Muflon do každé honitby!

Ing. Jiří Kamler, Ph.D., RNDr. Petr Koubek, CSc.

Muflon je zvěří, jejíž existence v našich honitbách je příčinou řady vzrušených debat. Na jedné straně jde o zvěř právem vyzdvihovanou pro svoji nenáročnost na podmínky prostředí, dobrou přizpůsobivost oborním chovům a zejména pro produkci medailových trofejí. Na druhé straně jsou stáda muflonů v našich lesích trnem v oku mnohých lesních hospodářů a ochránců přírody pro škody na lesních dřevinách. Výjimečné nejsou ani požadavky na likvidaci muflonů v celých oblastech, přičemž jedním z nejpádnějších argumentů je údajná nepůvodnost tohoto druhu zvěře na našem území.

I když se občas spekulovalo o tom, že v dávných dobách na našem území muflon žil, dosud chyběly věrohodné důkazy. Nálezy pozůstatků různých druhů ovcí jsou na našem území poměrně časté, bohužel, jak ukázaly rozsáhlé výzkumy, v žádném případě to nejsou předchůdci muflona. Faktem proto zůstává, že mufloni, kteří u nás v současné době žijí, jsou zcela jistě potomky zvěře, která byla do střední Evropy dovezena z Korsiky. Zásadní průlom v diskusi o původnosti či nepůvodnosti muflona ve střední Evropě však konečně přinesly nové archeologické výzkumy na jižní Moravě. Krajina pod Pálavou vydala totiž po Věstonické Venuši další ze svých pokladů.

Při stavbě tunelu pod Pálavskými kopci, který má za povodní odvádět přebytečnou vodu z Novomlýnských nádrží, byly v bahnitých nánosech objeveny zbytky dávné lovecké osady. Mezi mnoha cennými artefakty, dokumentujícími styl života před přibližně 25 tisíci lety, byla nalezena soška zvířete, která vyvolala úžas v odborných kruzích. Není totiž pochyb, že jde o velmi zdařilou sošku ovce. Následná horečná práce archeologů a zoologů často hraničící se šílenstvím, přinesla další důkazy, potvrzující existenci nového druhu. Z obrovského množství kosterního materiálu, který nám pravěcí lovci zanechali, se podařilo sestavit několik téměř úplných koster těchto ovcí, včetně jejich trofejí. Z dosud prozkoumaných nálezů je zřejmé, že jde o divokou ovci muflonoidního typu, velikosti jen nepatrně menší dnešních muflonů. Obě pohlaví mají výrazně zatočené divergentní rohy. Rohy samců jsou větší a mají dobré vinutí. V souvislosti s nálezem nového druhu ovce se podařilo ještě několik unikátních objevů. Tak např. analýza rostlinných zbytků uvízlých mezi zuby v čelistech nalezených ovčích lebek přispěla k poznání ekologie tohoto druhu. Víme s jistotou, že tato ovce preferovala pálavské stepní biotopy, kde spásala chudé travní porosty a jen výjimečně dvouděložné rostliny. Očekáváme, že naprosto zásadní poznatky, které konečně vyřeší dosud velmi komplikovanou systematiku divokých ovcí a potvrdí přímou souvislost mezi novým druhem ovce a dnešním muflonem, přinesou analýzy DNA. Střípek po střípku se daří sestavit komplexní obraz nového druhu muflonoidní ovce z jižní Moravy. Zbývá jen několik drobností, aby pracovní jméno nového druhu ovce - ovce pálavská - vystřídalo definitivní vědecké jméno, které bylo navrženo po významném českém zoologovi minulého století, Járovi Cimrmanovi - ovce Cimrmanova (Ovis cimrmanii).

Můžeme doufat, že tyto nové poznatky přispějí k postupné změně dosud nesmiřitelných postojů k výskytu muflona jakožto nepůvodního druhu zvěře v našich honitbách. Konečně nebude stát nic v cestě, abychom s trochou nostalgie oprášili již zapomenuté heslo “Muflon do každé honitby”.

psáno v Brně 1. dubna 2003