Bulletin č. 19 - Ekonomika zemědělsko-potravinářského sektoru

BULLETIN VÚZE

č. 19 Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky

OBSAH

I. Koncentrace trhu v zemědělsko-potravinářském sektoru: Vybrané ekonomické problémy *

Úvod *

Zemědělsko-potravinářský sektor: vývoj a ekonomické prostředí *

Základní pojmy *

Zemědělsko-potravinové řetězce *

Definování problémů a přístupů *

Tržní síla, efektivnost a prosperita *

Metody analýzy *

Závěry a budoucí činnost *

II. Ekonomika smluvních vztahů v zemědělsko-potravinářském sektoru *

Úvod *

1. Vybraná témata (zobecnění poznatků účastníků) *

1.1 Úroveň kvality potravin v rámci evropského zemědělsko-potravinářského sektoru - nový institucionální přístup *

1.2 Využití poznatků institucionální ekonomie *

1.3 Agroenvironmentální politika a uzavírání smluv *

Závěr *

Literatura *

I. Koncentrace trhu v zemědělsko-potravinářském sektoru: Vybrané ekonomické problémy

Úvod

1. Během desetiletí OECD zkoumala řadu problémů týkajících se zemědělsko-potravinářského sektoru. V průběhu 70. a 80. let analyzovala pracovní skupina pro zemědělsko-potravinářský řetězec různá témata vztahující se k systému distribuce potravin a jeho návaznosti na zemědělce a spotřebitele. V roce 1992 se konal workshop “Přizpůsobení struktury v zemědělsko-potravinářských odvětvích” s cílem vymezit problémy vztahující se ke konkurenci v zemědělsko-potravinářském řetězci. Obsahem výzkumu konkurenceschopnosti v zemědělsko-potravinářském sektoru bylo jak chování subjektů na domácím trhu, tak i problémy přístupu k agrárnímu trhu (OECD, 1996). V souvislosti s dřívější horizontální činností směřující k reformě systému regulace byla provedena důkladná analýza struktury trhu a chování mlékárenského průmyslu na tomto trhu.

2. Tento předběžný diskusní podklad do jisté míry navazuje na předchozí práci OECD a reaguje zvláště na požadavek Výboru pro zemědělství ze schůze v listopadu 2000, poskytnout přehled o dosaženém stupni koncentrace trhu v zemědělsko-potravinářském sektoru s využitím zkušeností členských zemía navrhnout směry další práce. Tento požadavek podporovaly koncerny výrobců s tím, že rostoucí koncentrace v odvětvích vstupů vede k tomu, že ceny zemědělských výrobců (CZV) jsou nižší, než by odpovídalo jejich konkurenční úrovni. Podobně se vyjádřili spotřebitelé, že spotřebitelské ceny potravin neodrážejí adekvátně úroveň CZV, což je způsobeno vysokým stupněm koncentrace v odvětvích výroby a distribuce potravin. Tato kritika se objevila v souvislosti s pojmem uplatnění tržní síly, která může doprovázet tendence k rostoucí koncentraci trhů. Jak u výrobců tak i u spotřebitelů vznikly obavy z nekonkurenčního (zřejmě ve smyslu monopolního) chování v navazujících odvětvích potravinářského průmyslu a stejně tak se i pro politické činitele stala potenciální tržní síla daná postupující koncentrací trhu závažným problémem.

3. V mnoha odvětvích se pro firmy stala charakteristická komplexní a významná kapitálová uspořádání související s novými způsoby organizace výroby a distribuce zboží a služeb(OECD, 2001a). Fúze, akvizice a strategické dohody spolu s vertikální koordinací mění obraz struktury průmyslu, která se neustále mění a sama reorganizuje, aby byla konkurenceschopná v dynamické globalizované ekonomice (OECD, 2001a,b). Vývoj charakteru struktury trhu může být podobný ve všech moderních ekonomikách vzhledem k důležité roli technologií, mezinárodních investic, pohybu kapitálu, globální konkurence a všeobecné obchodní činnosti přesahující rámec vnitřního trhu. V minulosti navrhované fúze v potravinářském průmyslu vedly někdy k představě, že se vyspělé ekonomiky přibližují k ekonomickému systému velkých byrokratických korporací, které nahradí trhy výhodnými obchodními ujednáními a smluvní integrací.

4. Většina analýz globalizace a koncentrace se zaměřovala na klíčová odvětví jako jsou výpočetní technika, farmaceutický průmysl, softwarové produkty, výroba automobilů, bankovnictví, ale indikátory obdobných změn se objevují i v zemědělsko-potravinářském sektoru jak na světovém tak i na domácím trhu. Dynamický růst světových firem jako jsou Philip Morris, Walmart nebo aliance ADM /Novartis patrně signalizují budoucí změny ve struktuře zemědělsko-potravinářského řetězce.

