Prosinec

Přemysl Pavlík

V prosinci již většinou nastává vláda opravdové zimy se sněhem a mrazy hluboko "pod nulou”. Není však výjimkou, že po několika dnech mráz povolí a o Vánocích nebývá po sněhu ani památky. V žádném případě to však neznamená konec zimy - ta si obvykle vše vynahradí později, někdy až před nástupem jara.

Když se příroda zahalí bílým příkrovem, bývá většinou o zvěř dobře postaráno. Tedy alespoň mělo by být. Krmelce i zásypy jsou připraveny poskytnout to, co se zvěři stalo nedostupné - seno, kaštany, žaludy nebo další jadrné krmivo (obr. 1). Drobné ptactvo, které u nás přezimuje, nalézá obživu v různých plodech, bobulích, jeřabinách, šípkách nebo na semenech stromů a plevelů. Hmyzožravci slídí v lesích a hájích po hmyzu přezimujícím pod borkou stromů, po jeho kuklách nebo vajíčkách a nepohrdnou přiživit se různými drobnými semeny. Bývají také, stejně jako sojky nebo někteří "zrnožrouti”, běžnými návštěvníky zásypů a krmelišť pro spárkatou zvěř.

Hůře jsou na tom třeba ledňáček a skorec. Za tuhých zim, kdy řeky a potoky pokryje led, se kolem jejich posledních nezamrzlých úseků často shromáždí více jedinců těchto druhů z okolí. Když led uzavře i tato místa, marně pak během roku pátráme po těchto krásných potápěčích i tam, kde jsme je dříve běžně potkávali. Nejhůře postihuje vysoká sněhová pokrývka dravce a sovy, závislé především na lovu drobných hlodavců. Jde hlavně o káně a poštolky, ze sov pak o puštíka, kalouse a sovu pálenou. Oba sýčci a kulíšek se musí nyní zaměřit na lov drobných ptáků, stejně jako krahujec, který má však tu výhodu, že je na tuto kořist zvyklý a vyhledává ji po celý rok. Ostatní dravci jako pochop, pilich, moták a ostříž nás před příchodem zimy opouštějí a odlétají na jih.

Během zimy se v naší přírodě objeví i celá řada zimních hostů, které ze severních krajin vyhnaly ještě tvrdší podmínky, než jsou u nás. Velmi vzácně k nám zavítá až z tundry bílá, jako výr velká sovice sněžná. Okolí našich měst, parky a hřbitovy každoročně oživují hejna havranů a v zásypech a krmítkách se v některých letech přiživují pěnkavám podobní jikavci severní (obr. 2) nebo drobné čečetky zimní s červenou čepičkou.

Naše kachny a husy s příchodem mrazů většinou odtáhly na jih. Část kachen se přemístila na dosud nezamrzlé hladiny velkých říčních toků. Často bývají po celou zimu atrakcí pro obyvatele měst, hlavně pro děti. Břehy řek protékajících městy jsou pravidelně cílem nedělních rodinných vycházek s taškami plnými různých dobrot, za které jsou vděčné desítky labutí i hejna divokých kachen. Po většinu roku plaší, opatrní a na dálku před člověkem prchající ptáci neváhají vykolébat se po strmém břehu vstříc přicházejícím dobrodincům. Často nabízenou potravu berou hltavě přímo z ruky.

Trochu dále od břehu číhají na zapomenuté sousto lysky černé s bílým štítkem na čele a v ještě větší vzdálenosti ostatní, plašší a řidčeji se vyskytující druhy kachen. Nejčastěji to bývá polák velký s tmavě rezavou hlavou, černou hrudí a světle šedým tělem. Je podobný zrzohlávce rudozobé, která má však větší, světle medově rezavou hlavu a především červený zobák (obr. 3). Vyskytuje se u nás jen zřídka. Dalšími druhy přezimujícími u našich řek jsou černobílá chocholačka s ozdobnou chocholkou na hlavě a hohol severní, s nímž jsme se již z jara seznámili na našich rybnících. Někdy se mezi kachnami ojediněle objeví jen jako pěst velká potápka malá.

Stranou všeho toho ruchu, daleko od břehu, se nám může poštěstit zahlédnout skupinu morčáků velkých, nápadných velkou, tmavě zelenou hlavou, červeným zobákem a protáhlým tělem s bílými boky. Patří mezi potápivé kachny, ale jsou výhradně masožraví - živí se rybami. K tomu jim pomáhá dlouhý, úzký, hákovitě zakončený zobák s ostrými zoubkovanými hranami. Dosti často u nás objevuje také podstatně menší morčák bílý. Jsou to severští ptáci, kteří našimi kraji jen protahují.

