Na splnění požadavků EU potřebuje ČR píli, vůli a peníze

Píle zákonodárců, ekologická vůle úřadů a dostatek peněz z domácích i evropských zdrojů - to jsou klíčové předpoklady pro to, aby Česká republika dostála svým závazkům v oblasti ochrany životního prostředí, které učinila v přístupových jednáních vůči Evropské unii. Podle bruselských úředníků je jednou z těch vstupujících zemí, které by neměly mít s touto oblastí vážnější problémy. Relativně nízký počet přechodných období - pouhá tři - nelze podle úředníků Evropské komisi připisovat na vrub neschopnosti českých vyjednávačů nebo naopak tvrdosti jejich unijních protihráčů, ale spíše rychlému pochopení smyslu a užitečnosti legislativy EU českou stranou. "Slouží ke cti české politice v oblasti životního prostředí, že neměřila úspěch jednání počtem získaných úlev, ale šlo jí o podstatu, tedy o dopad na život lidí," konstatuje činitel EK, který se na rozhovorech přímo podílel. Na rozdíl od jiných kapitol bylo v životním prostředí od začátku jasné, že kandidátské země budou muset dostat přechodná období pro naplnění požadavků předpisů EU, a to už z finančních důvodů. Typickým příkladem jsou povinné čistírny odpadních vod (tedy i kanalizace) pro obce nad 2000 obyvatel, jejichž výstavba do roku 2010 bude podle českých odhadů stát 2,7 miliardy eur (81 miliard korun). Přechodné období do roku 2010 je rozděleno do několika fází. Splněn byl požadavek vybavit čističkami první desítku aglomerací nad 10.000 obyvatel; dalších 18 má následovat do roku 2006. 0 čtyři roky později by mělo odpadní vody čistit dalších 122 obcí. Zatímco podle českého ministerstva životního prostředí je harmonogram plněn, EK má zato, že se zpožďuje. "Česká strana mírně nestíhá, nevidíme v tom však zásadní problém," vykládají experti v komisi. Obě strany si také lépe rozumějí, pokud jde o spolufinancování výstavby čističek. Na ekologické projekty může ČR nyní čerpat kolem 15 miliónů eur z programu ISPA, po vstupu jí v letech 2004 až 2006 připadne přes 200 miliónů eur z kohezního (vyrovnávacího) fondu EU. Čištění odpadních vod by mělo spotřebovat naprostou většinu z těchto peněz, přičemž daleko vyšší částky poplynou ze státního rozpočtu a od Státního fondu životního prostředí. Druhé přechodné období, tentokrát do konce roku 2005, dostala ČR na zavedení směrnice o nakládání s obalovými odpady; její aplikaci komplikuje novela z loňského roku, která zpřísnila parametry. Česká firma EKO-KOM, pověřená koordinací recyklace obalů, nicméně hlásí dosažení mety 33 procent obalů vrácených do oběhu, tedy splnění přechodného ukazatele na cestě k 60 procentům vytyčeným pro rok 2005. Praha podle EK tvrdí, že jí nevadí ani návrh nové směrnice, která zpřísňuje obecnou míru recyklace až na 75 procent a stanoví vyšší čísla pro jednotlivé položky - 60 procent pro sklo, 44 procent pro papír a karton, 50 procent pro kovy a 20 procent pro plasty. Členské státy ji mají splnit do konce roku 2006. ČR se zřejmě nepřipojí k Řekům a Portugalcům, kteří si vyjednali odklad do 2009. Evropská komise si není vědoma českého problému s velkokapacitními spalovnami odpadků, které údajně odrazují od třídění a recyklace obalů. Domnívá se naopak, že všechno běží podle plánu. Nepovažuje za příliš vážné české starosti s kovovými plechovkami od nápojů, které nejsou moc oblíbené, málo se prodávají - a jejich recyklace se tudíž nikomu nevyplatí. Podobný problém má česká strana s tříděním dřevěného odpadu, protože je ho nesmírně málo - obchod pěstuje zaběhnutý systém vracení bedniček. Poslední přechodné období se týká spalovny v Přerově a ostravské Nové Huti, jejichž emise oxidů síry překračují limity stanovené v EU směrnicí pro velká spalovací provozy. Oba podniky předložily EK harmonogramy investic, jež mají zajistit dokonalé odsiřování do prosince 2007, kdy odklad vyprší. V případě Nové Huti však má být v té době teprve zahájen zkušební provoz odsiřovacího zařízení. ČR se při jednání zřekla celé řady žádostí o přechodná období, protože se s EK buď domluvila na pružnějším výkladu směrnic (například u pitné vody), nebo zjistila, že je schopna požadavkům dostát do vstupu (znečištění nebezpečnými látkami, ochrana přírody). Pro splnění směrnice omezující obsah dusičnanů v půdě a ve spodních vodách stačí do vstupu vyjmenovat tzv. zranitelné oblasti, kde se pak nebude například smět vyvážet hnůj na pole. Vlastní splnění všech povinností plynoucích z tohoto předpisu pak potrvá ještě několik let. Do května příštího roku bude také třeba odevzdat komisi výsledek inventury všech lokalit, které budou chráněny podle předpisů EU, včetně soupisů veškeré flory a fauny tam žijící. Češi dlouho dráždili komisi tím, že chtěli tyto údaje puntičkářsky mapovat v každém ročním období, aby získali dokonalý obrázek, a požadovali na to dodatečné peníze. Nakonec se smířili s tím, že to udělají jen namátkově. Vzájemně uspokojivá formule se hledala také pro aplikaci komplexní směrnice o integrované ochraně životního prostředí velkými podniky, kde si ČR nebyla mimo jiné jista, zda je schopna zabezpečit kontrolu, prověrky a vydávání povolení k provozu. Konečná formulace ve společném stanovisku EU byla dostatečně mlhavá, aby se do ní Praha vešla i se svou nepřipravenou administrativou. Komise však bude vyžadovat, aby povolování napřesrok fungovalo. Do vstupu zbývá ještě přijmout novelu zákona o zkoumání dopadu staveb na životní prostředí, novelu zákona o čistotě vzduchu, novelu odpadového zákona, která zahrne i směrnici o recyklaci automobilových vraků. V parlamentu zbývá ještě schválit novelu zákona o zdraví, který se týká také pitné vody, změnu zákona o ochraně přírody a krajiny a nový zákon o geneticky modifikovaných organismech. Jeho aplikace a vynucování by měla zabránit pokusům s těmito plodinami na českém území, které by se vymykaly evropské legislativě. Podle zdrojů EU budou mít Češi v příštích 12 měsících plné ruce práce, mají-li to stihnout, chtějí-li se po vstupu vyvarovat plísnění a trestů ze strany EK, která pravidelně hubuje dosavadní členské státy. Podle jejích zdrojů však Čechům nehrozí, že by byli v první řadě - ostatní vstupující země jsou na tom vesměs hůř. V zásadě platí oboustranné přesvědčení, že ochrana životního prostředí je tou oblastí, kde se pozitivní vliv vstupování do EU už projevil. Kdyby nebylo tlaku i finančních podnětů z Bruselu, české vlády by v uplynulém desetiletí sotva věnovaly zlepšování životního prostředí tolik pozornosti i peněz.