I po vstupu do unie budeme suverénní stát, tvrdí Jan Kavan

O rakouských výhradách vůči české jaderné energetice a o dalším postupu evropské integrace hovořily Hospodářské noviny po dalším kole jednání Česka a Evropské unie s ministrem zahraničí Janem Kavanem.

OTÁZKA: Můžete se ještě vrátit k uzavření kapitoly "energetika", jež vzbuzuje v rakouské veřejnosti podle agentur smíšené reakce?

Považuji výsledný kompromis za dobrý. Myslím si, že je pro českou stranu výhodný, byť nebylo vítězů ani poražených.

Jako každý kompromis může výsledek vyvolávat kritiku na obou stranách, a to se právě děje i ve Vídni. Česká republika se zde zavazuje k tomu, co stejně hodlala udělat a co zvyšuje bezpečnost jaderné elektrárny Temelín - nejen v zájmu rakouských či německých, ale také českých občanů. Je to také v zájmu lepších sousedských vztahů.

Rakušané se pod ostrou kontrolou veřejnosti i médií snažili od samého počátku dostat do výsledného kompromisu tzv. nulovou variantu, tedy možnost, že bychom Temelín zastavili. Rakouský ministr Molterer to v jednáních se mnou tvrdě to prosazoval. Byla to ale jedna z věcí, na něž jsem nepřistoupil.

Nepodepisujeme nic, co nemíníme dodržet

OTÁZKA: Někteří rakouští kolegové se dnes v Bruselu pozastavovali nad tím, že vaše rakouská resortní kolegyně Benita Ferrerová-Waldnerová při předběžném uzavření kapitoly "energetika" pronesla jednostranné prohlášení, které se lišilo od jejího vyjádření v pondělí. I to pronesla na půdě Evropské unie. Co o tom rozdílu soudíte?

Z pohledu ČR je hlavní platformou právě skončené ministerské kolo negociací s Evropskou unií. Byl jsem proto velmi rád, že právě na této půdě prohlášení paní ministryně skutečně vycházelo pouze z textu protokolu z Melku, na jehož formulaci jsem se výslovně podílel.

Je mi na druhé straně srozumitelné, chtějí-li rakouští politici ujistit svou veřejnost, že dělají vše, aby se stalo skutkem to, čemu říkám výhodný kompromis. Mimochodem, před dvěma dny jsme s panem Moltererem dohodli též přesný časový rozvrh, jak se až do roku 2004 bude postupovat při realizaci protokolu z Melku. Za Českou republiku mohu říci, že její představitelé nepodepisují nic, co nemíní dodržet.

Chápu, že rakouští občané chtějí mít maximální jistotu, a tak jsem vnímal i pondělní poznámku paní ministryně, že Rakousko by znovu požadovalo otevření kapitoly "energetika", jestliže by se ujednání neplnilo. Tím jen připomněla platnou zásadu, podle níž může každá země kdykoli požádat o otevření kterékoli kapitoly. Proto se o kapitolách předběžně uzavřených říká: "Nic není uzavřeno, dokud není uzavřeno vše."

Musí však k tomu být důvody opravdu závažné, například neplnění základních závazků ze strany ČR - k čemuž ale zcela jistě nedojde. Hlavní je, že pak by ještě musela dotyčná země přesvědčit i ostatní současné členské státy unie.

Takže paní ministryně podle mě v pondělí adresovala na půdě patnáctky takový vzkaz kolegům z ostatních zemí EU. Dnes ale už nepovažovala za nutné komplikovat opakováním podobného prohlášení jednání o kapitole "energetika" mezi ČR a EU.

OTÁZKA: Nyní jsme těsně před summitem v Laekenu, který bude jednat hlavně o budoucích reformách unie. Co byste odpověděl na argumentaci, že v pozměněné unii by se ČR mohla rozpustit jako cukr v šálku kávy?

My jsme rádi, že kandidátské se už v této fázi, od března 2002, mohou zúčastnit Konventu, jenž bude připravovat mezivládní konferenci 2004.

Konvent bude probírat i velmi citlivá témata včetně poměru mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem. Česká vláda podporuje, aby například Charta základní práv, jež byla přijata v Nice, dostala více než jen deklarativní povahu. Chceme, aby byla závazná pro všechny členy unie, nejen pro nás. Už jen proto, že mnohé články Charty se kryjí s programovými postuláty ČSSD.

Jsme přesvědčeni, že budoucnost Evropy bude muset spočívat i na vhodné rovnováze mezi spoluprací vlád, jak ji podporují čeští politici jako Václav Klaus, a spoluprací založenou na komunitárním právu.