5. V odvětvích s nízkou dynamikou růstu jako je potravinářství, zvýší konkurence pravděpodobně obvykle nízkou ziskovost, bude stimulovat snahu trvale spořit náklady (cost economy) a zvyšovat efektivnost, což ve svém důsledku povede k další konsolidaci a koncentraci tohoto průmyslu. Avšak ani zvýšená konsolidace ani koncentrace nemusí nutně znamenat omezení konkurenčního chování (přístupu), i když nabízí potenciál směřující k uplatnění tržní síly. Kromě toho, kdyby se mohla koncentrace trhu a konsolidace podniků spojovat s firmami, které se stávají produktivnější nebo efektivnější ve využití zdrojů, pravděpodobně by tento vývoj vedl ke zvýšení efektivnosti . Poznání vztahů tržní síly a efektivnosti představuje hlavní signál pro politické činitele, kteří pohlížejí na přínosy, nižší náklady a nižší spotřebitelské ceny jako na kompenzaci ztrát z nekonkurenčního chování. Při komplexním pohledu na tuto problematiku je třeba uplatnit přístup z různých aspektů, zahrnující určení modelů struktury trhu a jejich dynamiku, právě tak jako jejich společenské důsledky na efektivnost a prosperitu a je třeba je rozpoznat v měnícím se prostředí zemědělsko-potravinářského sektoru.

6. Z informací, které jsou Sekretariátu zemědělského výboru dostupné, je existence tržních sil v zemědělsko-potravinářském sektoru v zemích OECD neprůkazná. Zatímco byly zjištěny určité odchylky od konkurenčních cen, není zřejmé, jak věrohodná jsou tato zjištění, protože výsledky úzce závisí na užitých souborech informací, metodách analýz a přijatých předpokladech.

7. Tento dokument poskytuje stručný přehled vybraných ekonomických problémů, které se objevují v souvislosti s koncentrací trhu v zemědělsko-potravinářském sektoru.4 Osvětluje nedávné změny v odvětví, zkoumá empirickou činnost, odhadující stupeň konkurence na zemědělsko-potravinářských trzích a upozorňuje na změny mezi efektivností nákladů a tržní silou.5

8. Originál dokumentu je uspořádán takto: Část I. se zabývá obecnými ekonomickými trendy a zdůrazňuje změny ve struktuře trhu. Část II. definuje klíčové ekonomické problémy, které vznikaly v souvislosti s koncentrací trhu a podává informaci o obecně užívaných empirických přístupech. Část III, která však není v tomto překladu uvedena, se zabývá velmi detailně empirickými analýzami v rámci určitých odvětví a stupňů v potravinovém řetězci. Část IV obsahuje závěry a zabývá se možnou budoucí prací na tématu.

Zemědělsko-potravinářský sektor: vývoj a ekonomické prostředí

9. Během minulých desetiletí došlo ve většině odvětví ekonomiky v zemích OECD k výrazné industrializaci a konsolidaci.6 Trend směřující jen k několika, zato efektivnějším podnikům, charakterizuje mnohá odvětví v rámci zemí OECD od aerolinií, telekomunikací, farmaceutického průmyslu, bankovnictví až po automobilový průmysl, odvětví výpočetní techniky a software. Zemědělsko-potravinářský sektor zřejmě není výjimkou. Inovace a technologický pokrok ve výrobních postupech, informační systémy a přeprava, právě tak jako nové způsoby obchodování, včetně marketingových a distribučních systémů, přispěly k podstatnému snížení nákladů. Industrializace výroby potravin a distribuční systémy se dotkly všech článků potravinového řetězce, od vstupů do zemědělského podniku až po prodej potravin v maloobchodě. V průběhu let tyto změny vedly ke snížení nákladů, takže podíl výdajů spotřebitelů za potraviny činí průměrně 20% celkových výdajů domácností za země OECD celkem.Ve srovnání s počátkem 60. let to představuje pokles podílu výdajů za potraviny v průměru asi o 40%.

Základní pojmy

Koncentrace trhu (Market concentration) se vztahuje k relativní velikosti největších podnikatelských subjektů z hlediska obchodního obratu. Běžným měřítkem je míra koncentrace 4 největších podniků (CR4), což je hodnotový podíl 4 největších firem na celkovém obchodním obratu. Herfindahlův index je součet druhých mocnin tržních podílů firem na celkovém obchodním obratu. Pojem koncentrace se může rovněž vyjadřovat jako podíl největších nákupních organizací na celkovém obratu.

Konsolidace(Consolidation) se vztahuje ke snížení počtu podniků daného odvětví prostřednictvím fúzí (mergers), akvizicí (acquisitions), zbavení práva k majetku (divestiture) a vnitřního růstu (internal growth). Výrobní jednotky se obecně zvětšovaly, aby využívaly výhod z titulu úspory nákladů, kterou s sebou přinášel růst velikosti. Nejedná se o synonymum pro koncentraci trhu, ačkoli opakovaná konsolidace na úrovni průmyslu vedla často k vyšší úrovni koncentrace.

