Dodržováním zásad lovu dosáhneme výsledků v chovu

O chovu a lovu prasete divokého v okrese Žďár nad Sázavou v letech 1998 - 2000

Pavel Kříž, Okresní úřad Žďár nad Sázavou

V následujícím článku reaguji na rozbor situace v chovu prasete divokého na okrese Prostějov - viz. článek Jana Niedoby v Myslivosti 12/2001. Už dlouho čteme v našem odborném tisku o tom, že je situace v chovu prasete divokého velmi špatná. Jsou uváděny dávno známé příčiny tohoto stavu. Roky utíkají a zatím se mnoho pozitivního v této důležité oblasti myslivecké činnosti nestalo. Dokonce si myslím, že se situace na většině území ČR dále zhoršuje.

Tento příspěvek jsem napsal proto, aby už zaznělo o této problematice něco pozitivního. Původně jsem chtěl uvést jen tabulky s našimi výsledky se stručným komentářem, ale redakce projevila zájem o rozsáhlejší materiál. Tím se stalo, že jsem se nevyhnul opakování známých věcí. V článku jsem se zabýval jen největšími problémy a upozornil na základní otázky. Po usnadnění orientace čtenářů jsou údaje dosazeny do stejných tabulek, jaké byly použity v článku z Prostějovska.

Tab. č. 1

V tabulce č. 1. jsou uvedeny sčítané jarní kmenové stavy, plán lovu a lov spolu za 3 roky, tj. 1998 až 2000. NKS byly stanoveny po zavedení koncepce chovu prasete divokého v okrese v roce 1990 v počtu 253 ks. Během let byly prováděny drobné úpravy a v roce 2001 činily NKS 265 ks.

Sčítání

Jarního sčítání je jedna z nejvážnějších otázek, se kterými se musíme v chovu této zvěře vypořádat. Zde nám velmi dobře posloužilo rozdělení honiteb do oblastí chovu. V nich potom se sčítáním zjištěnými počty zvěře dále pracujeme. To konstatuji i s plným vědomím toho, že pro prase divoké se s oblastmi chovu v novém zákoně už nepočítá.

V hospodaření s černou zvěří jsme si od roku 1989 postupně ověřili, že je třeba vycházet z typických prvků chování u prasete divokého, jako je např. jeho značná migrace na větším území. Velmi často se pak sčítá stejná zvěř v sousedních honitbách. Nejen proto jsou také sčítané počty nadsazeny. Kdybychom vycházeli z pouhého sečtení nahlášených výsledků, dostali bychom čísla naprosto nereálná. Z takového neupraveného sčítání by vyšel plán lovu hodně přes tisíc kusů, což je pro náš okres nepředstavitelné. Proto provádíme kvalifikované porovnávání výsledků sčítání, přičemž zvažujeme další ukazatele jako jsou např. výsledky sčítání a splnění plánu chovu a lovu v minulém roce.

Honitby z oblastí chovu, kde se prase divoké pravidelně loví a ve kterých je více méně stálou zvěří, poskytují větší záruku objektivnosti sčítání. U honiteb mimo oblasti chovu s nestálým výskytem zvěře a víceméně náhodnými úlovky tomu tak není. Tyto honitby sčítaly průměrně za roky 1998 až 2001 jen 15 % z celkového počtu sčítané zvěře v okrese. Stanovený plán 18 % z celkového lovu byl splněn na 14 %. Tato čísla velmi dobře dokládají menší spolehlivost údajů z těchto honiteb. Nicméně se jedná o značný počet zvěře a tento mimořádný lov by v celkovém plnění plánu lovu velmi chyběl. Držíme se tedy zásady, raději povolit vyšší lov i za cenu, že nebude úplně splněn.

Při plánování lovu zvažujeme i další okolnosti, jako je zájem myslivců lovit co nejvíce zvěře a podobné taktické manévry. Po letech realizace koncepce chovu a hodnocení dosažených výsledků známe už honitby tak dobře, že se nám daří sčítání prasete divokého velmi uspokojivě zpracovat. Tím je vytvořen spolehlivý základ dalšího plánování.

