Ještě ke slovům do vlastních řad a jiným ohlasům

Ing. Jaroslav POLÁK

Článek Ing. Karla Bartoška, uveřejněný před časem v časopisu Myslivost pod názvem Ke slovu do vlastních řad udeřil na citlivou strunu a vyprovokoval řadu reakcí. S článkem souhlasím bez výhrad, jen bych si dovolil doplnit několik zobecňujících myšlenek.

Nepřipustil bych jakoukoliv polemiku, vztahující se k zakázaným způsobům lovu, uvedených v zákoně o myslivosti a tedy i k používání umělých světelných zdrojů, používání pozorovací a střelecké optiky nebo zařízení pro osvětlení cíle. Myslím, že už těch "vymožeností” k usnadnění pohodlného lovu je přespříliš, a že je třeba dát také nějakou šanci zvěři, k jejímu přežití.

V Kanadě jsou lovecké revíry obrovské, počet obyvatel na 1 km2 2 osoby, u nás 120. Přesto v této zemi platí přísný zákaz používání umělého světelného zdroje při lovu. Jde-li v provincii Ontário lovec do buše, má ve svém vybavení kromě lovecké zbraně také její pouzdro, baterku a nechybí ani kompas. Je-li lovec nucen baterku použít, pak nejprve vloží vybitou zbraň do pouzdra. Nedodržení tohoto nařízení se trestá vysokými pokutami. Žádná omluva či výmluva neplatí, špatná znalost a nebo neznalost anglického jazyka je problémem lovce. strážce je neúplatný, jeho oznámení je nezpochybnitelné. Náš hostitel nás nejen o předpisech důkladně poučil, nebylo jich mnoho, ale doslova nás prosil o jejich dodržování. Prosbu končil slovy: "Přátelé, tady nejste v České republice, neměl bych kde intervenovat!” To platí i pro okamžité upevnění plomby na ulovenou zvěř. V Kanadě zdaleka nehrozí nebezpečí vyhynutí některého druhu zvěře, přesto tak přísný předpis o používání umělého světelného zdroje při lovu.

Myslím si, že žádná baterka, ani jiná vhodná střelecká optika úrazům a to i smrtelným, nezabrání. Každá profese, která přichází do styku s jakoukoliv zbraní, se nevyhne riziku úrazu. Selhání lidského faktoru ovlivnit nelze. Vzpomínám na mimořádnou událost, kdy se vyšší důstojník provádějící kontrolu pěchotních zbraní, zastřelil. Našla by se řada příkladů, kdy profesionál, nosící při výkonu služby zbraň, způsobil úraz. Při výkonu práva myslivosti je k tomu daleko více příležitostí.

Je samozřejmostí při výuce adeptů myslivosti, vštěpovat jim do paměti bezpečnostní opatření při zacházení s loveckou zbraní. Je jistě velmi účelné upozorňovat na bezpečnostní opatření i v časopisu Myslivost či jiném odborném tisku, zejména před zahájením lovecké sezóny. Mám ale takový pocit, že mnohý čtenář přechází takový článek úvahou "však to já znám!” Povinné poučení o bezpečnosti při střelbě a zacházení s loveckou zbraní před zahájením společného honu bych nikdy nepodceňoval. V případě vážného úrazu by povrchní poučení nemuselo obstát před soudem. U velkých obstavených lečí v členitém terénu není nikdy na škodu na stanovišti upozornit střelce nejen na stanoviště sousedů, ale i jak se leč požene, odkud přijdou honci.

Mám dlouholetou zkušenost, že při posezení po ukončeném honu, kdy se ledacos probírá, věnují myslivci velkou pozornost vyprávění o událostech, které při výkonu práva myslivosti byly a nebo mohly být příčinou úrazu a to nejen loveckou zbraní. Přimlouval bych se pro zavedení jakési "černé kroniky” na stránkách Myslivosti. Jsem přesvědčen o tom, že by to přilákalo hodně čtenářů, bylo by to pro ně nejen poučením, ale možná i důvod ke zpytování vlastního svědomí. Událostí ke zveřejnění by bylo jistě velice mnoho a neměly by být jen velmi strohým sdělením.

Není třeba zdůrazňovat, že každá nepříjemná událost související s myslivostí, je vítaným tématem pro různé pisálky, kteří toho o ní vědí pramálo, ale svůj článek dokáží náležitě okořenit, aby byl čtivý.

To se týká nejen úrazů, ale i usmrcování toulavých psů a koček. Nový zákon o myslivosti přenáší toto oprávnění jen na mysliveckého hospodáře a mysliveckou stráž. Tato právní úprava vyvolala nejeden ironický úsměv či komentář, ale přiznejme si, kolik těchto čtvernožců, kteří byli mnohdy velice oblíbenými a milovanými členy rodiny bez ohledu na jejich rasu, přišlo o život zcela nevinně. Nastala zcela náhodně nešťastná příležitost a vzácné plemeno, či obyčejný voříšek, ale velice milovaný člen rodiny doplatil na dědičné vlastnosti a zcela neškodně se pustil po stopě zvěře, jiný zabloudil, jiný byl sveden pachem hárající feny, jiného někdo odlákal a pak ho ponechal osudu. Každý výstřel na psa či kočku by měl být velice uvážlivý. Může napáchat mnoho smutku a také veliké škody na pověsti právě myslivců. Asi při projednávání návrhu zákona o myslivosti nastala jeho předkladatelům velmi nemilá situace, když se o slovo přihlásila poslankyně a plačtivě vylíčila, jak muž s puškou zastřelil jejího miláčka.

Najde se i honitba, jejích myslivecký hospodář kdesi četl, že zimní přikrmování zvěře není prospěšné nejen jejímu zdravotnímu stavu, ale je i příčinou zvýšených škod na lesních kulturách. Poznatek uplatnil v praxi a tak už řadu let neužívá hustou síť dříve vybudovaných krmelců v honitbě, ale pro veřejnost připravil na vstupech do lesa tak zvané "žebravé krmelečky”, kam hodní lidé nosí zbytky chleba, pečiva, zbytky ovoce, ale někdy i kaštany. Asi je z jeho pohledu účelnější omezit se jen na přikrmování granulemi, které jsou opatřeny ocelovým pláštěm.

Veřejnost je velice všímavá, posuzuje nás všechny stejně, bohužel!

Myslivost č. 11/2002