Tržní síla (Market power) se vztahuje ke schopnosti podniku buď zvýšit ceny prodávaného nebo snížit ceny nakupovaného výrobku nad nebo pod konkurenční úroveň. Monopoly (monopsony) nebo jeden prodejce (kupující) na trhu znamená, že si může stanovit cenu (nebo omezit objem výrobku na trhu), aby maximalizoval své výnosy (revenue). Daná situace se diametrálně liší od situace, kdy je dokonalá konkurence a kdy si cenu nemůže stanovit velký počet prodejců, ani jeden prodejce, ale je výsledkem agregované nabídky a poptávky. Pouze několik prodejců ve výše naznačené souvislosti charakterizuje trh s danou komoditou, může omezit výstup, aby udrželi ceny na vyšší úrovni, než by realizovali v podmínkách dokonalé konkurence. Tam, kde podniky udržují dominantní podíl na trhu, vzniká potenciál pro uplatnění tržní síly.

Vertikální koordinace (Vertical co-ordination) se vztahuje k formálním, dlouhodobým vazbám (arrangements) mezi různými stupni výroby, které specifikují charakteristické rysy výrobku a pojmy jakými jsousměna a množství.

Vertikální integrace (Vertical integration) se vztahuje k různým stádiím výroby, které podnik vlastní a organizuje.

10. Současná poptávka po potravinách prošla podstatnými strukturálními změnami směrem od nezpracovaných základních potravin (basic raw foods) k těm, které zahrnují větší podíl přidané hodnoty, přes připravované pokrmy a stravu konzumovanou mimo domácnost. S růstem příjmů se přesunula poptávka po potravinách k výrobkům diferencovaným podle kvality, přičemž základní komodita je pouze jedním vstupem do mnohastupňového procesu, který směřuje k výrobku diferencovanému podle kvality s větším podílem přidané hodnoty poté, co opustil zemědělský podnik. Výsledkem daného procesu je skutečnost, že během posledních desetiletí podíl obchodních řetězců na konečné ceně v mnoha zemích OECD trvale roste, zatímco výrobci participují na konečné ceně stále menším podílem. Např. ve Spojených státech byl podíl farmářské ceny na konečné ceně potravin poměrně stabilní kolem 40 % mezi roky 1960 až 1980, postupně rychle poklesl tento podíl na 30 % v roce 1990 a v roce 1998 asi na 22 % při růstu podílu obchodních a distribučních nákladů v konečné ceně potraviny.

11. Pojem potravinový řetězec (food chain) spojuje různé články a subjekty,které jsou zapojeny do výroby potravin. V některých zemích až 80 % všech výstupů ze zemědělství prochází zpracovatelským systémem (processing/manufacturing system) a pouze některé výrobky jako jsou zelenina, ovoce a vejce se potravinovým řetězcům částečně vyhnou. Zatímco proces přizpůsobováníní (adaptation) nákladů vstupům a aktuálním modelům spotřeby potravin mění tradiční struktury potravinářských průmyslových odvětví, může současně docházet i k oslabování tradičního propojení mezi zemědělskými a spotřebitelskými cenami potravin a produkcí. Tento závěr podporuje zjištění, že se během doby snížil podíl CZV na nákladech na zpracování potravin vlivem celé řady technologických, ekonomických i spotřebních faktorů. Zatímco zpracovatelský a obchodní podíl přidané hodnoty se zvedl a vzestup produktivity zemědělství stlačil relativní ceny výstupů zemědělských podniků dolů, existuje navíc obava, že by i jiné faktory než tržní síla mohly rovněž ovlivnit redistribuci podílů hodnot mezi zemědělce, spotřebitele, dodavatele vstupů, zpracovatele a maloobchodníky.8 Odvětví v oblasti vstupů, zpracování a maloobchodu v potravinářském řetězci mohou být potenciálem k uplatnění tržní síly vůči zemědělcům a spotřebitelům buďto při nákupu komodit (oligopsony) nebo při prodeji komodit nebo maloobchodním prodeji potravinářských výrobků (oligopoly). A v závislosti na struktuře trhu existuje také možnost, že se tržní síla rovněž uplatní mezi zpracovatelským a maloobchodním stupněm potravinového řetězce.

Zemědělsko-potravinové řetězce

Vstupy › Zemědělství (ZEMĚDĚLCI) › Zpracování › Maloobchodní prodej (SPOTŘEBITELÉ)

12. V uplynulých desetiletích téměř všechny obory potravinářského průmyslu musely projít konsolidací, která měla často za výsledek zvýšenou koncentraci trhu. Určitá odvětví se historicky stala velmi koncentrovanými. Např. ve Spojených státech již na počátku 18. století čtyři firmy zaměřené na balení masa ovládly kolem dvou třetin dodávek hovězího masa. Mezitím se v průběhu let tyto podíly dále měnily, takže v polovině 90. let XX. století ovládly čtyři firmy přes 80% dodávek hovězího masa. V mnoha zemích OECD je pro systém maloobchodní distribuce potravin rovněž charakteristický vysoký stupeň koncentrace. Např. v Austrálii přes 75 % maloobchodní distribuce potravin je v rukou tří firem. Vyskytují se tvrzení, že tento trend může mít dokonce globální povahu. Ve většině zemí OECD dokonce ani zemědělský sektor neunikl konsolidačnímu procesu s trendem směřujícím ke snižování počtu podniků a růstu jejich velikosti.9

