Češi to s odpadem stále ještě úplně neumějí

Češi si ještě nezvykli třídit komunální odpad v takové míře, jak je tomu zvykem v západní Evropě. Ačkoli k tomu stát tlačí právo Evropské unie, lidé stále nemají jistotu, zda jejich vytříděný odpad neskončí ve spalovně stejně jako nevytříděný zbytek. V posledních letech sice stát přijal nové zákony, současně ale řada měst uvedla do provozu velkokapacitní spalovny, které je třeba krmit stále novými a novými kvanty odpadu, aby se vyplatily investice do nich vložené. Třídí se zhruba sedm procent komunálního odpadu. Aby zvýšil míru recyklace a zpětného odběru, stát se zavázal do roku 2005 postupně zvyšovat podíl zpětně vybraných použitých obalů na 52 procent. Pro vyhovění požadavkům EU si Česko vzalo dvouleté přechodné období. Pravidla jsou už dána také pro zpětný výběr výrobků, jako jsou lednice či domácí elektronika. Výrobci a prodejci si však povinnost přehazují mezi sebou, často tak stará lednička skončí ve sběrném dvoře, kde se o její likvidaci musí postarat obec. Problémy se zpětným odběrem výrobků mají zejména malé obchody, jejichž majitelé se nedomluvili s výrobci. Kontrola České inspekce životního prostředí ale zjistila, že ani velkoprodejny nejsou na nová pravidla připraveny. Z 28 hypermarketů podmínky splnil ke konci minulého roku pouze jeden. Zákazníci se tak většinou při koupi nedozvědí, že mohou obal či použitý výrobek vrátit, a ani se potom neshánějí. Řada firem se naopak na nová pravidla nakládání s odpady připravuje. Například Pražské služby otevřely minulý týden sběrný dvůr pro staré televizory s linkou na jejich rozebírání. Kapacita linky činí 40.000 televizorů ročně, podnik počítá s tím, že bude likvidovat i přijímače vybrané výrobci. Při úvahách o otevření linky, u které našlo práci třicet zaměstnanců se změněnou pracovní schopností, vycházeli manažeři podniku z toho, že do budoucna se podmínky pro nakládání s odpady ještě zpřísní. Pod dohledem ministerstva životního prostředí připravují nyní kraje své dlouhodobé vize nakládání s odpady. Mají najít takový poměr mezi spalováním, recyklací a kompostováním, aby vyhověly jak ekologickým požadavkům, tak nárokům firem, které své podnikání založily na obchodu s odpady. Nejsložitější je využití spaloven, u řady z nich je současně diskutabilní jejich ekologický provoz. Ne všechny mají totiž moderní zařízení na odlučování toxických dioxinů, které vznikají spalováním PVC. Nově stanovené limity budou muset splnit do dvou let, což je bude stát desítky milionů. Ekologičtí aktivisté v tom vidí plus pro svoji vizi co nejvyšší recyklace a kompostování. Doufají, že kraje si při úvahách o odpadcích spočítají, že lepší bude investovat do kompostů než do dioxinových filtrů. V hlavním městě už mají nicméně v otázce "kam s ním?" jasno. Podle některých názorů předimenzovaná pražská spalovna limity pro dioxiny splňuje. Navíc se ukázala jako velmi účinná při likvidaci následků katastrofální povodně, která postihla Prahu minulý rok. Takže slamník mohou Pražané vyhodit do kontejneru pro směsný odpad - s největší pravděpodobností bude spálen v Malešicích. O zřízení kompostů, jak by si to představoval ministr životního prostředí Libor Ambrozek a tisíce dalších ekologicky smýšlejících Pražanů, hlavní město uvažuje ve výhledu několika dalších let.