Role národních států bude nadále klíčová, a nám v žádném případě nejde o vytváření nadstátu, superstátu, klasické federace. Nicméně - prohlubování integrace a maximální používání společného, komunitárního práva všude, kde je to výhodné a potřebné - s výjimkou sfér, kde je třeba dát přednost mezivládní spolupráci - považujeme z hlediska malých a středních států typu ČR za výhodné.

Sdílení suverenity neznamená ztrátu suverenity ani její oslabení. Znamená to podílet se na spolurozhodování o osudech Evropy, tedy i o našem vlastním osudu.

A jsem si jist, že mnoho věcí menší stát sám ani zvládnout nemůže. Zejména mám na mysli potírání organizovaného zločinu, odstraňování velkých ekologických katastrof, praní špinavých peněz, odhalování hospodářské kriminality. Platí to i pro snižování nezaměstnanosti vytvářením nových pracovních příležitostí.

Spolupráce ve všech těchto oblastech nám může dopomoci k tomu, aby se naše postavení v Evropě zlepšilo - stejně jako situace našich občanů.

OTÁZKA: Dnes ČR předběžně uzavřela i kapitolu "vnitro a justice". Máte pocit, že se tím přiblížil okamžik, kdy nás bude ráno v pět hodin tahat z postele německý kriminalista?

To si skutečně nemyslím. I když, samozřejmě, počítáme s daleko užší spolupráci s orgány partnerských zemí při pronásledování pachatelů trestné činnosti přes hranice.

Konkrétně s Německem se chystá bilaterální dohoda - ale i zde bude nutný souhlas českých orgánů. Mezinárodní zločin nezná hranice a ochrana před ním musí být rovněž na společné bázi.

Nerovnováhu bude možné vyrovnávat

OTÁZKA: Jsme-li u Německa - není lepší dohodnout se s tak silným sousedem dvoustranně? V čem nám ve vztahu k Německu pomohou ty komunitární prvky, o nichž jste před chvílí mluvil?

Hovořívám o poměru k tomuto velkému sousedu také s kolegy v zemích jako Belgie či Nizozemsko. A ti si právě v tomto kontextu příslušnost k Evropské unii spíš pochvalují. V integraci do unie - kde jsou spolu s velkým sousedem, aniž by přitom naznačovali nějaké obavy z jeho síly - vidí mnohem víc výhod než potíží. Jsou přesvědčeni, že jeho ekonomická a politická moc se takto dá lépe vybalancovat.

Navíc naše vztahy s Německem jsou nyní nejlepší v novodobé historii. Nejsou jen spojenecké, ale i přátelské. Nemluvě o rozsahu obchodních a hospodářských kontaktů.

Nerovnováha mezi námi samozřejmě existuje, vzhledem k velikosti i potenciálu. Může být účelné ji vyrovnávat, až budeme také uvnitř EU. Pak budeme spolurozhodovat - byť i tam má Německo důležitý hlas.

OTÁZKA: Při debatách o užší integraci Evropy si někteří naši politici berou příklad z Velké Británie. Tu zemi dobře znáte. Myslíte, že tamní debaty o budoucnosti Evropy jsou zcela odlišné od kontinentálních představ?

Británie má za sebou dlouhou historii skepse vůči EU. Ale i Labouristická strana - která měla vlivnou protiintegrační část -, je nyní daleko víc proevropská a podporuje jisté integrační snahy. Není tam zatím konsenzus o připojení k měnové unii. Británie do ní chce vstoupit nejen z politických ohledů, ale především v situaci, až to pro ni bude výhodné ekonomicky.

Potřeba si to vyjasnit vede k zajímavé diskusi, která se neomezuje jen na nostalgii vůči libře. Mnoho politiků, které znám, například mluvčí Dolní sněmovny a bývalý ministr zahraničí Robin Cook, vystupuje dokonce hodně proevropsky. Jiní se vyjadřují opatrně, ale vláda později uspořádá referendum o euru.

Nedivil bych se, kdyby pak Britové rozhodli pro vstup do měnové unie, byť to jistě nebude velká většina.

OTÁZKA: Nezdá se vám, že se při přibližování k Evropské unii vzdalujeme od Slovenska?

Nemyslím si to.

Pokud všech podmínky splní všech deset kandidátských zemí, které mají šanci, mohli by do unie vstoupit společně roku 2004. Varoval bych jen, aby se z toho nestal samoúčel a aby se nemuselo čekat na opozdilce.

U Slovenska se domnívám stále silněji, že do Evropské unie vstoupíme společně, a tak nebude na česko-slovenské hranice nutný schengenský režim.

Jisté standardní hraniční kontroly tam sice být musejí, ale nesmí to být na úkor občanského komfortu českých a slovenských občanů. Jediným cílem těchto kontrol bude, aby nadstandardního režimu pro české a slovenské občany nezneužívali ilegální přistěhovalci z třetích zemí.