Výskyt akutní nekrotické hepatitidy (ANH) u zajíce polního v okrese Brno-město

MVDr. Karel Chalupník

V září 2001 bylo na správním území Městské veterinární správy diagnostikováno onemocnění zajíce polního akutní nekrotickou hepatitidou (ANH) a já bych rád využil této příležitosti k seznámení širší myslivecké veřejnosti s touto poměrně novou a nepříliš známou virovou nákazou.

Koncem léta byl v honitbě jednoho mysliveckého sdružení v okrese Brno-město zaznamenán zvýšený úhyn zajíce polního. Při patologickoanatomickém vyšetření na SVÚ Brno, kam byly kadávery zaslány, byla konstatována vyhublost, tumor sleziny a výrazné patogenní mikroorganismy prokázány a molekulárně biologickou typizací (PCR) bylo vyloučeno onemocnění tularemií. Byly však odebrány vzorky na virologické vyšetření a zaslány do Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, kde byla prokázána kalicivirová infekce - EBHS, původce akutní virové hepatitidy zajíců.

Od roku 1987 bylo popsáno v několika evropských zemích hromadné hynutí jak divoce žijících zajíců, tak i zajíců chovaných na farmách (LAVAZZA a VECCHI 1989, HENRIKSEN a kol. 1989 et al.). Pro onemocnění se vedle názvu akutní nekrotická hepatitida (ANH) používá také název syndrom zajíce polního (European Brown Hare Syndrome - EBHS). Onemocnění se velmi podobá virovému hemorrhagickému onemocnění (moru) králíků, typický je krátkodobý klinický průběh s nervovými příznaky a extrémně vysoká mortalita a morgidita. Není bez zajímavosti, že vnímavá vůči infekci jsou především dospělá zvířata, zatímco zvířata mladší 40 dnů nebývají infekcí postižena (Capucci a kol., 1991). Při pitvě bývá zjištěno překrvení jater, ledvin a sleziny, přítomnost sérohaemorhagické tekutiny v nosních otvorech a výskyt nesražené krve v tělních dutinách.

Virologickou diagnostikou se u nás v současné době zabývá Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně a obecně lze říci, že pro průkaz viru existuje v současnosti několik metod. Nejpoužívanější metodou je elektronově mikroskopický průkaz viru v jaterní suspenzi. Citlivější je metoda imunoelektronové mikroskopie (IEM) a pro průkaz protilátek proti ANH se používá metoda ELISA, pomocí které bylo zjištěno, že velká většina divoce žijících zajíců má specifické protilátky (Capucci a kol., 1991).

ANH je v současné době v popředí zájmu nejenom proto, že jde o relativně nové onemocnění, ale zejména proto, že existuje klinická a patomorfologická podobnost mezi ANH a virovým haemorrhagickým onemocněním králíků (VHKOK), tzv. morem králíků. Z mnoha podobností, které mezi nimi existují, především v epizootologii a symptomatologii obou infekcí, v patomorfologických změnách, morfologii virových partikulí a v počtu a vlastnostech strukturálních virových proteinů vznikla otázka zda se nejedná o identické viry, či jaký je stupeň jejich korelace. Byla provedena řada pokusů s křížovým přenosem obou infekcí mezi králíky a zajíci (Di Modugno a Nasti, 1990, Morise a kol. 1990 aj.). Výsledky nejsou s definitivní platností uzavřeny, ale na základě dosavadních poznatků se v současné době předpokládá, že ANH zajíců a VHO králíků jsou dvě odlišná onemocnění, vyvolaná dvěma různými viry, které jsou však antigenně příbuzné a oba jsou řazeny do čeledi Caliciviridae (Capucci a kol., 191).

Vzhledem k současné podobě veterinárních předpisů, zejména k tomu, že ANH není nebezpečnou nákazou ve smyslu § 10 zák. 166-99 Sb., o veterinární péči nebyla nařízena ochranná a zdolávací opatření ve smyslu § 15 uvedeného právního předpisu, pouze byl na skutečnost výskytu tohoto onemocnění uživatel honitby upozorněn a bylo mu doporučeno zdravotní stav zaječí zvěře průběžně sledovat a zvyšovat odolnost zaječí zvěře vůči chorobám všeobecně uvědomnělou mysliveckou péčí o zvěř a snažit se co možná nejvíc eliminovat stres všeho druhu, který může být provokujícím faktorem vypuknutí choroby všeobecně. Pro nás jako veterinární službu je to opět doklad, že je nutno průběžně sledovat aktuální poznatky z veterinární medicíny a známé spektrum tzv. klasických onemocnění nechápat nikdy jako definitivní.