50 nejkrásnějších míst v Česku: Plešné jezero

Další část putování po nejkrásnějších koutech České republiky nás zavede pod šumavskou horu Plechý, k Plešnému jezeru.Plešné jezero leží pod 220 metrů vysokou žulovou karovou stěnou na severovýchodním svahu nejvyšší hory české Šumavy Plechého (1378 metrů n. m.). Je třetím největším jezerem na české straně Šumavy - jeho plocha je 7,48 hektaru, sběrná oblast měří 0,666 km2. Je hrazeno morénou, dobře patrnou pod jezerem, kde balvanový val dosahuje až čtyřicetimetrové výše. Ve vrcholových partiích hraničního hřbetu se zachovaly horské smrčiny. V podrostu převládá papratka horská, v mechovém patru se hojně vyskytuje dvouhrotec chvostnatý, ploník ztenčený a měřík tečkovaný. V chudších smrčinách se výrazně uplatňují především třtina chloupkatá nebo borůvka černá. Jinak je podrost tvořen typickými druhy horských smrčin, z nichž vzácnější jsou čípek objímavý a čarovník alpský. Na svazích nalezneme zbytky přirozených smíšených porostů květnatých bučin, na něž ve vyšších polohách a na chudších půdách navazují porosty horských acidofilních bučin. Cennými druhy bylinného podrostu smíšených lesů jsou kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná a plavuň pučivá. V jezerní stěně jsou vyvinuty fragmenty subalpinských společenstev, kde roste např. vrba velkolistá. Zajímavý je výskyt hořce šumavského, jenž má v jezerních karech své přirozené, původní šumavské lokality. Na několika místech hřbetu jsou také vyvinuty klečové porosty na balvanitých sutích jako náznak subalpinského vegetačního stupně. Mohutný porost borovice kleče na skalnatém vrcholku u Trojmezné je zřejmě největší na minerální nerašelinné půdě na české straně Šumavy. V nánosech surového humusu na balvanech tu roste také šicha oboupohlavní.V jezeře roste vzácná šídlatka ostnovýtrusná, v minulosti zde byl nalezen i dnes již vyhynulý zevar úzkolistý. Plešné jezero má nejbohatší bryoflóru ledovcového karu na Šumavě. Na vlhkých skalách a sutích roste štěrbovka jednostranná, trsenka obvejčitá, křížitka tupá, skulinatka ladná a některé méně hojné játrovky, např. kýlnatka stinná a křepenitka bledá. Trojmezná je v současné době rovněž místem se zjevně nejvyšší druhovou diverzitou lišejníků na Šumavě. Roste zde řada ohrožených makrolišejníků, jako např. ledviník sorediózní, terčovka růžovějící, vousatec pučivý a větvičník článkovaný. Ve fragmentech bukového pralesa se vyskytuje řada ohrožených druhů lišejníků, např. terčovka dírkovaná, důlkatec plicní, kryptovka Flotowova, cecatka chřástnatá a čárnička psaná. Celá oblast je rovněž nejvýznamnějším refugiem pro mykoflóru klimaxových smrčin na Šumavě. Rostou zde mnohé vzácné až reliktní druhy vázané na pralesovité prostředí, např. kalichovka zlatolupenná, ohňovec ohraničený, bělochoroš vlnitý, na tlejících zbytcích papratky horské paluška papratková a helmovka kapradinová, na padlých smrcích pak pevník vonný. Pro oblast Trojmezné je typická především fauna přirozených smrčin. Významný je výskyt vzácných horských pavouků, uváděn je výskyt reliktního druhu tesaříka. Žije zde i velmi vzácný zástupce fauny dvoukřídlých, severoevropský druh zelenušky. Bezlesé a řídce zarostlé partie pod vrcholem Plechého a kamenné moře u Plešného jezera osídlují význačné druhy brouků z rodu drabčíků a nosatců. Fauna Plešného jezera byla studována už v roce 1873. Údaje z posledních let ukazují, že i když některé druhy vymizely, dosud zde žije řada druhů, které v ostatních šumavských jezerech již vyhynuly. Ve smrčinách hnízdí pravidelně datlík tříprstý, kos horský, sýc rousný a velmi vzácně se vyskytuje také tetřev hlušec.Kde se množí ostrovidZe vzácných druhů savců je z hřbetových partií znám výskyt rejska horského. V okolí sutí a přirozených smíšených porostů je jediná známá lokalita plcha velkého na Šumavě. V oblasti se pravidelně vyskytuje a rozmnožuje rys ostrovid. Značná část lesních porostů této oblasti byla v minulosti výrazně ovlivněná vybudováním Schwarzenberského plavebního kanálu (stavba kanálu začala v roce 1789). Možnost transportu ohromného množství dřeva v plavebním kanálu ze Šumavy až do Vídně zahájila etapu nejtěžších těžebních zásahů do zdejších lesů, které výrazně ochudily jejich druhovou pestrost. Přesto se zde nalézá množství porostů, které je možné označit za unikátní přirozené lesy. Jsou to porosty s vysokým zastoupením buku a s dobrým zmlazováním celého spektra hlavních dřevin, a to nejen buku, ale i jedle a původního ekotypu šumavského smrku. Typickým představitelem horských smrčin Šumavy je více než 300 let starý porost na Trojmezné hoře se vtroušeným jeřábem. Ovšem i zde je hřebenová partie porostu značně pozměněná v důsledku velkoplošných sečí, které tam proběhly na přelomu 18. a 19. století za účelem získání pastvin pro dobytek. V současnosti je celý porost na Trojmezné silně ohrožen kůrovcem a značná část je také ve stadiu pokročilého kůrovcového rozpadu. Plešné jezero a hraniční vrcholové partie jsou přístupné po značených turistických trasách, na vrcholu stěny nad západním břehem jezera byl v letech 1876 - 1877 vybudován 14,5 m vysoký obelisk na paměť básníka Adalberta Stiftera.