IV. Mistrovství Evropy ve vábení jelenů

Ing. Jiří KASINA

Z původně pozvaných se nedostavili jelenáři z Bulharska, Rumunska a Chorvatska, ze tří Poláků přijeli pouze dva, a tak počet soutěžících klesl z předpokládaných 21 na 16 účastníků. Myslím, že to ale na kvalitě soutěže nijak neubralo. Citelnější a nemilá však byla neúčast polského rozhodčího, po poradě a shodě všech soutěžících se místo polského porotce neobsadilo a porota byla jen čtyřčlenná. Porota hodnotila čtyři soutěžní ukázky, rozhodčí byli usazeni v boxech pod pódiem a hodnotili anonymně podle čísel soutěžících.

Zde je třeba se zastavit trochu u objektivnosti a posuzování. Jelikož patřím mezi tři osoby, které myšlenku na pořádání Mistrovství Evropy uvedli v život (dalšími jsou Petr Šeplavý z agentury Rembrandt a Alexander Krah - redaktor německého časopisu Wild und Hund), a jelikož jsem byl na všech dosavadních soutěžích, musím jednoznačně říci, že naše propozice a pravidla jsou relativně nejobjektivnější. Vždyť prvé dvě soutěže v Dortmundu se vábily na mikrofon v hale a bodování se veřejně četlo, v loňském roce na Slovensku se sice již mikrofon nepoužíval, ale bodování se vyhlašovalo po každé ukázce. Proto naše letošní boxy pod pódiem pro lepší slyšitelnost stejně pro všechny porotce, proto cedulky v rukou porotců. Nic ale nezabrání tomu, že diváci svým skandováním a leckdy až okatými posunky ovlivňují porotce ve prospěch svých favoritů. Proto berme soutěž v prvé řadě jako atrakci a zpestření pro diváky.

Mrzí mě však průběh, který z velké části zrežírovalo počasí. Příval tropického deště přerušil soutěž hned v počátku a ubral hodně na samotném vyznění celé akce. Pro objektivnost a spravedlnost nové losování po dešťové přeháňce zase trochu znevýhodnilo některé soutěžící. A moderovat soutěž pro celé zaplněné nádvoří v situaci, kdy zvuková aparatura nevydržela přívaly vody a vypověděla službu, bylo velkým handicapem, který nešlo v tom momentě nahradit. Omlouvám se tedy dodatečně těm divákům, kteří neslyšeli a ani nemohli slyšet jinak jistě pečlivě připravený a zajímavý doprovodný komentář moderátora MVDr. Františka Fejfara.

Omluva ale patří i za závěrečné vyhlášení výsledků, které vždy patřívá k vrcholu programu, leč tentokrát tomu tak nebylo. Vyhlášení trubačů proběhlo na pódiu, kde kralovaly kapky deště. Operativně jsme proto zvolili jedinou větší místnost, která byla k dispozici a kde se daly alespoň trochu důstojně předat ceny - jídelní sál zámku. Počasí nám však dalo poslední ťafku - zatímco jsme ceny přenášeli do sálu ve velkém dešti, okamžikem zahájení vyhlašování pořadí zalilo zmoklé nádvoří zase slunce! A tak se vyhlašovalo bez mikrofonu, v husté atmosféře přeplněného sálu a za ošklivých nadávek těch, kteří se už do sálu nevešli a na nádvoří koukali na osluněné, ale prázdné pódium, kde předávání cen původně mělo probíhat! Prosíme o pochopení ty, které jsme takto připravili o zážitek. Myslím, že ale soutěžící odjížděli spokojeni. V maďarském táboře převládala radost z vítězství, menší zklamání slovenských přátel z druhého místa, které uniklo jen o jediný bod snad bylo vyváženo tím, že v neoficiální soutěži národů nám všem dali Slováci opět na frak.

Soutěžící dostali kromě tašek s upomínkovými předměty hodnotné ceny věnované sponzorskými firmami. Ceny věnovaly firmy Rolla České Budějovice (dalekohledy), Timex Praha (hodinky s loveckým motivem), Nožířství Brixi a Kovorytectví Pyroutek (speciálně zdobené lovecké nože), Václav Nasvětil (obraz jelena), Starorolský porcelán (porcelánové soupravy a poháry), Meopta Přerov (zaměřovací dalekohled), Agrowald Rožmberk (odstřel medailového muflona), Lesy ČR Hradec Králové (odstřel daňka II. věk. tř.), Zbrojovka Brno (kulovnice ZK 99), E-banka Praha a další ceny věnované redakcí Myslivosti.

Kdo byl na naší národní soutěži, ví že atributem vítěze je vždy lovecký tesák v dřevěné kazetě. Tentokrát dostali nádherné kopie historických tesáků v dřevěné kazetě z dílny plzeňského mistra Oldřicha Duška první tři v soutěži.

V závěrečné improvizaci trochu zapadla ještě jedna z cen či tradice. Jakožto šéfredaktor jsem si dovolil věnoval symbolickou putovní cenu - půlmetrovou dřevěnou plastiku říjícího jelena z dílny jesenického výtvarníka Jiřího Fialy. Plastika v dřevěné ozdobné skříňce byla doplněna rytými mosaznými štítky se jmény všech dosavadních vítězů a datumy a místy konání soutěže. Po dohodě s ředitelem Muzea Ohrada bude v expozici vytvořena speciální vitrína, kde bude zdokumentována historie mistrovství a ukázky historických i současných pomůcek pro vábení jelenů. Zavázal jsem se, že každý rok bude doplněno jméno vítěze.

Těšme se na příští mistrovství, které bude v Německu (a ne podle původních předpokladů v Maďarsku), přijme našim zástupcům, aby příště postoupili alespoň o nějaký ten stupínek výše a pokud nebudete moci jet do Německa, přijďte se podívat na naší Národní soutěž na Kuks.

Myslivost č. 8/2002