13. Zvýšená konkurence vede firmy ke zkoumání účinnosti nákladů. Aby dosáhly tohoto cíle, firmy často fúzují, vypomáhají si akvizicemi, vytvářejí strategické aliance, joint venturesa také rozvíjejí vertikální koordinace, což často vede ke zvýšení koncentrace trhu.10 Pokud se týká změn struktury v potravinářských oborech, převládá názor, že výrobu potravin “od osiva až po zboží na regálu” organizují a řídí zemědělsko-potravinářské komplexy, ve kterých dominuje několik velkých, často nadnárodních firem. Box 1 (str. 7) uvádí příklad komplexního potravinového řetězce. Rovněž vzrůstá důležitost mezinárodní dimenze zemědělsko-potravinářského systému a zvětšuje se multinacionální diversifikace v potravinářském a zemědělském sektoru. Někteří analytici tvrdí, že nedávný vzestup koncentrace zpracovatelského průmyslu je výsledkem rozvoje biotechnologií, které přivádějí k rozkvětu specializované výrobní postupy, vyžadující vstupy “šité na míru”, které jsou výsledkem práce rozsáhlých výzkumných týmů včetně náročných přípravných prací.11

Box 1 Komplexy potravinových řetězců

Ve Spojených státech lze vcelku dobře charakterizovat tři důležité skupiny potravinových řetězců: “Cargill/Monsanto”, “ConAgra” a “Novartis/ADM”. Skupina potravinového řetězce může ovládat prostřednictvím joint venturesa strategických spojení důležitou část potravinářského sektoru od osiv a genů až ke zpracovaným produktům jako jsou maso, potraviny mořského původu aj. Např. “ConAgra”, jedno ze tří největších mlynářských seskupenív Severní Americe, je čtvrté v pořadí co do objemu mletí obilí. Vyrábí vlastní krmné směsi pro hospodářská zvířata a je třetí ve výrobě krmiv pro skot,druhé v porážce skotu, třetí ve zpracování vepřového masa a čtvrté v produkci brojlerů. “United Agri Products” jsou částí “ConAgry” a prodávají agrochemikálie a výsledné produkty biotechnologických postupů (osivo) po celém světě. V manipulaci a dopravě obilí vlastní významnou obchodní společnost “Peavey”. Na maloobchodní úrovni prodává potraviny široce distribuované prostřednictvím takových obchodních značek jako je “Armour”, “Swift”, “Hunt´s” a je druhá hned za “Philipem Morrisem”, který má vedoucí postavení. Skupina “Novartis/ADM” také spojuje různé stupněvýroby potravin od výsledků genového inženýrství a nabídky osiva (Novartis a Land O´lakes) až po koncentraci nabídky obilí (ADM) za účelem zpracování této komodity po celém světě. Aliancí s “IBP”, tj největší balírnou hovězího masa a druhou největší balírnou vepřového masa rozšiřuje svůj vliv směrem k inputovým odvětvím.

14. Kromě toho došlo k zásadní konsolidaci v agrochemickém a osivářském průmyslu, klíčových odvětvích průmyslu zemědělských vstupů. Např. se odhaduje, že čtyři firmy ovládají přes 80% trhu osiva a 75 % trhu agrochemikálií. Do jaké míry by mohla dále narůstající koncentrace vést k uplatnění tržní síly na trhu zemědělských vstupů, za situace, kdy přístup více než jednoho dodavatele vstupů na tento trh je omezen, nebo neexistuje? Řada těchto firem vytvořila aliance nebo vertikálně koordinuje s průmyslovými odvětvími nabízejícími vstupy do zemědělství, jako je tomu v případě výroby masa a drůbeže. Je otázka, do jaké míry jsou tyto aliance přímým důsledkem industrializačního procesu zahrnujícího všechna odvětví ekonomiky.

15. Takový rozvoj však často vyvolá řadu obtíží, vyvolaných těmito příčinami: možnost zneužití tržní síly, přínosy inovací výrobků a jejich vliv na vývoj struktury zemědělských podniků. Biotechnologie v zemědělství mohou také změnit vztahy mezi dodavateli vstupů, zemědělci a odběrateli zemědělských surovin. Box 2 (str. 8) uvádí několik všeobecných problémů spojených s inovací produktu. Je možné se zákonitě ptát, jestli pojem “homogenní komodita” a dokonce i pojem komoditní trh, nemusí procházet ve světle tohoto vývoje hlubokou změnou. Co to znamená pro diskusi o koncentraci trhu a tržní síle, jestliže je systém redukován na několik velkých zemědělsko-průmyslových komplexů? Měnící se obraz zemědělsko-potravinářského sektoru vyvolává řadu otázek: Jaké jsou ekonomické a neekonomické faktory řídící tyto trendy? Jaké vznikají modely tržní struktury? Jaké obecné efekty či případně ztráty bude daný vývoj představovat a jak budou rozdělovány?

