ÚVODNÍK

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

1. července uplyne rok ode dne, kdy nabyl účinnosti náš zákon o myslivosti. Zpočátku vnesl do řad myslivecké veřejnosti určité uklidnění po hororovém projednávání v parlamentu a související mediální masáži, zejména když byl mnohými činovníky naší největší myslivecké organizace otevřeně a nepokrytě veleben a oslavován. Tato hodnocení však postupně střídal střízlivější náhled a přibývalo i kritičtějších ohlasů. Zejména od těch, kteří se zákonem musí pracovat. Odhlédneme-li od tradičního lidského přístupu automatické kritiky téměř všeho nového, na co musíme přistoupit a zapracovat do svého života, je 365 dní dosti dlouhou dobou na zhodnocení alespoň některých oblastí této právní normy.

První, co zákon o myslivosti zásadně ovlivnil, byla (a někde stále ještě je) transformace a tvorba honebních společenstev a honiteb. Přestože část kritiků škodolibě přejmenovala zákon o myslivosti na zákon o honebních společenstvech, lze říci, že v tomto ohledu nedošlo k avizovanému zprůhlednění procesu a mnohé honitby dodnes nejsou uznány, natož pronajaty. Ukázalo se, že nelze jen tak převzít legislativní pravidla z jiných oblastí, kde “to” funguje a uplácat z nich významnou část zákona o myslivosti. Myslivost je na to příliš specifická. Některé chyby měla napravit novela zákona. Bohužel, i v jejím případě lze říci, že zůstala na půli cesty, protože přišla pozdě a navíc ji parlamentní soukolí semlelo natolik, že některé věci, jež původně řešila, z ní ve finále nakonec stejně vypadly.

Situaci navíc výrazně zkomplikovala transformace státní správy. V současnosti je stav v tomto ohledu snad již stabilizován, část honiteb nabyla právní moci, zbylé honitby jsou postupně uváděny do souladu a přechází se k běžným “provozním” problémům. Mezi nimi prozatím vyčnívá plánování chovu a lovu zvěře, řešení škod působených zejména černou zvěří, odstřel toulavých psů, koček a lov nepůvodních druhů živočichů. V tomto směru nelze nevzpomenout na prováděcí předpisy k zákonu. Ministrem zemědělství v loňském roce ohlašovaná vyhláška týkající se lovu již zmíněných nepůvodních druhů živočichů dodnes nevznikla. Nutno dodat, že to není jediný úkon, který nebyl v souvislosti se zákonem o myslivosti realizován. Jedna vyhláška již byla novelizována, novelizace další se chystá a vzniknout by měly ještě jeden nebo dva prováděcí předpisy.

Na problémech, na něž dnes narážíme, je kouzelná jejich geneze. Nebyli snad zákonodárci upozorňováni na možná rizika? Nebylo poukazováno na některé věcné nesmysly? Ale ano! Chyběla však tzv. politická vůle věci odpovědně řešit. Dnes se na ni vymlouvá téměř každý, kdo se do legislativního procesu jakkoliv zapojil. Co vůbec je ona tajemná politická vůle? Přeložme do srozumitelnějšího jazyka - asi nejlépe ochota parlamentní většiny projednávat tu či onu právní normu, reagovat na ten či onen problém. A s ochotou souvisí i razance “jak do toho jít”. Za souslovím politická vůle se však skrývá celá řada dalších faktorů. V případě zákona o myslivosti jsme mohli zaznamenat soupeření mezi poslanci jednotlivých politických stran či lobbistických skupin. Vzájemnou nevraživost mezi zástupci mysliveckých organizací ovlivňující poslance do té míry, že “pravá nevěděla, co dělá levá”. Nejednotnost mysliveckých organizací při kritickém hodnocení návrhů zákona. Všeobecná neschopnost dialogu zainteresovaných subjektů. Pohodlnost. Chybějící sebereflexe. Neinformovanost. Neodbornost.

Strach z tlaku laické veřejnosti. Tento smrtící koktejl způsobil, že o zákonu o myslivosti ještě uslyšíme. Tedy pokud nebude chybět politická vůle ...

Na závěr již jen jednu poznámku. Zákon umožňuje ministrovi zemědělství jmenovat jako svůj poradní orgán tzv. mysliveckou radu. Stalo se tak na konci května. Při pohledu na složení rady se však vtírá otázka, jak se bude rada domlouvat na jednotných stanoviscích. Naše myslivost je totiž malé hřiště a většina osob, které tvoří radu, se setkávala v posledních letech téměř u všech ministrů zemědělství, aby se pokoušely najít konsensus ve věci vládního návrhu zákona o myslivosti. A jak to dopadlo, víme.