštěných ptáků vprůměru 31 %,

· nejvíce ptáků vypustilo na Šumavě a to 179, ztoho vNP 153 (od roku 1994 již celkem 239 ptáků) a vBrdech (138 ptáků a od zahájení vypouštění vroce 1996 již 182 ptáků).

Nejproblematičtější fází celého programu je převod uměle odchovaných ptáků do volné přírody. Je všeobecně známo, že tito ptáci jsou bohužel biologicky méněcennější, mají nižší fyziologickou životaschopnost a vyšší náchylnost kpredaci, a proto je nutno dělat maximum pro zmenšení tohoto handicapu. Ne vždy se daří vybrat lokalitu, která splňuje ty nejzákladnější podmínky úspěšnosti vypouštění, mezi které patří zejména skutečnost, že je zde již vyloučena přirozená obnova vyhynulé populace tetřevů, jsou známy hlavní důvody jejího vyhynutí a ty jsou odstraněny nebo jsou postupně odstraňovány a ostatní složky ekosystému nejsou nadměrně poškozeny.

Další podmínkou je vybudování spolehlivého a bezpečného vypouštěcího zařízení skládajícího se zadaptační (aklimatizační) voliéry a zajišťovací oplocenky. Příkladné je zařízení uVLS vBrdech i vNP Šumava. Pobyt ptáků vtomto zařízení je pro velkou náročnost na obsluhu unás nejčastěji omezen pouze na dva týdny, což pro “veterinární očistu”, minimalizaci stresu, dostatečné zvyknutí si na nové prostředí i přirozenou potravu není zcela optimální. Vlastní vypouštění pouze kvalitních ptáků by mělo probíhat tiše, vklidu (ne při pocitu útěku), za příznivého počasí (ne za větru a deště, ale mráz a sníh nevadí), neboť i toto ovlivňuje následnou věrnost ptáků klokalitě. Opačný postup, kdy při násilném masovém rozptýlení ptáků, i přes jejich až neuvěřitelnou orientaci, se mohou “ztratit”, by se již neměl objevovat. Vypuštěným ptákům trvá několik týdnů, než dojde kpotřebnému vývinu svalů a kpřechodu zažívacího ústrojí na chudší rostlinnou potravu; do té doby i energetický nedostatek omezuje bleskový start a únik predátorům.

Zdá se, že ptáci jsou u nás vypouštěni stále příliš brzo, vzávislosti na jejich dovozu ze zahraničí nejčastěji vdruhé polovině září. Vzahraničí se osvědčilo vypouštění mnohem později, koncem října a začátkem listopadu, kdy dochází kpřirozenému rozpadu mateřských hejnek, rozptylu mladých ptáků a k jejich následnému sdružováním do nových hejnek, většinou stejného pohlaví. Zároveň dochází kvýznamné záměně potravy podzimní (převládají lesní plody byliny, hmyz) za hrubou zimní (pupeny, výhonky, travní semena), která je vneomezeném množství a její obstarání nevyžaduje specifické znalosti místa a ptáci se tedy daleko více zdržují vkorunách stromů, kde nejsou tolik vystaveni tlaku predátorů.

Vypouštění ptáků tzv. zvolné ruky, i když bylo prezentováno jako nouzové či experimentální řešení, bylo již dříve jednoznačně zavrhnuto a nemělo by se opakovat.

Od roku 2001 se ověřuje vJeseníkách u LČR (v roce 2002 vKrkonoších) vypouštění kuřat, která přezimovala vchovných zařízeních, až na jaře vměsíci dubnu, kdy se zlepšují klimatické podmínky, probouzející se příroda nabízí pestřejší rostlinnou i živočišnou potravní nabídku, mělo by dojít kpoklesu predátorů vlivem intenzivnějšího lovu vzimě a ptáci jsou vlepší fyzické kondici. Dosavadní výsledky jsou velmi povzbudivé. Vážným problémem jsou především zvýšené finanční náklady na chov a narůstající riziko úhynu ptáků ve voliérách. To je zřejmě i hlavní důvod, proč jsme o podobné možnosti vypouštění tetřevů nenašli podrobnější informace vodborné západoevropské literatuře.

Významným zdrojem informací o chování a osudu vypouštěných ptáků je zejména jejich telemetrické sledování. Kněmu je zapotřebí vysílačky typu krčního límce, který má pták zavěšený okolo krku sprutovou anténou mířící dozadu, přijímač a směrovou anténu. Přes značnou finanční ičasovou náročnost se podařilo vposledních třech letech každoročně vybavit vysílačkami přes 30 ptáků, což představuje vprůměru zhruba jednu třetinu vypouštěných ptáků. Celkem za období 1998 2002 bylo takto vybaveno 111 ptáků a byly získány údaje ze všech vypouštěných míst (počet dnů a důvod ukončení sledování, vzdálenost pohybu od vypouštěcí voliéry, rozptyl, domovský okrsek, preference biotopu atd.). Zatím není zajištěno souhrnné zpracování všech výsledků, přesto je jejich vyhodnocení vjednotlivých oblastech velmi cenné. Rozsah článku neumožňuje se problematikou blíže zabývat a tak jen krátce o osudu vypuštěných ptáků.