Box 2. Inovace výrobků a trhy

Přestože fúze a akvizice a jiná finančně právní uspořádání jsou běžnou obchodní praxí, je pravděpodobné, že rychlost technologických inovací zesiluje podněty pro strukturální změny agrobusinessu. K některým nejdůležitějším fúzím a akvizicím v oblasti zemědělských biotechnologií došlo počátkem a v polovině 90. let mezi semenářskými, biotechnologickými a agrochemickými společnostmi. Podobné prudké změny - fúze, akvizice, joint ventures a fenomén vertikální koordinace se vyskytují i v dalších odvětvích zemědělsko-potravinářského sektoru. Navíc řada propojení v oblasti zemědělsko průmyslového komplexu vznikla na agrochemickém stupni výroby finálního produktu. Daný vývoj by mohl ovlivnit uspořádání zemědělského marketingu a strukturu zemědělských podniků, přičemž by se více využívalo smluvních vztahů. Aplikace zemědělské biotechnologie v potravinářském odvětví vede k nabídce řady nových výrobků, které mohou přetvořit zemědělské trhy pro potraviny a krmivo, právě tak jako zajistit spojení s inputovými průmyslovými odvětvími. Tyto inovace a nová uspořádání agrárních trhů mohou přinášet podnikům vyšší přidanou hodnotu s cílem větší měrou participovat na konečné ceně potraviny. Použití smluv “ušitých na míru” pro komodity, nárokující speciální vstupy, může jednak zvýšit hodnotu výstupu, jednak i omezit cenové kolísání pro zemědělce. Tyto mimořádné smlouvy však také vytvářejí tlak ve smyslu realizace “nedobrovolných” dodávek a mohou vést k tomu, že by zemědělci ztratili nezávislost a tržní sílu. Přicházejí-li na trh nové výrobky, jsou přizpůsobeny potřebám spotřebitelů, ať už jde o potraviny, krmivo, průmyslové nebo farmaceutické výrobky a může se tedyzvýšit závislost na omezeném počtu zpracovatelů, což je dáno specifičností příslušné komodity. Smlouvy, užívané ve velkém rozsahu, mohou také omezit roli trhu a a jeho signální úlohu při stanovování smluvních cen. V některých případech, jako např. při “nedobrovolných” dodávkách se mohou projevit negativní účinky těchto dodávek na tržní ceny. Tudíž změny ve způsobu obchodování v zemědělství mohou mít podstatný vliv na tradiční roli trhu a jeho signální funkci při tvorbě cen. Pokládáme za možné, že diferenciace výrobků probíhající na úrovni zemědělského podniku povede k tomu, že se budoucí podoba agrárního trhu přiblíží situaci u ostatních komodit.

Definování problémů a přístupů

16. Zvýšená koncentrace, ke které dochází na zemědělsko-potravinářském trhu, se týká potenciálního uplatnění tržní síly. Zejména dvou článků potravinového řetězce se týká dílčí podezření, že bude zneužito tržní síly: při nákupu zemědělských surovin (komodit) od zemědělců navazujícími firmami (oligopsony) a při prodeji potravin spotřebitelům na maloobchodní úrovni (oligopoly). Zemědělci kritizují, že jejich ceny jsou nižší nežby byly za existence přiměřené úrovně konkurence a spotřebitelé někdy tvrdí, že navazující odvětví nepřenášejí přesně změny z úrovně zemědělského podniku ke spotřebitelům.

17. Bylo navrženo, že by se sami zemědělci měli stát subjektem tržní síly na úrovni nákupu (oligopsonů) vzhledem k samotné povaze zemědělských komodit, rychle podléhajících zkáze a silně závislých na dopravních vzdálenostech mezi místem produkce a spotřeby. Zemědělské komodity se obecně prodávají zpracovatelům v určitém omezenémokruhu. Hospodářská zvířata jsou na jatka jen zřídka dopravována na větší vzdálenost než 100 mil a ovoce a zelenina se většinou prodává zpracovatelům umístěným poblíž místních trhů. To znamená, že jestliže zpracovatelé ovládají velký podíl blízkých trhů, což je pravděpodobné, pak zde existuje potenciál pro vznik tržní síly. To platí také tam, kde jsou komoditní dodávky řízeny exklusivními smlouvami (tzv. captive supplies) jako tomu je v USA v některých oblastech na trhu hovězího masa. Někdy rovněž platí, že dodavatelé vstupů mohou také uplatnit tržní sílu k újmě zemědělců, což je opět způsobeno omezeným počtem dodavatelů v konkrétních oblastech. Co se týká maloobchodu, několik velkých obchodních řetězců má tendenci ovládnout velké oblasti nebo dokonce země a v určitých oblastech mohou vystupovat jako monopolní prodejci, takže jejich cenová politika často vede k vytváření koncernových seskupení. Ale měla by být výše naznačená tržní uspořádání na různých stupních potravinářského řetězce příčinou znepokojení politických činitelů?

