Ještě k zaječí zvěři a jejímu normování

RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Rád bych se již jen v krátkosti vrátil k diskusnímu příspěvku ing. Bohumila Volfa a ing. Františka Havránka ve Světě myslivosti č. 2/2003, kterým reagovali na můj příspěvek v čísle 1/2003 zabývající se kritikou vyhlášky č. 491/2002 Sb. ve vztahu k zaječí zvěři.

Autoři uvádějí, že nová vyhláška č. 491/2002 Sb. o normovaných stavech byla koncipována pro standardní situaci. Bohužel lze těžko říci, kdy taková standardní situace nastala, nastává nebo nastane. A to je také jeden z problémů, který je svázán s konceptem normovaných stavů. Ty jsou vždy o krok vzad za tím, co se v přírodě děje, a obvykle reagují na situaci, která již neplatí. Vždyť normované stavy zaječí zvěře byly od počátku 70. let minulého století několikrát snižovány, a to vždy po určité době, kdy se nezvratně ukázalo, že starší bonitace neodpovídá pozorované realitě. Žádná bonitace nepomůže, pokud ekologická kapacita životního prostředí není schopna podpořit více zvěře.

Osobně jsem pro upuštění od konceptu normovaných stavů u drobné zvěře. Státy jako Rakousko, Dánsko, Norsko, Švédsko a Finsko žádné plánování obdobné našemu nemají a nutno říci, že myslivost (v případě skandinávských států spíše lov) je na velmi dobré úrovni. Z vlastní zkušenosti si troufám říci, že na vyšší úrovni než u nás. Lepší koncept by byl takový, který by stanovil minimální stavy zvěře, pod jejichž hranicí by se nesmělo lovit. Situaci, kdy by zvěře bylo příliš a způsobovala by škody, bych nechal na jednání mezi držiteli honiteb a myslivci. Lov by se řídil rámcovým doporučením, založeným na zodpovědném sčítání a znalostech aktuální populační dynamiky. Minimální stavy by pak nebyly, jako v současné vyhlášce, všude stejné, ale respektovaly by více přirozené podmínky jednotlivých oblastí. Myslím, že bych se rád dožil situace, kdy majitelé pozemků budou požadovat snížení stavů zajíce a bažanta pro nadměrné škody na polích.

Drobné zvěři ale naše diskuse nad vyhláškou příliš nepomůže. Změna struktury krajiny a skutečná ekologizace zemědělství musí být prvořadým cílem těch myslivců, kterým leží osud drobné zvěře doopravdy na srdci. Nezlepší-li se přírodní podmínky, můžeme si stokrát vysvětlovat různé koncepty obhospodařování, ale zvěři to nebude moc platné.

Ještě k situaci v honitbě Jestřáb - Černuc. Lov zajíců byl zastaven od r. 1996 a obnoven v r. 2001, takže se jeho zákaz projevil na zvýšení zaječí populace na dnešních přibližně 40 ks/100 ha pozitivně. Po celou dobu se však zajíci lovili v sousedních honitbách, které již patří do okresu Litoměřice. Jarní stavy rostly i po lovu v r. 2001 a zdá se, že také letošní jaro bude po lovu 50 ks v loňském roce opět ve znamení nárůstu početních stavů zajíců. Úlovek 70 - 100 ks, který ing. Volf a ing. Havránek označují za již pravděpodobně příliš vysoký, je podle mého názoru spíše tím úlovkem, který dnes honitba bez problémů snese. Nesmíme zapomínat, že jde o velkou honitbu (2250 ha) a úlovek 100 zajíců představuje 4 - 5 ks/100 ha, což není přehnané množství. Naopak, pokud by se mělo vyhovět nové legislativě, bylo by nutné ulovit několik set zajíců, aby byly skutečné stavy sníženy na požadované normované stavy. To je ale z hlediska aktuální populační dynamiky čiré bláznovství.