Arabové z bažin vědí, co je to vyhnání z ráje

Říkají si Madánové a jsou to šíitští Arabové z mokřin na jihu Iráku. Saddámu Husajnovi se takřka podařilo zničit jejich po staletí pěstovaný způsob života. Masivní odvodňovací systémy proměnily v pustinu s popraskanou a přesolenou půdou oblast, která podle internetového zpravodajství BBC patřila mezi nejdůležitější mokřady na světě. Mnozí obyvatelé vzdálených končin jih Iráku opustili už v roce 1991, kdy centrální vláda po krvavě potlačených povstáních opět získala kontrolu nad jejich územím. Zahynulo tehdy 30.000 až 60.000 lidí. Represe během 90. let postupně zesílily a irácký režim začal se stavbou přehrad, kanálů a hrází; hladina vody začala klesat. Místa, kde podle bible býval ráj, prohlásila OSN za oblast "jedné z největších ekologických katastrof na světě". Mezi rákosovými chýšemi se dříve pěstovala rýže a datle, chovali tu buvoly, dařilo se rybolovu. A dnes? "Půl milionů lidí ztratilo možnost obživy," říká předsedkyně mezinárodní charitativní nadace AMAR baronka Emma Nicholsonová, podle níž se Arabové z bažin stali obětí genocidy. Podle údajů Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) až 90 procent z 20.000 kilometrů čtverečních mokřadů bylo ztraceno. Močálovitá krajina na území o rozloze 35.000 čtverečních kilometrů vznikla uvnitř trojúhelníku vymezeného městy Basra, Amara a Násiríja, kde řeky Eufrat a Tigrid před ústím do Perského zálivu vytvářejí četná vinoucí se ramena a jezera. V roce 1950 v oblasti obývané pět tisíciletí žilo na 400.000 lidí, v roce 1991 už to bylo 250.000 a dnes se jejich počet odhaduje na pouhých 20.000, přičemž asi 40.000 Madánů žije v táborech nebo živelně vzniklých koloniích v Íránu. Někteří byli přestěhováni v rámci Iráku, ale nikdo neví, kolik jich zůstalo na živu. Podle Nicholsonové, která oblast navštívila v únoru, byl dopad represí na jejich psychiku "totální a devastující". "Madánové, které znám osobně, jsou v naprosto bezútěšném a beznadějném stavu. Zacházeli s nimi, jako by to ani nebyly lidské bytosti. Pokud mokřiny nebudou sanovány a znovu zavodněny ihned po svržení Saddámova režimu, odejdou místní Arabové do historie a naše generace bude zodpovědná za vědomé vyhlazení jednoho z nejstarších etnik na světě." "Oblíbenou taktikou irácké armády je vyhazování vybraných vesnic do vzduchu a pokládání min do vody," napsal reportér listu Observer Šjam Bhátijá, který oblast navštívil v roce 1993. Iráčané také podle některých informací trávili vodu chemickými zbraněmi. Irácká vláda je v rukou sunnitských muslimů, jichž je v Iráku asi 35 procent, zatímco šíitů 62 procent. Šíity na jihu, stejně jako Kurdy na severu, dodnes chrání před iráckou armádou bezletová pásma, na jejichž dodržování dohlížejí britské a americké letouny.