Riziku týrání je třeba předejít
5. 9. 2003 | Agris
V uplynulých týdnech byla veřejnost právem pobouřena nakládáním snosnicemi vyřazenými zdrůbežáren. Drůbežáři po snáškovém cyklu, tj. asi po 11 měsících slípky vyřazují, protože pro ně není ekonomické čekat měsíc až přepeří a začnou snášet znovu. Tisíce slepic po umělým světlem prodlužovaném snáškovém cyklu, nalezly dosud své místo na trhu buď jako levnější maso, popřípadě jako maso do výroby. Někdy se jich část prodá drobnochovatelům kdalšímu chovu. Letos se pro turnusově vyřazovaná kvanta nosnic na trhu nenašlo místo. A tak se dostaly slepice do rukou překupníků. Na tom by nakonec nebylo nic tak špatného, kdyby slepice odvezli do odpovídajících prostor, ktomuto účelu kolaudovaným, napájeli je a krmili je do doby, než by je vdrobném prodali.
Státní veterinární správa v podstatě včas, tři týdny před prvním zjištěným případem upozornila, že by mohlo dojít kproblémům právě proto, že je málo drůbežích porážek, které mají o maso ztakovýchto slepic zájem. Když pak byly zjištěny případy tisíců slepic vneodpovídajících podmínkách, byli všichni rozsáhlostí problému zaskočeni. Všichni. Orgány státního veterinárního dozoru, policie i obce.
Jak se dá týrání bránit? To je snadná otázka a těžká odpověď. Aby zvířata byla chována vpodmínkách, které jim vyhovují, znamená to dostatečně znátjejich fyziologické i psychické požadavky. To platí především vzájmových chovech a drobnochovech. Pak to znamená brát zvíře jako živého tvora a nikoli hračku. U velkochovatelů to pak chce ještě něco navíc. Nevidět ve zvířeti jenom "stroj" na vejce nebo na maso. A asi vneposlední řadě umět si odepřít trochu zisku a tyto peníze vynaložit na řešení odpovídajícího ustájení, krmení, ale i do řešení slušného ukončení jejich životů. A to, ať už jde o normální porážku nebo utracení.
Vpřípadě zmiňovaných slepic se ukazuje jako dobrý nápad, aby se "výrobci vajec" dohodli na společném vybudování drůbežích jatek, tak by problémům, které jsme zaznamenali vuplynulých dnech, účinně předešli. Dá se předpokládat, že by se jim investice mohla vrátit, i kdyby maso nemohli udat do výrobků pro lidi, ale třeba do konzerv pro zvířata chovaná vzájmovém chovu.
Co si ale počít nyní, za nastalé situace? Především přísnými postihy odradit překupníky. Když se totiž najdou zájemci o koupi vyřazených nosnic, drůbežáři jim je pochopitelně rádi prodají, a to i za jednu až dvě koruny.
Proto také na základě dvou křiklavých zkušeností Státní veterinární správa vypracovala jednoduché shrnutí, či návod, jak urychleně řešit podezření nebo průkazné týrání zvířat. Informovala o tom všechny krajské veterinární správy, aby se takovýmto problémům snažily předcházet a pokud nastanou, rychle je řešit.
Když krajská veterinární správa zjistí porušení veterinárního zákona chovatel neplní své povinnosti - nebo byla zvířata přemístěna mimo kraj bez veterinárního osvědčení, okamžitě zahájí správní řízení o uložení pokuty. Případ se musí posuzovat i podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Při podezření dají obci podnět kprojednání přestupku, popřípadě návrh na odebrání zvířat. Připodezření ze spáchání trestného činu (například velký úhyn zvířat) musí případ okamžitě předat křešení policii. Zmíněné kroky je pochopitelně potřebné a žádoucí podniknout rychle.
O všech případech týrání se obec, veterinární dozor, či policie nedozví, proto je třeba poděkovat těm, komu není osud živých tvorů lhostejný a na jednu ztěchto tří adres se obrátí.
Zdroj: Agris, 5. 9. 2003
© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.
Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 18.09.2025 05:47