Rozptyl těchto ptáků od vypouštěcího zařízení je relativně malý (v průměru do 20 km). Nejvyšší mortalita je vprvních dvou týdnech, vyšší je u kohoutů, hlavní příčinou jsou predátoři, zejména liška obecná (i více než 50 %), méně kuna lesní i úhyn zcelkového zeslabení. Počet přežívajících ptáků lze jednoznačně stanovit velmi obtížně, u řady déle žijících ptáků skončila životnost vysílaček nebo byly poruchové - podle oblastí je různý (např. vČeském lese přežilo zimu dvě třetiny sledovaných ptáků), ale nepřekračuje vprůměru asi 20 % sledovaných ptáků.

Vrámci realizace ZP byla věnována pozornost i osvětové práci. Namátkově možno vzpomenout populární publikaci Správy NP a CHKO Šumava:Vzácní obyvatelé Šumavy tetřevovití, publikaci MZe: Tetřev, tetřívek, jeřábek, dále MŽP zajistilo natočení videopořadu o ZPTH, který dostali zainteresovaní zdarma, byla zveřejněna řada odborných i populárních článků, zpracováno několik zdařilých diplomových prací, atd.

Vdobě všeobecného krácení a omezování finančních prostředků se zatím úspěšně daří pokrýt hlavní potřeby ZPTH. Za uplynulé období tak bylo věnováno tomuto účelu zhruba 6 mil. Kč. Vtom nejsou samozřejmě zahrnuty stovky hodin dobrovolné práce zainteresovaných nadšenců. Zaangažované subjekty kryjí náklady vkládáním vlastních prostředků (příkladný je koncepční přístup LČR) a získáváním podpory zodpovídajících dotačních zdrojů. Od MZe je možno získat prostředky na vypouštění nakoupených nebo odchovaných jedinců vlokalitách jejich přirozeného výskytu, od MŽP na podporu obnovy přirozených společenstev a stanovišť ustupujících populací původních živočišných druhů a od Státního fondu životního prostředí ČR na opatření krealizaci záchranných programů zvláště chráněných druhů živočichů. Sponzorská podpora je bohužel minimální.

Záchranné programy tetřeva formou vypouštění uměle odchovaných ptáků jsou rozšířené ivokolních zemích. Jejich úspěšnost není příliš vysoká. Např. v NSR bylo vletech 1978 2000 vypuštěno vrámci devíti ZP kposílení stávajících populací téměř 4000 ptáků. Některé ZP probíhají již více jak 20 let. Slušných výsledků bylo dosaženo zejména při posilování ustupující populace vBavorském lese a vpohoří Harz. Charakteristický je vývoj stavů ptáků během mnohaletého vypouštění: nejdříve relativní nárůst, pod tlakem predátorů nízká úspěšnost reprodukce a následně dramatický úbytek.

Celkově možno konstatovat, že vrámci ZPTH prováděná reintrodukce je jednou zněkolika mála reálných možností záchrany tetřevů u nás. Zvolený přístup je pracný a nákladný a dosažení úspěchu je dlouhodobou i nejistou záležitostí. Přesto první průkazné výsledky o přežívání jednotlivých vypuštěných ptáků i počátcích jejich reprodukce vČeském lese, v Brdech avJeseníkách dokladují, že toto úsilí není marné. Naše ztráty odpovídají zhruba výsledkům vseverských zemích (v prvním roce po vypuštění 50 % ztrát, vedruhém 80 % a vetřetím 90 % - vpřírodě po 3 až 5 letech přežívá pouze 5 až 15 % kuřat) a jsou způsobeny hlavně predačním tlakem lišky obecné a kuny lesní.

První polovinu platnosti ZPTH a jeho uplatnění vpraxi lze charakterizovat pozitivními trendy, ale i řadou, mnohdy zbytečných nedostatků. Vyhodnoťme podrobně příčiny těchto nedostatků, stanovme si podle závažnosti pořadí jejich postupného odstranění. Vytrvejme. Buďme trpěliví. Dokažme si, že jsme schopni nejen tetřevy uchránit na Šumavě, ale postupně je stabilizovat i vdalších pohořích. Tetřev hlušec krasavec našich horských lesů si naši péči zaslouží.

Seznam použité literatury je založen u autora na MŽP