EU nemá ráda skládky, pomáhá členům dělat pořádek

Evropská unie nemá ráda skládky odpadů, ani ty řádné a řízené, natož jakékoli divoké. Pro ty první vymyslely členské státy rámcovou směrnici, ty druhé jsou zakázané a orgány EU tlačí na jejich odstraňování. Podle Evropské agentury pro životní prostředí nejlepší cestou, jak zabránit vzniku a šíření skládek, je odradit lidi od toho, aby je používali. "Jedním ze způsobů, jak změnit hrozivou situaci, je zajistit, aby ukládání odpadu na skládkách bylo dražší než jiné varianty," napsala agentura ve zprávě z června 1999. Měla tím na mysli jak zlevnění ostatních metod, tak zdražení přístupu na skládky, v širším kontextu také zvýšení pokut za divoké skládky. České cedulky "skládka zakázána pod pokutou 500 korun" valný odrazující účinek nemají. "Naší první prioritou je prevence, tedy bránit hned v zárodku vzniku odpadů. Na druhém místě je sběr, zejména pak recyklace, a na třetím energetické využití, tedy spalování. Bezpečné uložení odpadu do skládek je až tím posledním, krajním řešením. V 15 členských státech EU a v kandidátských zemích je ovšem takto v průměru odstraňována nadále většina odpadu," vyložila Anna Karamatová, která se problematikou skládek zabývá v generálním ředitelství Evropské komise pro životní prostředí. Směrnice o skládkách odpadů z roku 1999 přímo zakazuje divoké skládky; dává tak Evropské komisi právo upozorňovat na jejich existenci, ilegální z hlediska evropského práva, a zahajovat proti členským zemím procedury pro jeho porušení. Nejznámější případy se týkají Řecka. Komise tvrdí, že se jí povedlo přimět Řeky k odstranění několika nebezpečných skládek v blízkosti turistických objektů dřív, než musela Atény pohnat k Evropskému soudnímu dvoru. Česká republika má podle Karamatové podobné problémy jako další vstupující země - přemíru skládek, včetně divokých, ale sladěnou legislativu a zlepšující se úroveň řízených skládek. Hlavní důraz je třeba klást na třídění municipálního odpadu za účelem recyklace nebo případného kompostování. Kapacita spaloven je považována za dostačující, vesměs však vyžadují modernizaci. V kandidátských zemích v minulém desetiletí objem odpadů celkově poklesl kvůli útlumu průmyslové výroby. V posledním desetiletí však rapidně stoupá tzv. municipální odpad, tedy to, co lidé vyhazují do popelnic nebo do "roklinky" za vesnicí. Jeden Čech vyprodukuje ročně 330 kilogramů tohoto odpadu, průměrný občan EU pak půl metráku. Jenže ten část z této váhy vytřídí a odevzdá, což jsou aktivity, které se ve vstupujících státech teprve rozpačitě rozbíhají. Zmíněná směrnice o řízených skládkách například zakazuje ukládat na běžné skládky nebezpečné odpady, kapaliny, odpad z nemocnic nebo také ojeté pneumatiky - pro část z těchto věcí platí zvláštní pravidla. Stanoví přesný postup při povolování provozu takových skládek a režim jejich správy. Deklarovaným cílem je přimět lidi, aby se orientovali stále víc na jiné formy likvidace odpadů. Lucembursko, Belgie, Řecko, Německo, Itálie, Británie a Portugalsko se předloni dočkaly ostrého varování ze strany EK za to, že nepřevedly směrnici o skládkách odpovídajícím způsobem do svého práva. Další země nesplnily pokyny směrnice o vyjetých olejích. Od okamžiku vstupu bude mít EK v České republice možnost kontrolovat nejen existenci zákonů plynoucích ze směrnic EU, ale také jejich naplňování, a pranýřovat vládu, bude-li je nechávat jen na papíře. Ze sedm let staré studie Evropské agentury pro životní prostředí vyplývá, že v roce 1996 bylo v 8700 řízených skládkách v zemích "patnáctky" místo na ještě 1,3 miliardy tun odpadu. Tato kapacita měla stačit deset let. Noví členové zřejmě přijdou s dodatečnými možnostmi. Žádná evropská směrnice nestanoví, že v rámci jednotného vnitřního trhu nelze (bezpečný) odpad vozit ze země do země. Státy jako ČR by tedy měly mít interní předpisy, které by takový obchod ztěžovaly.