Úvaha o lovech a úrazech

30 let IWA Nürnberg

Petr Vondráček, student 2. ročníku Střední lesnické školy v Trutnově

Jestliže uznáváme, že žádná lidská činnost není prosta úrazů, platí to tím více o výkonu práva myslivosti a o činnostech tento výkon provázející.

Úrazy provázejí lov od jeho počátků do dnešních dnů, ovšem s vývojem společnosti i zbraní se mění i charakter a frekvence úrazů. Pravěký lovec si způsoboval drobná, ale i těžká poranění.

Pokud se týče drobných poranění, jako jsou zhmožděniny, oděrky, povrchní spáleniny, povrchní rány, přicházející například při zdolávání obtížného terénu, zhotovování pastí a jam, ale také při zhotovování zbraní z pazourku, kostí, dřeva a rohoviny, tato se zpravidla hojila dobře, byť s větší jizvou, neboť pravěký člověk disponoval podstatně větší obranyschopností organismu, než se kterou se setkáváme v současné populaci.

Pravěký lovec ale utrpěl často i zranění lovenou zvěří, která mu způsobovala rozsáhlá devastační a často i ztrátová poranění měkkých tkání a otevřené zlomeniny kostí, obojí provázené velkým krvácením, při hojení pak hnisáním. Pokud lovec zranění přežil, míval často trvalé následky a někdy zůstal i invalidní, což výrazně ovlivňovalo jak jeho postavení jako lovce v komunitě, tak i kvalitu a délku jeho dalšího života.

S vývojem společnosti nastaly i změny ve způsobu lovu. Do 14. století byly loveckými zbraněmi oštěpy, nože, sekyry, luky a šípy, později i kuše, které již měly podstatně větší počáteční rychlost a větší průraznost než například luk a šíp. Na těchto zbraních se během věků téměř nic nezměnilo s výjimkou materiálů, z nichž byly zhotoveny. Pazourek a kost pravěkých lovců doby kamenné vystřídal postupně bronz a kolem roku 1000 před naším letopočtem železo. V podstatě do té doby nebyl rozdíl mezi zbraní válečnou a loveckou. Pro rozvoj lovecké výzbroje je rozhodující až 16. století, v němž došlo k oddělení loveckých zbraní od vojenských. Od běžného válečného meče, jenž se používal při lovu k zárazu jelení zvěře, se v tomto století začíná odlišovat ryze lovecký kančí meč vyznačující se rozšířenou čepelí u hrotu. Meč se nosil v pochvě nebo obnažený na rameni. K lovu černé, jelení, medvědí a kamzičí zvěře se používal lovecký oštěp přizpůsobený účelově té které zvěři. Z lovecké dýky používané na osamělém lovu medvědí zvěře se postupně vyvinul lovecký tesák a lovecká souprava nožů, z nichž se vyvinuly dnešní lovecké nože.

Převažujícím typem poranění této doby byly opět různé povrchní oděrky, zhmožděniny, dále tržné, řezné, bodné rány, ale například při lovu kamzíků kamzičím oštěpem musel lovec zdolávat často velmi nepřístupný terén, a tak docházelo i k závažnějším poraněním, jako jsou zlomeniny dlouhých kostí a pánve spolu s poraněním vnitřních orgánů při pádech ze skály. Pokud se při lovu používali koně, pak častá poranění vznikala i pádem z koně či pádem zvířete na lovce samého. I v těchto dobách býval často lovec napaden poraněnou zvěří a charakter poranění se podstatně nelišil od poranění zvěří pravěkých lovců. Používání loveckých zbraní ale přineslo i další poranění, a to jednak poranění mezi lovci navzájem, ale i sebeporanění.

Léčení a hojení těchto poranění bylo již mnohem úspěšnější než v pravěku s tím, jak postupoval rozvoj lékařství, ale i tak zanechávala poranění jizvy, trvalé následky, končila i smrtí na infekci, protože tehdy nebyla známa antibiotika.

Dnešní moderní doba s sebou přináší celou škálu úrazů, a to opět běžná drobná poranění - oděrky, zhmožděniny a drobné rány, které se vcelku díky modernímu lékařství vyhojí.

Pobyt v přírodě s sebou nese i různé pády, ať už na zemi či z výšky, při kterých vznikají tržné rány, zlomeniny, ale i poranění vnitřních orgánů jako jsou ledviny, slezina, játra a podobně.

Léčení těchto úrazů je již složitější, často nemusí k úplnému vyléčení bez trvalých následků dojít a mohou mít i za následek smrt.

S příchodem palných zbraní přicházejí i nová, tzv. střelná, poranění. Tato si způsobuje buď sám lovec chybným užíváním zbraně, nebo je postřelen jiným lovcem. Ve středověku byla i četná střelná poranění myslivců způsobená pytláky, kteří bez uvážení na myslivce stříleli. Bohužel i v dnešní době dochází k nárůstu pytláctví a agresivitě, a tudíž se můžeme s tímto typem poranění rovněž setkat.

Střelná poranění končila a i v současné době končí buď smrtí poraněného, nebo zanechávají invaliditu, ať už částečnou či trvalou.

Dnešní doba však přináší nejen výše uvedená poranění, ale setkáváme se i s poraněními například cizím tělesem - od poměrně časté obyčejné třísky, přes poranění skly a plechovkami vyskytujícími se na různých černých skládkách v přírodě, až po poranění měkkých tkání ostrými hroty kostí při rušení zvěře. Setkáváme se i s poraněním očí cizím předmětem, ať už je to větví, vlétnuvším hmyzem, rozbitými brýlemi či chemikálií. Nelze opomenout ani vyražení zubů či zlomení zubní protézy při pádu, zvláště je-li v ústech fajfka. K závažným poraněním patří i pokousání psy nebo zvířaty nakaženými vzteklinou a také poranění klíšťaty s následnou infekcí. Nutno si uvědomit, že i mráz může způsobit omrzliny nosu a uší. Zvláštním poraněním jsou pak tzv. akutraumata, tj. poškození sluchového orgánu zvukem, zejména při výstřelu v bezprostřední blízkosti ucha. Opatrnosti nezbývá ani při dosledu poraněné zvěře, zvláště černé, a dále při práci s chemikáliemi při preparaci trofejí.

Závěrem lze říci, že nárůst četnosti úrazů v dnešní době a jejich rozmanitost jsou povětšinou způsobeny větší koncentrací lidí, jejich sníženou fyzickou zdatností, zhoršenou jak hrubou, tak i jemnou motorikou, neopatrností a celkovou nekázní a v neposlední řadě nedodržováním bezpečnostních opatření. Tyto všechny příčiny by nás měly vést k zamyšlení a k následnému rozvážnému a opatrnému jednání a chování, a to nejen při výkonu práva myslivosti.