"Sine amicitia vita tristis est"

"Sine amicitia vita tristis est”

Ing. Ján Mercel, Bojnice

"Bez přátelství je život smutný.” Tímto starým latinským příslovím jsem se řídil celých 40 let své myslivecké činnosti, a tak mé přátelství sahalo po celostátní myslivecké výstavě v roce 1976 z Bojnic až do Českých Budějovic a do Bystřice pod Hostýnem.

S přítelem Karlem Bubílkem z Bystřice jsem téměř každoročně v pohnutkách a se vzrušením prožíval postupně se zkracující podzimní dny. Slunko ještě přes den vyzařovalo teplé paprsky, ale rána a večery byly chladné, neboť babí léto již dávno uplynulo. Les pod Svatým Hostýnem vypínajícím se nad městečkem Bystřice, bydlištěm mého přítele a známým poutním místem spojeným s každoročními slavnostmi sv. Huberta, přímo hořel červenozlatými barvami jako kulisou mufloní říje. Bylo to pro nás i pro místní myslivce vždy to nejkrásnější roční období, přičemž podle mnohých "... by to tak mohlo být celý rok”. Každé střídání ročních období vždy otevírá nádherný pohled na kouzlo měnící se krásy lesů a polí.

Muflona jsem do té doby ještě nelovil a přítel mi navíc nedával stoprocentní naději na úspěch vzhledem k poměrně nízkým stavům této zvěře v jejich honitbě. Přesto jsme do lesa vyjížděli s velkým očekáváním. První dva dny byly neúspěšné.

Třetí den jsme postupovali starým bukovým lesem k předpokládanému stávaništi muflonů. Již dříve je můj přítel obeznal v rozsáhlé roklině porostlé hustým smíšeným smrkovým a bukovým porostem.

Po krátké chvíli slyším přítelovo "Pst!”. Zůstávám stát jako přikovaný. Vtom zaslechnu vzdálenou ozvěnu úderů toulců bojujících beranů. Opatrně postupujeme kupředu, když najednou v průseku vidíme ve vzdálenosti asi 150 metrů pohybujícího se muflona a hned na to muflonku. Jednu, druhou, třetí. Pozorně sledujeme scénu, která se před námi odehrává. V myšlenkách jsem vůbec netoužil po kapitální trofeji a plně bych se spokojil s beranem II. věkové třídy. Přitom jsem vůbec nevěřil, že se mé přání stane za malou chvíli skutečností. Zároveň jsem si však uvědomoval, že na svého prvního muflona budu muset mířit naprosto přesně.

Zatím jsem nemohl střílet a musel jsem postoupit blíž, i když to bylo velmi riskantní. Přibližoval jsem se dál raději v ponožkách s cílem snížit hlučnost pohybu na suchém listí. Sledoval jsem velmi opatrné muflonky, které by svým výstražným hvízdnutím "pfíff” předčasně ukončily můj lov. Následovalo další opatrné přibližování. S připravenou kulovnicí jsem stál opřený o silný buk téměř 15 minut a čekal, protože mi muflon stále ukazoval pouze svoji kelku. Nakonec jsem se dočkal a mohl zamířit na komoru. Muflon po ráně odskočil bez jakéhokoliv značení (což je pro tuto zvěř typické), ale po dvaceti metrech zůstal stát. Poté se mu podlomily přední běhy a klesl na zem. Dosavadní nervové vypětí uvolnilo cestu obrovské radosti nad prvním úlovkem beranem. Následovalo vzdání poslední pocty ulovenému muflonovi a předání úlomku střelci. Vše skončilo přípitkem šampaňského.

Za nezapomenutelný zážitek považuji vyvrhování, které jsem musel absolvovat s nasazeným kloboukem, oblečen v kabátu bez vyhrnutých rukávů na základě starého německého pořekadla: "Der Jäger bleibt im Schmuck ge-kleidet, wenn er des Waldes Wild antkleidet!”, i když se u nás vyhrnutí rukávů co nejvýše, zejména u silnějších kusů zvěře za nemyslivecké již nepovažuje.

V každé ročním období můžeme zažít krásné lovy. Ba co víc! Přírodu prožíváme jako obraz koloběhu života od vzniku po zánik. A proto není neskutečné, když v ročních obdobích opět poznáváme plynutí svého vlastního života. Jaro hovoří o růstu, léto o kvetení, podzim o dozrávání a zima o zániku.

Svět myslivosti č. 10/2002