18. Charakteristika chování podniku a jeho důsledky pro ekonomickou prosperitu, jsou podstatné pro pochopení zásadních problémů, o kterých se v současné době diskutuje v souvislosti s konsolidací a koncentrací v zemědělsko-potravinářském sektoru.1213 Zatímco při dokonalé konkurenci se maximalizuje bohatství, dokonale konkurenční trhy se užívají jako měřítko, vůči kterému se charakterizují důsledky prosperity, které jsou průvodním jevem tržní síly. V podmínkách dokonalé konkurence tvoří firmy ceny, které se rovnají mezním nákladům. Divergence mezi cenou a marginálními náklady obecně obsahuje určitý stupeň nekonkurenčního chování. Na trzích výstupů mohou být v případě existence tržní síly ceny stanoveny nad marginální náklady. Na trzích vstupů mohou firmy stanovit ceny pod konkurenční úroveň. Ačkoliv se toto cenové chování odchyluje od hledisek maximalizace prosperity, může znamenat ztrátu prosperity pro prodejce nebo nakupujícího právě tak jako ztrátu, kterou nelze statisticky prokázat.

19. Odchylky od cen, odpovídajících marginálním nákladům, však nemusí být vždy dobrým ukazatelem tržní síly, pokud podniky mění rozsah produkce či přistupují k úsporám nákladů. Důvodem je skutečnost, že marginální náklady mohou nedostatečně klesnout pod úroveň průměrných variabilních nákladů, tak jako v případě úspor z rozsahu. Podniky se chovají konkurenčně tak dlouho, dokud se ceny rovnají průměrným nákladům. Na empirickém základě lze tedy charakterizovat tržní sílu tak, že neurčuje strukturu podnikových nákladů a ignoruje důležité aspekty faktorů, jež jsou určující pro strukturu trhu a tvorbu cen.

20. Tam, kde komodita prochází od zemědělského podniku ke spotřebiteli několika stupni potravinového řetězce, mohly by být změny cen na každém stupni za předpokladu existence dokonalé konkurence v plné výši předávány dále. Pokud tržní síla působí na jednom nebo více stupních tohoto řetězce, proces přenosu ceny na další úroveň potravinového řetězce není úplný. Tak se přenos cen stal ukazatelem, do jaké míry jsou trhy konkurenční. Při nedokonalém přenosu cen mezi jednotlivými stupni potravinového řetězce nerealizují spotřebitelé výhodu z titulu snížení cen na úrovni zemědělských podniků. Skutečně se ukazuje, že existence tržní síly snižuje úroveň přenosu cen mezi zemědělským podnikem a maloobchodem, za situace, kdy podniky mají konstantní zisky z rozsahu.15

21. Kromě standardního kritéria cen a nákladů, firmy s tržní silou mohou používat různé nekonkurenční praktiky, které je často obtížné i jen postřehnout. Jedná se o problém neznalosti cen, zpětný smluvní odprodej nebo diskontování, které výrobci požadují. Rozsah a stupeň jejich využití či zneužití je obtížné prokázat a určit.

Tržní síla, efektivnost a prosperita

22. Standardní příčinou limitující výrobní koncentraci je tržní limit neefektivnosti plynoucí z nekonkurenčního chování. Pokud jde o koncentraci trhu a zneužití tržní síly, je však třeba uvažovat v kontextu se vzestupem efektivnosti, který může koncentrace způsobit. Před více než 60 lety se diskutovalo o tom, jestli efektivnost získaná z více zprůmyslněného, koncentrovaného odvětví převáží některé ztráty vznikající z titulu ztráty konkurenčního prostředí. Nedávný prudký rozmach fúzí ve zpracování a distribuci potravin na maloobchodní úrovni, právě tak, jako ve výrobě osiv a agrochemickém průmyslu znovu rozdmýchaly problém rostoucí koncentrace trhu a jeho důsledky pro ekonomickou prosperitu.16 Dosažení určitého stupně tržní síly nebo divergence od dokonale konkurenčního řešení může být společensky prospěšné vzhledem ke vzestupu efektivnosti, kterou přináší určitá míra uplatnění tržní síly.

23. Dané závěry potvrzuje graf 1, který představuje jednoduchý model parciální rovnováhy s konstantními průměrnými náklady (AC). Předpokládejme, že AC1 je křivka, která představuje původní průměrné náklady dvou nebo více firem a AC2 je křivka průměrných nákladů po fúzi. Cena “před fúzí” je P1 a vzhledem k tomu, že fúze vede k možnosti uplatnění tržní síly, je cena po fúzi P*. Jednoduše řečeno, kdyby byla novou cenou konkurenční cena P2 , pak by i po fúzi byl veškerý přínos z efektivnosti k dispozici spotřebitelům. Avšak při existenci tržní síly mohou podniky stanovit ceny na vyšší úrovni než jsou konkurenční ceny. V tomto případě fúze vytváří statisticky nevýznamnou ztrátu, která odpovídá trojúhelníku ABV = [0,5*[(P* - P 1) (Q 2 -Q1)] a zisk efektivnosti způsobený snížením nákladů [(P1 - P2)*(O -Q)*]. Jestliže je součet takto vymezených ploch kladný, pak lze ospravedlnit využití tržní síly. 17 Tento základní rámec se používá při rozhodování, do jaké míry mohou být oprávněné fúze a akvizice, které vedou ke vzniku potenciální tržní síly. Jestliže se přičítá efektivní využití zdrojů doprovázené snížením nákladů zvýšené koncentraci, snižující koncentrace by zvýšila náklady (ceny) zdrojů výstupů a nezvyšovala by obecný prospěch. Čistý přínospro společnost by byl vyšší, kdyby podniky mohly nějakým způsobem působit na ceny, aby byly na konkurenceschopné úrovni, pokud by nebyly potlačovány stimuly směřujícími ke zvýšení efektivnosti. Avšak nalézt institucionální uspořádání a stimulační mechanismy, které by takto působily, by bylo v praxi velmi obtížně realizovatelné a navíc vysoce nákladné.

