ČR v ekologickém zemědělství drží krok se zeměmi Evropské unie

Jednou z oblastí, ve kterých se České republice daří držet krok s Evropskou unií, je i stále aktuálnější ekologické zemědělství. ČR sice nedosahuje v počtu farem, ani v poměru ekologicky obhospodařované půdy úrovně evropských průkopníků (Rakousko či skandinávské země), evropský průměr však převyšuje. Mezi kandidátskými zeměmi si v této oblasti dokonce drží prvenství. Zajímavostí snad je i to, že první tři takto orientované podniky existovaly v ČR již před rokem 1989. Ke konci loňského roku hospodařilo v ČR 717 ekologických zemědělců (tj. necelá tři procenta farmářů), kteří působili na 235.136 hektarech zemědělské půdy (což je 5,5 procenta zemědělského půdního fondu). Průměr EU v počtu ekologických farem činí něco málo přes dvě procenta, podíl takto obdělávané půdy je zhruba tři a půl procenta. Kandidátské země ČR v obou ukazatelích s přehledem převyšuje, například průměr takto obhospodařované půdy dosahoval ke konci roku 2001 v těchto státech 0,28 procenta a v ČR přesahoval už tehdy pět procent. Na dalších příčkách se drží Slovensko, Estonsko a Maďarsko. Pod ekologickým zemědělstvím (EZ) se rozumí hospodaření, které využívá obnovitelné zdroje a recyklaci, upřednostňuje vnitropodnikový koloběh před externími zdroji či zajišťuje zvířatům co nejlepší zacházení a přírodní krmiva. Ekologičtí zemědělci také aplikují techniku šetrnou k životnímu prostředí, tedy uplatňují zejména biologické a mechanické pěstitelské metody a nepoužívají či omezují umělá hnojiva a chemikálie (například pesticidy, herbicidy, růstové hormony a antibiotika). I přes tato přísná kritéria a omezení zájem farmářů o ekologické zemědělství rok od roku roste, a to zejména díky dotacím, jimiž jak stát, tak EU tento druh hospodaření podporuje. V EU je ekologické farmaření nejdynamičtějším zemědělským sektorem - od roku 1993 roste o 25 až 30 procent ročně. Počátkem 90. let si totiž zvýšené nároky spotřebitelů na bezpečnost potravin a stále hlasitější volání po ohleduplném přístupu k životnímu prostředí vynutily jiný přístup ke společné zemědělské politice. Takzvaná MacSharryho reforma (podle tehdejšího komisaře pro zemědělství Raye Mac Sharryho) z roku 1992 proto zavedla mj. podpory pro zemědělce uplatňující ekologická hlediska, vyčlenila příspěvky na zalesňování zemědělské půdy a na programy set-aside (půda v klidu). Také nejnovější reforma zemědělské politiky EU počítá, zřejmě od roku 2007, s takzvanou jednotnou zemědělskou platbou, jejíž výše se bude odvozovat právě od dodržování ekologických standardů. V ČR je EZ ošetřeno od roku 2001 zákonem číslo 242/2000 Sb. Ten navazoval a upřesnil metodický pokyn Ministerstva zemědělství z června 1993, který tehdy sjednotil do té doby individuální směrnice jednotlivých farem. Zákon též definuje a umožňuje označení takto vyrobených produktů značkou "BIO". Největší nedostatky má Česká republika podle Akčního plánu 2003 ministerstva zemědělství v samotné bioprodukci. Biopotraviny tvoří zhruba 0,06 procenta trhu s potravinami. Přesto v roce 2002 činil podle odhadů Green marketingu celkový obrat na českém trhu s biopotravinami 150 až 200 milionů korun. Více než polovina biopotravin se prodala v supermarketech. Ekologické zemědělství, respektive farmy jsou též úzce spojeny s agroturistikou a přidruženou výrobou. Ta představuje pro jednotlivé farmy další nezanedbatelný zdroj příjmů.