Ochránci se snaží na Ašsku udržet chov vzácné perlorodky

Ochránci přírody usilují o udržení chovu vzácné perlorodky říční v ašském výběžku na Chebsku. Ohrožené mlže tam uměle vysadili před sedmi lety, ale populace pomalu ubývá. Ekologové se proto obávají, aby nebyl projekt umělého chovu přemístěn jinam, řekl dnes ČTK zoolog Václav Kříž. Podle něj se počet perlorodek v Lužním potoce za posledních deset let snížil z řádů desítek tisíc na tisíce. Příčinou je změna lesního a zemědělského hospodářství v pohraničí. Změnilo se složení půdy, složení vody a její průtok. Mladé perlorodky nejsou schopny se uživit a umírají. Ministerstvo životního prostředí proto podle Kříže vybralo několik jiných lokalit, kde by se perlorodce dařilo lépe. Jsou to hlavně jihočeské potoky v chráněných územích, kde je omezena hospodářská činnost. "Zatím nebylo rozhodnuto," uvedl Kříž, jenž chov perlorodky na Ašsku považuje za jednu z priorit plzeňského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny. Projekt na záchranu perlorodek začal v roce 1996, kdy Povodí Ohře vybudovalo umělé rameno Lužního potoka. Mláďata odchovaná v jihočeské Blanici zde byla poprvé zkušebně vysazena před čtyřmi lety. Ačkoli má boční koryto vlastní regulaci vody a na břehu místo pro krmnou směs, mlžů v potoce ubývá. Lepší je situace na sousední Bystřině, kde se sice také nemnoží, ale aspoň neumírají. Pro záchranu perlorodky ekologové využívají umělý chov u Volar na Blanici, kam z Ašska přemísťují pstruhy, na jejichž žábrách larvy perlorodky asi osm měsíců žijí. Poté rostou na dně potoka či umělých nádob, odkud jsou po čtyřech až pěti letech vráceny zpět do rodných vod Lužního potoka či Bystřiny. Zde se některé dožívají šedesáti až osmdesáti let.