Graf 1

24. Dosažená úroveň prosperity ve finančním vyjádření je odvislá od velikosti růstu efektivnosti v návaznosti na růst tržní síly. Ale jaká úroveň tržní síly je přijatelná? Jaká je konkrétní cenová úroveň, pro kterou dohoda už nepřináší veřejně prospěšné výhody? V kontextu s některými přínosy tržní síly a efektivnosti není jasné, co může nebo by mělo být učiněno z politického hlediska.18 Antitrustové právo se může vztahovat k řadě speciálních obchodních činností a mělo by zabezpečit všeobecný dohled nad přípustnou mírou koncentrace trhu. Uplatňuje se v jednotlivých zemích v rámci jejich legislativy a liší se případ od případu podle přijatých specifických ekonomických kritérií.

Metody analýzy

25. Jak se měří konkurence na trzích? Základní přístup k měření stupně konkurence na trzích vychází z modelů standardní nabídky a poptávky a váže se na poskytnutí detailní specifikace nákladů výroby. Tento přístup dovoluje měřit různé způsoby tržního chování od forem dokonalé konkurence až po monopoly, a to prostřednictvím předběžných propočtů spočívajících na odhadech pružnosti nebo na parametrech chování. Tento nový přístup k empirické organizaci průmyslu (NEIO - New Empirical Industrial Organisation) byl využit při odhadech tržní síly pro komodity hovězí maso, potravinářskou pšenici, hrušky a pro potraviny na úrovni maloobchodu. 1920 Tento přístup byl kritizován, protože může měřit stupeň konkurence jen tehdy, existuje-li spolehlivý empirický model tvořící základ odhadu. Pokud tomu tak není, můžeme dospět k chybným výsledkům. 2122 Obtížnost v oddělení testovatelných hypotéz tržního chování od testů modelové struktury snižuje platnost takových odhadů.

26. Úspěšnější přístup testování upouštějící od stanovení cen na základě marginálních nákladů může znamenat přímé měření marginální citlivosti cen na vnější otřes poptávky tak, jak to navrhuje Genesove a Mullin (1998). Jejich metoda se v zásadě opírá o Lernerův index pružnosti a tak se může vyhnout kritice, kterou vyvolává s ohledem na definování skutečné ekonomické struktury.

27. Dalším široce uznávaným přístupem k pochopení vývoje modelu tržní struktury včetně tržní síly i motivace pro konsolidaci a koncentraci je modelování chování podniků, ve vazbě na uplatňované technologie a nákladové parametry. Podrobné vyjádření nákladových funkcí slouží k tomu, aby se určilo, zda účinnost nákladů spojená s úsporou nákladů vede ke změnám struktury trhu.23 Úspory nákladů jsou považovány za hlavní činitel stojící za konsolidací podniku a koncentrací v různých odvětvích. 24 Tato informace může být zásadní v tom, že určuje, zda došlo k úspoře nákladů v důsledku uplatnění tržní síly či nikoliv. Empirická charakteristika úspor nákladů může být užitečná pro vysvětlení zvětšující se velikosti podniku, diversifikace a četnosti výrobních aktivit. Tento přístup se sice vyhnul kritice, které je podroben “standardní” přístup, ale je náročnější, pokud jde o informace.

28. K předpokládaným problémům nutno ještě dodat, že testy ke zjištění tržní síly jsou často velmi náročné, protože je třeba rozhodnout, jaký trh je relevantní vzhledem ke zkoumanému výrobku a geografickému vymezení. Tento problém je často v popředí zájmu v právních sporech týkajících se obchodních praktik stejně jako míry koncentrace trhu a tržní síly. K testování hypotéz se užívají agregované údaje, které nemusí vždy vyhovovat, přičemž vhodný soubor informací lze získat jen obtížně. 25