Dalším významným faktorem plánování je koeficient přírůstku. Při zavedení koncepce chovu jsme si stanovili KOP na 5,0, po určitých zkušenostech jsme ho snížili v roce 1995 na 4,0 a dnes používáme KOP 4,5.

Plán chovu a lovu

Nezanedbatelné pro plánování je respektování zvláštní situace v okrajových honitbách našeho okresu. Vesměs u všech sousedních okresů dochází i přes každoroční zvyšování lovu k nárůstu stavů černé zvěře. Je tedy v našem zájmu bránit rozšiřování přemnožené zvěře na území našeho okresu. Dalším důvodem je snaha omezit možnost zavlečení nebezpečných nákaz. Asi jedinou možností, jak tomu čelit, je v těchto honitbách vhodným způsobem postavit plán lovu. Při plánování zde dokonce umožňujeme v odůvodněných případech lovit lončáky (samozřejmě jako jinde i selata) bez omezení. Také zvyšujeme podíl lovu u dospělé zvěře, a to na rozdíl od honiteb umístěných uvnitř okresu. V těchto honitbách z uvedených důvodů také dochází k větším výkyvům při plnění plánu. Často je zejména v posledních letech plán překračován a dochází k jeho rebilanci. Tím jsou nahrazena nečekaná neplnění z jiných honiteb.

Tab. č. 2

Tabulka č. 2 ukazuje plán a lov prasete divokého v okrese za roky 1998 - 2000. Na rozdíl od okresu Prostějov jsme se snažili postavit plán chovu a lovu vždy vyšší než se pak podařilo splnit - celkem o 210 ks, tj. asi o 70 ks ročně. Bylo to způsobeno mimo jiné tím, že nebyly naplněny mimořádně povolené lovy. Nejvyšší neplnění 134 ks bylo u lončáků celkem. Výpadek lovu 71 ks u lončáků - kňourků je žádoucí, ale neulovení 63 ks u bachyněk už není dobré. U dospělé zvěře nesplnění plánu celkem o 21 ks je téměř u obou pohlaví stejné, ačkoliv se plány od sebe zásadně liší. Povšimněme si, že u kňourů na plán pouhých 30 ks, činí nesplnění 10 ks celých 33 % plánu, ale u bachyň na plán 84 ks nesplnění 11 ks jen 13 % plánu. A nesplnění plánu u selat o 55 ks (necelých 5 %) nemá vzhledem k celkovému plánu větší význam.

Zde je asi hlavní moment, kterému je třeba věnovat hlavní pozornost při konstrukci plánu chovu a lovu v současných většinou nestabilizovaných populacích prasete divokého u nás. Ano - je to koncepčně prováděný lov samičí zvěře - nositelky přírůstku! Bez takto zaměřeného plánu nelze dosáhnout zlepšení situace.

Také se osvědčilo, aby se plán lovu stanovil vždy o něco vyšší, nebo lépe řečeno - volnější tak, aby lov neomezoval, ale raději k lovu inspiroval. Tady je vhodné připomenout, že v plánech lovu stanovený počet selat k lovu je vždy minimální a je žádoucí ho překročit. Pokud některá honitba splní stanovený plán lovu, je jí na základě žádosti plán lovu povýšen, a to pak i o dospělé kusy. Samozřejmě také provádíme úpravy plánu směrem dolů, když se původní plán nedaří naplnit.

Ačkoliv je tedy u nás na rozdíl od okresu Prostějov téměř vždy plán lovu nesplněn, postačuje to k tomu, aby se splnil hlavní záměr, kterým je zamezení přemnožení prasete divokého v okrese.

