Cestování

Jedna z nejkrásnějších tras ve východní části Českého Švýcarska vede při okraji romantického skalního města s pohledy na výhledové skalní vrcholy. Navštívíme největší ze skalních hradů v celé oblasti, miniaturní napodobeninu Pravčické brány, půjdeme po písčitých pěšinách na skalních traverzech i po příjemných lesních cestách. Ideální typ pro rodinný výlet.

Od autobusové zastávky a turistické orientace ve středu Jetřichovic půjdeme zprvu po zelené turistické značce. Cestou mezi domky, pak silničkou severním okrajem obce míříme k areálu dětské ozdravovny na úpatí Havraní skály. Cestou můžeme obdivovat pohledy na strmé zalesněné kopce se skalními vrcholy, zejména na Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu, Rudolfův kámen a Koliště. Za zotavovnou odbočíme vlevo při okraji lesa, přetneme louku a pak lesem stoupáme po široké cestě půvabným skalnatým údolím mezi pískovcovými útvary zvanými Žluté věže. Jednu ze zatáček cesty zkracujeme po pěšině.

Kolem Kesslerovy desky, připomínající lesního správce Rudolfa Georga Kesslera, budovatele řady cest v této oblasti, dojdeme ke skalnaté výšině v sedle mezi Rudolfovým kamenem a Kolištěm, zvané Pohovka, kde je křižovatka turistických cest. Mezi stromy se místy otvírají dílčí výhledy. Na rozcestí vyměníme zelenou značku za červenou a půjdeme po ní vlevo. Stoupáme pod vrchol táhlého pískovcového vrchu Koliště (453 m). Jméno je zřejmě odvozeno od staroslovanského slova Golice = holina odtud také pochází německý název Golischt.

Vrchol obcházíme od jihu, pak se cesta točí ve skalnatém terénu, několikrát mění směr a nakonec sestoupí na lesní vozovku zvanou Česká silnice. Pokračujeme po ní vlevo, postupně sestoupíme ke kraji lesa do míst, kde vozovka zahýbá vlevo k Vysoké Lípě. Tady silničku opustíme a jdeme spolu s červenou značkou vpravo po pěšině, která nás dovede k patě mohutného pískovcového bloku. U paty skal je vytesaná dutina, snad stáj pro koně či vrátnice, poblíž pak reliéf umrlčí hlavy. Po schodech v úzké spáře, později po žebříku vystoupíme na vrchol skalního ostrohu, kde stával hrad Šaunštejn, dříve zvaný také Loupežnický hrad.

Vrcholová plošina není kompaktní, je rozdělena do několika skal, spojených můstky. Pozůstatky po hradu se dochovaly zejména v celistvější severní části hradiště. Je to především rozměrný čtyřhran, vyhloubený do skály, který býval spodkem hlavní věže, pod ním malá místnost se sedadlem, přístupná z malého ochozu, a především hluboká džbánovitá prostora, dole široká tři metry, s metrovým vstupním otvorem. Bývá považována za hladomornu nebo cisternu, mohla však být i skladištěm ledu nebo obilí.

Z vrcholu Loupežnického hrádku je nádherný výhled. Lze vidět na Koliště, Vysokou Lípu se Zámeckým vrchem, přes údolí Labe na saský Zirkelstein a Tschirnstein. I okolí hrádku je velmi půvabné. V lese roste místní zvláštnost rojovník bahenní. Východně od hradiště je miniaturní skalní brána, veřejnosti téměř neznámá, neuváděná na žádné mapě. Podle pověsti si Šaunštejn vystavěl cizí rytíř, který se upsal ďáblu. Poté, co jej satanáš odnesl do pekla, strašil tu rytířův duch. V nitru hradní skály jsou prý ukryty velké poklady. Od hradu stoupáme po červené značce strmým svahem, místy po schodech, pak se stáčíme vlevo a pokračujeme skalním traverzem, odkud se otvírají daleké výhledy. V závěru vystoupíme vpravo strmou a úzkou rozsedlinou kolem divokých skal na okraj skalní plošiny, kde je rozcestí turistických cest.

Krátká značená odbočka nás přivede k chráněné přírodní památce Malá Pravčická brána. Je to podstatně zmenšená obdoba "velké" Pravčické brány, vzniklá zvětráváním a vyplavováním hornin v úzkém pískovcovém hřebínku. Je 3,3 m široká, 2,3 m vysoká a 1 až 1,5 m hluboká. Horní oblouk, přístupný jen horolezecky, je ve výši 5 až 10 m nad úpatím. Býval odtud výhled, dnes z větší části zakrytý přerostlými stromy. Od rozcestí u brány pokračujeme vlevo širokou a pohodlnou hřebenovou cestou, která po chvíli klesne na pěknou mýtinu v sedle pod Větrovcem. Vpravo odbočuje příjemná (neznačená) cesta do Mlýnské rokle a k České silnici. Naše červená vejde do lesa a stoupá pod vrchol Větrovce (450 m), místy po schodech, vytesaných do skály. Kopec má skalnatý hřebenovitý vrcholek. Kdysi tu bývalo stanoviště lesnických hlídek, které za horkého léta sledovaly eventuální ohniska požárů. K dispozici měly dřevěnou věž, již dávno zaniklou.

Skalnatým terénem, stále lesem, sestoupíme k potoku, za ním se dáme vlevo mírně vzhůru po široké cestě k chatové osadě a loukou k silnici a autobusové zastávce u hotelu Mezní Louka. Zde naše cesta končí.