Tlumení lišek u nor

Josef INGR

V posledních letech byla popsána celá řada způsobů lovu lišek počínaje újedí, vábením všemi možnými způsoby a konče norováním. Způsob, který už preferuji asi 8 let před újedí i vábením v zimním období, je tlumení lišek u nor. Zatím o tomto způsobu čekané na lišky nebylo na stránkách Myslivosti zmínky, a proto bych se chtěl podělit se čtenáři a hlavně vyznavači lovu lišek s mými zkušenostmi. Každý způsob tlumení velmi početných stavů lišek má své kouzlo, ať je to na újedi, vábením či norováním.

Čekání u nor

Podle mého názoru je čekání u nor, které jsou před a v průběhu kaňkování navštěvovány, nejzajímavější. Velmi silný civilizační tlak na přírodu v podobě vycházek lidí se svými čtyřnohými miláčky, kteří jim daleko odbíhají, mohou újeď v menších honitbách značně omezit svým pachem; při norování, kdy máme bezkontaktní zkoušky, náš norník není dostatečně připraven na práci v přírodních norách, protože tam už jde všechno naostro, bez zarážek. A navíc při značném počtu jezevců může přijít do kontaktu i s tímto silným protivníkem. Tím chci poukázat na obtížnost v norování, pokud nemáme v honitbě vybudován dostatečný systém umělých nor, které mají svůj opodstatněný význam hlavně v polních honitbách. A způsob tlumení lišek u nor všechna tato "rizika” úplně vylučuje.

Moje praktické zkušenosti

Vše, co budu níže popisovat, bude přesně podle mých osvědčených praktických zkušeností, které využívám v období říjen až březen. A pokud se z jara obsadí některá nora fenou připravující se na vrh, i tam se dá čekat, ale musí tam být posed. Nejdůležitější považuji způsob postavení žebříkového posedu, který zásadně nesmí být naproti "vsuku a v úvalu” a to je taky důležité využití celoročního (nebo převládajícího) směru větru. V zimním období to bývají západní a severní. Žebříkový posed musí být velmi pevný, aby nevrzal, výšky do 4 m (11 příček na žebříku), na zábradlí mám přivázaný filc, který zcela tlumí i mírný pohyb opřené brokovnice. Ruská kozlice s optikou je po celou dobu čekané v ramenní, na pažbě mám vlněný návlek proti rušivému pohybu pažby o kabát. V zimě, i když je sníh, bílé oblečení nepoužívám, ale zásadně se vyhýbám jakýmkoliv lesklým předmětům. Vše je tmavé a ani světlou baskuli na zbrani bych nedoporučoval.

Kdy na čekanou

Na večerní čekanou v době kaňkování zasedám už 1 hod. před setměním, to proto, že v období kaňkování může být nora obsazena a liška vychází z nory ještě za světla a nebo i za 1,5 hod. po setmění. Je to můj osvědčený zvyk a od toho se těžko ustupuje. Mezi doplňky výstroje a výzbroje patří i gumový nástavec na puškohled v případě, kdy se měsíční odráží v puškohledu a znesnadňuje nebo zcela vylučuje zamíření. Optimální dobu čekání považuji do 4 hodin. Nejvíce lišek jsem ulovil do 19:00 hod. při zasednutí v 15:30 hod. (zimní období-prosinec). V lednu zaujímám místo čekání později, protože se začíná den prodlužovat.

Chování na posedu

Samotný příchod k norám a zaujetí místa na žebříkovém posedu musí být velmi tichý a k tomu mně slouží vyhrabaný chodníček k posedu. Oblečení závisí na teplotních podmínkách, ale musí být takové, abychom "netrpěli”. Po zaujetí místa na posedu nabíjím bajkalku brokovým nábojem zásadně Black Star nebo červenočerným s brokem 4 mm. Podle mne lepší náboje pro tento lov nejsou, hlavně pro svou spolehlivost.

Po celou dobu čekání mám zbraň v rameni s prstem na spoušti a puškohled je zaměřen ke "vsuku”. Může jich tam být i více, ale zamířím vždy jen na jeden, protože i když přijde liška ke druhému nebo třetímu, nikdy ale neopomene nahlédnout do zbývajících vsuků. Zásadní poznatek je ten, že se nesnažím pohybovat zbraní, protože liška mně do zorného pole puškohledu vždy vejde a na vzdálenost 20 až 30 m je pro lišku každý pohyb slyšet. Tento lov tlumení lišek je výhodný pro začínající mladé myslivce, kteří touží po ulovení své první kmotry v zimní srsti.

Vábení je kus umění, k újedi může liška přijít někdy až o půlnoci nebo nad ránem, ale v období kaňkování lišky nevynechají jedinou noru, kterou by nenavštívily. Největší intenzita je do 4 hod. po setmění. Na tento způsob čekané musíme zapomenout na veškeré vábničky či dalekohled, pouze by nás to svádělo k pohybu na posedu a ten je nežádoucí. Za optimální považuji sníh, mírný vánek a mráz do 10C, nemusí svítit měsíc. Posedy mám u více nor a v případě slovení kmotry, příště toto místo vynechám a čekám u druhé nory. Pohyb lišek u nor na sněhu pozoruji z posedu, nikdy nechodím až k samotné noře. Podle mého názoru, pokud by se tento způsob tlumení využíval plošně (ve více honitbách) v období kaňkování, způsobilo by to nejvýraznější snížení početního stavu lišek. Na ranní čekanou k norám nechodím. Čekání při podvečerním západu slunce, kdy kmotra vychází z nory a "bere” vítr, je nezapomenutelný myslivecký zážitek. Tam se jasně rýsuje její pružné rezavé tělo s překrásnou hustou oháňkou zakončenou výrazným kvítkem. To vše jsem sledoval na vzdálenost 25 m, přes puškohled v 16.25 hodin, 70 m od frekventované silnice Hodonín-Ratíškovice. To byl jeden příklad, proč zasedám 1 hod. před setměním na posed k norám.

Druhý je z konce října. Během září si vždy kosou vyseču vzrostlé kopřivy v okolí vsuků (kvůli rozhledu a pozorování stop na písku před norama), kterých je zde pět. Asi v polovině října jsem zjistil, že nora je často navštěvovaná liškou. Úplněk byl až ke konci měsíce, a tak jsem si dal na čas. Zrovna ten den, kdy jsem se rozhodl, že pojedu na už zmíněnou lišku, celou noc a dopoledne pršelo a to mně hrálo do not. Ale jaké bylo moje nemilé překvapení, když asi 100 m od nor ještě v pozdním odpoledni prováděl lesní dělník prořezávku. Ale posed jsem neopustil. Když ukončil svou celodenní namáhavou práci, odjížděl autem až se zapnutými světly. Bajkalka s optikou směřovala ke vzdálenějšímu vsuku, který byl nejnavštěvovanější. Asi za 10 minut po odjezdu lesního dělníka se na písku objevilo tělo lišky, která se tam zjevila jako duch, když "brala” vítr a své rezavé tělo natočila zpět směrem ke mně - záměrný kříž puškohledu spočinul na její bílé náprsence. Ale nejenom samé úspěchy mě při čekané u nor provázejí. Jsou i neúspěchy a ty musím brát sportovně - jak říkám: "nic není uvázané”.

Myslivost č. 1/2003