Tab. č. 3

V tabulce č. 3 jsou výsledky lovu v okrese za roky 1998 - 2000 uvedené v kusech a procentech porovnány se zásadami správně provedeného lovu. Vidíme zde, že bylo dosaženo výsledků velmi blízkých chovatelským zásadám správného lovu. U lončáků je lov překročen o 1 % a protože u kňourků je lov nepatrně nižší, nejvyšší překročení je u bachyněk, což byl záměr plánu, který se zdařil. U dospělé zvěře byl plán úmyslně postaven nižší o 4 %. Týkalo se to zase kňourů, když u bachyň nesplnění o pouhých 5 ks je úspěchem. I když se u selat nepodařilo plán o 3 % naplnit, vidíme při tomto porovnání, že i tak došlo k překročení o 42 ks.

I když nám během posledních čtyř let množství černé zvěře v okrese také pozvolna narůstá, snažíme se s tímto vývojem držet krok při stanovení plánu lovu. To je asi všeobecný trend, tak jako v jiných okresech. Hlavní totiž musí být něco jiného. Tím je skladba plánu chovu a lovu podle pohlaví a věku. A zde je třeba připomenout, že samotný název plán chovu a lovu má své zásadní opodstatnění. A to určitě ještě víc, než u ostatní spárkaté zvěře. Opravdu se zde jedná především o dodržení principů chovu a ne jen o kvantitu lovu. Stále se zapomíná na obrovskou přirozenou schopnost prasete divokého, která spočívá v samoregulačních mechanismech rozmnožování. K tomu jí ale musíme vytvořit citlivě prováděným lovem podmínky, aby se co nejdříve přiblížila přirozenému složení populace. Pak už nám mohou dospělí kňouři a bachyně sami velmi pomoci. Zdá se ale, že se nám to základní, co by od nás mohla černá zvěř požadovat jako samozřejmost, zatím mnoho nedaří.

Kontrola ulovené zvěře

Aby se chov prasete divokého dařil, je třeba dodržet ještě jednu zásadu, o které se musím zmínit. Mimo objektivně postaveného plánu a řádně provedeného lovu se neobejdeme bez kontroly ulovené zvěře. Tedy nejen kontroly ve výkazech, ale skutečné kontroly v Hodnotitelské komisi okresního úřadu. Té se předkládají nejen zbraně a háky - trofeje dospělé zvěře, ale spodní čelisti od všech ulovených kusů. Bez toho nelze řádně vyhodnotit situaci v okrese ani stanovit další záměry v chovu a lovu, jako je např. zvýšení plánu u bachyň, omezení lovu lončáků či zvýšení lovu selat.

V našem okrese se tyto tzv. markanty černé zvěře kontrolují už od roku 1989. Jsme si vědomi, že určité procento ulovené zvěře není ke kontrole předloženo či je i zaměňováno za jiné průběrné markanty. Kolik to však celkem může být - 10 % či 20 %? I tak jsou získané údaje statisticky významné a jak ukazuje naše praxe, lze z nich vycházet a dobře chovat a lovit zvěř. Kontrolu ulovené zvěře považujeme za jeden ze základních předpokladů řádného chovu prasete divokého v okrese. Výsledky kontroly musí být zpracovány v závěrečné zprávě. Jen tak získáme skutečný přehled o vývoji situace a podklady pro další řízení chovu a lovu v dalším roce. V této souvislosti je třeba odmítnout poukazy na přílišnou náročnost této práce. Podle našich zkušeností trvá vyhodnocení lovu čtyřmi členy komise asi 3 dny. K tomu je třeba připočítat čas na vypracování zprávy. A finanční náklady jsou vzhledem k získaným poznatkům velmi dobře vynaloženy.