Po několika prvních mrazivých dnech jsme se vydali na naši poslední letošní vycházku. Byl nevlídný, podmračený den. Mráz štípal do uší, všude kolem panovalo ticho, jen sníh nám křupal pod nohama a vítr honil po krajině ojedinělé sněhové vločky. V dálce na zasněženém poli jsme si všimli poněkud tmavší skvrny a ke slovu opět přišly naše dalekohledy. Uprostřed bílé pláně seděl další zimní návštěvník našich honiteb, ze kterého však myslivci příliš radosti nemají, spíše naopak. Byla to pěkně vybarvená, téměř celá bílá káně rousná. Je jí u nás v současnosti jistě stejně krušno tak, jako našim káním lesním.

V jeřabinové aleji, kde bylo minule tak živo, jsme dnes nezastihli ani živáčka. Kvíčaly i ostatní návštěvníci již stačili do poslední obrat všechny jeřabiny. Náhle jsme zaslechli hlasité, zvonivé cvrčení a nad hlavami nám přelétlo hejno ptáků, velikostí a způsobem letu připomínajících špačky. Několikrát zakroužili nad alejí, ale když zjistili, že na ně už nic nezbylo, usedli na kraji blízkého lesa do křovisek, kde se červenaly trsy bobulí kaliny. Byli to brkoslavi severní, také občasní zimní hosté (obr. 4). Úhlední, s jemným šedočerveným peřím, s nápadnou chocholkou na hlavě, černým hrdlem a černými, žlutě olemovanými letkami a ocasními pery. Loketní letky mají zakončeny ozdobnými, jasně červenými úzkými štítky. Plody kaliny ptáci příliš nemilují, ale v době nouze jim přijdou vhod. Brkoslavi nejsou nijak plaší. Často zaletují do zahrad a paběrkují na jablkách, zbylých na stromech nebo spadaných na zem.

Zašli jsme se podívat také k jednomu z nedalekých větších rybníků. Tentokrát byl pustý, bez života, po nedávných mrazivých dnech pokrytý tenkou vrstvou ledu. Jen stoka, přivádějící do rybníka vodu, byla dosud nezamrzlá a soustředilo se na ní mnoho březňaček. Raději jsme stoku velkým obloukem obešli, abychom je zbytečně nezvedali.

Postupně jsme procházeli podél břehu a tu jsme s překvapením i potěšením spatřili na malé plošce ledu mezi suchou trávou, přímo u břehu, statnou vydru říční. Právě se chystala zkonzumovat okouna, kterého ulovila patrně v nedalekém, dosud nezamrzlém ústí stoky. Na okolním ledu pobíhalo několik šedivek, zřejmě slídících po zbytcích z vydřího stolu. Přestože jsme stáli dosti daleko, vydra brzy zjistila naši přítomnost a zmizela i s kořistí v nedalekém hustém porostu.

Právě když jsme se chystali obrátit k návratu, vyběhla z okrajových křovisek na led srna. Patrně ji něco vyplašilo nebo si jen chtěla zkrátit cestu k lesu na protějším břehu. Brzy však bylo jasné, že si nevybrala dobře. Čerstvý, dosud nezasněžený led byl hladký jako sklo, každou chvíli uklouzla, a dvakrát dokonce i upadla. Zvedala se jen s obtížemi, přesto se však nevrátila a pokračovala dál ve své obtížné pouti přes rybník. Když byla někde uprostřed, opět uklouzla, tvrdě dopadla na dosud slabý led - a ten se pod její váhou prolomil.

Voda vystříkla a srna na okamžik zmizela pod hladinou. Po vynoření se chvíli bezradně otáčela na všechny strany, až se konečně opřela spárky o okraj ledu a mohutnými odrazy zadních běhů se pokoušela znovu vyhoupnout na led. Ten se však neustále prolamoval, i když to zkoušela na různých místech. S napětím jsme sledovali její osamělý boj o život a stále více nám bylo jasné, že je beznadějný. Pomoci jsme jí v žádném případě nemohli, a tak bylo vše jen otázkou času. Trvalo skoro půl hodiny, než ji v ledové vodě opustily síly, hladina se opět uklidnila a uprostřed širokého kruhu prolámaného ledu vyčuhoval z vody již jen její nehybný bok a slecho ...

Dlouho jsme tam stáli v pohnutí. I krajina ztichla, jakoby otřesena touto smutnou událostí. Zvolna se začalo stmívat, nikde se neozval ani hlásek. Když jsme se beze slova vraceli domů, probíhaly nám hlavou zážitky ze všech našich výprav. Poznali jsme celou řadu našich zvířecích přátel, i když to byl jen jejich malý zlomek, a zastihli je při různých životních projevech. Dnes jsme si uvědomili, že jejich život není jen bezstarostná idyla jako namlouvání, plození potomstva, hravé zápasení mláďat, radostné švitoření, ale že má i svou druhou, tragičtější stránku, která se však většinou odehrává beze svědků. Tím spíše bychom měli cítit se všemi tvory, kteří kolem nás žijí, snažit se jim podle svých možností pomáhat a jejich často těžký život všemožně ulehčovat.

Svět myslivosti č. 12/2002