Je ještě vhodné uvést, že zkušenosti z více než 10 let vykonávané kontroly ulovené zvěře ukazují, že chov a lov černé zvěře s sebou i v našem okrese přináší některé negativní prvky, které nelze s jistotou zachytit a objektivně zhodnotit. Jen kolik postřelených, zmrzačených a vyléčených kusů ulovené zvěře, zejména u těch starších, jsme za ty roky při hodnocení už viděli. Ani řada případů porušení zákonných předpisů projednávaných a prokázaných není nijak dlouhá a pravděpodobně neodpovídá skutečnému dění v honitbách. Tyto záležitosti se určitým dílem podílí na zkreslení dosažených výsledků a ovlivňují provedený rozbor situace. A proto by těmto souvisejícím otázkám bylo třeba věnovat zvýšenou pozornost. Zkrátka problém je v tom, že prase divoké není dosud mnoha myslivci oceňováno stejně jako zvěř spárkatá!

Závěr

Bez kontroly veškeré ulovené zvěře je státní správa myslivosti zbavena účinného řídicího nástroje. Pak nastává zajímavá situace. Stále se loví více zvěře a přesto dochází k zvyšování jejího početního stavu v okrese. Podle hlášení počtu úlovků by mělo zdánlivě být všechno v pořádku. Ale to platí jen tehdy, když se nekontroluje skutečně ulovená zvěř. I dobře postavený plán tak nelze uskutečnit. Je tomu tak i v okresech sousedících s naším. Jsem velmi rád, že se tato situace zatím našemu okresu vyhnula. I když často naši myslivci při dodržování zásad koncepce chovu prasete divokého žehrali na to, jak to mají na rozdíl od honiteb v sousedních okresech těžké, dosažené výsledky chovu a lovu prasete divokého dávají za pravdu nám. Když myslivci dokáží realizovat záměry stanoveného plánu chovu a lovu prasete divokého, svědčí to o tom, že jsou na velmi dobré odborné úrovni.

Pokud v opačném případě nastane v okrese situace, kdy se populace prasete divokého dostane přes určité množství, tak se zdá, že už myslivci nemohou dalšímu nekontrolovatelnému rozvoji populace zabránit. Musíme si uvědomit, že skutečné možnosti myslivců věnovat se lovu prasete divokého jsou z řady důvodů omezeny. Abychom si stanovili kapacitu lovu černé zvěře v okrese, stačí porovnat počet myslivců a provedený lov. Jestliže je v našem okrese asi 2000 aktivních myslivců a loví se průměrně o něco více než 500 ks černé zvěře ročně, připadají na 1 ulovený kus 4 myslivci. Vlastní počet myslivců, kteří se lovu prasete divokého věnují je jistě podstatně nižší. Pak je třeba zvážit jaká je úspěšnost lovu. Lovu, při kterém je možné se ještě s potřebnou péči věnovat průběrnému odstřelu a dodržování chovatelských zásad. Při výraznějším překročení populace a v návaznosti na to i stanoveném plánu chovu a lovu pak už kapacita myslivců nepostačuje požadavkům plánu lovu. Patrně také tehdy nastává situace, kdy se už nedodržují plány chovu včetně zásad průběrného lovu. Tato situace je důsledkem neochoty myslivců zříci se výhodné možnosti lovu a zajištění si velkého množství zvěřiny, což se jako bumerang vrací svými negativními důsledky zpět v těch okresech, kde nemá černá zvěř podle zásad koncepce chovu co dělat.

Uvedl jsem ve svém příspěvku poznatky z plánování a kontroly chovu a lovu v okrese, v oblastech chovu a v jednotlivé honitbě z pohledu státní správy vykonávané v rámci celého okresu. V nastávajícím období už ale těch zkušeností, které jsem uvedl, asi nebude možné využít. V novém zákoně je sčítání zvěře a stanovení plánu chovu a lovu svěřeno uživateli a vlastníku honitby. Státní správa myslivosti bude převedena na pověřené orgány místní samosprávy, čímž se území okresu rozdělí na několik samostatných částí. Také s černou zvěří se v oblastech chovu nepočítá a kontrola ulovené zvěře na chovatelských přehlídkách se omezila jen na trofeje. Brzy uvidíme, co to přinese k řešení stávající složité problematiky prasete divokého u nás.

Myslivost č. 5/2002