Závěry a budoucí činnost

48. Dostupné studie týkající se tržní síly v zemědělsko-potravinářském sektoru jsou nepřesvědčivé. Navíc jsou omezeny na několik málo zemí nebo odvětví. Zatímco existují určité důkazy o síle oligopsonů, tváří v tvář zemědělcům v určitých oblastech a odvětvích, odhady nejsou obecně příliš velké.A v některýchpřípadech se efektivita zisků ukázala vyšší než odhad. V odvětví produkce masa se vysvětluje konsolidace a koncentrace jako důsledek růstu efektivnosti nákladů, který nastal zvýšením stupně a rozsahuoperací, a to spíše díky technologickému pokroku než vlivem uplatnění tržní síly. Na zpracovatelské a maloobchodní úrovni je důkaz tržní síly také neprůkazný. Jak uvádějí někteří autoři, mohou být tyto výsledky nepříznivě ovlivněny tím, že se použilo agregovaných údajů, dále různých předpokladůfunkčních forem nebo technologie, došlo k chybnému stanovení rozhodujících parametrů a dokonce byl užit za pracovní hypotézu model dokonalé konkurence. Vzhledem k daným technickým obtížím při odhadu tržní síly pomocí rozhodujících parametrů je namístě opatrnost při vyvozování politických závěrů opírajících se o tyto studie.

49. Ačkoli uplatnění určité tržní síly může být významnější než vybilancoval počítač na základě ukazatelů efektivnosti nákladů, budou rozděleny ztráty a zisky mezi příslušné ekonomické subjekty na trhu rozdílně.28 Při měření předpokládané prosperity a zisků nezbytných ke kompenzaci ztráty vyvolané působením trřních sil bylo zjištěno, že k udržení prosperity výrobce a spotřebitele na úrovni, dosažitelné jen v prostředí dokonalé konkurence, by bylo třeba dospět ke značné úspoře nákladů. Navíc, požadované úspory nákladů jsou větší v případě oligopolů než u oligopsonů.29 Tyto výsledky jsou založeny na simulacích jednoduchého modelu, přesto však slouží jako varování při určování efektivnosti zisků nebo ztrát z hlediska prosperity.

50. Tato krátká zpráva o ekonomických problémech vyplývajících z růstu koncentrace trhu vyvolává řadu zajímavých otázek, jejichž zodpovězení vyžaduje další informace a analýzy, aby bylo možno pochopit vývoj různých modelů struktury agrárního trhu a možné působení tržní síly. Náměty k zamyšlení jsou uvedeny v následujících bodech:

· Sekretariát měl k dispozici málo informací o struktuře a chování agrárního trhu v členění podle zemí, s výjimkou údajů za Spojené státy. Vzhledem k nedostatku základních informací není možno zjistit, zda docházelo k uplatňování tržní síly. Dříve než si lze ukázat, jaký vliv by mohly mít tržní síly na politiku, jsou nutné základní informace o koncentraci trhu a konkurenčním chování v zemědělsko-potravinářském sektoru.

· Zjistilo se, že pokusy změřit a zhodnotit tržní sílu, právě tak jako analyzovat ekonomické vlivy, odlišnosti struktury trhu, narážejí na technické obtíže, včetně problému dostupnosti dat. Je třeba dále pokračovat v diskusi o vhodných metodách a srovnávacích souborech informací.

· Spotřebitelská poptávka se i nadále přesouvá směrem k potravinám, které mají specifickou kvalitu a vhodné charakteristiky. Výsledkem je, že potravinářský průmysl, právě tak jako zemědělství, budou muset na daný vývoj reagovat modifikací svých výrobků a přizpůsobením technologických postupů. Takové změny budou mít vliv na agrární trhy a mohly by mít eventuálně důsledky pro zemědělskou politiku. K identifikaci trendů spotřebitelské poptávky a vlivu trhu na zemědělsko-potravinářský sektor je nutné porozumět vývoji v příští dekádě.

· Úspory nákladů stejně jako technologie jsou klíčovou hnací silou trendu, který vede v mnoha odvětvích ekonomik OECD ke konsolidaci. V mnoha zemích se vyskytují fúze, akvizice, strategické aliance (dohody) a přímé zahraniční investice, přičemž mnoho z nich překračuje hranice odvětví. Globalizační prvky v rámci zpracování potravin a v distribučních podnicích začínají měnit obraz zemědělsko-potravinářského sektoru a pravděpodobně ovlivňují přímo i nepřímo zemědělské trhy. Pro pochopení možných vlivů těchto procesů na zemědělce a spotřebitele jsou však nutné další komplexní informace o očekávaných trendech a ekonomické zhodnocení jejich důležitosti.

· Navrhuje se, aby tam, kde konsolidace trhu nebo koncentrace vedou k utváření potenciální tržní síly, bylo využito ekonomických analýz ke zhodnocení efektivnosti zisků a ztrát ve směru posílení prosperity a to ve srovnání s hrozbou vzniku nekonkurenčního tržního prostředí. Dosud není jasné, jak by se měly porovnávat ztráty prosperity resp. zisky různých subjektů na trhu, zvláště pokud se vyskytnou na různých stupních potravinového řetězce.

51. Vzhledem k těmto problémům Sekretariát navrhuje, aby se zorganizoval workshop zaměřený na problémy, které vyvstávají v souvislosti s koncentrací trhu v rámci zemědělsko-potravinářského sektoru. Jeho cílem bude dát odpověď na chybějící informace, objasnit shora uvedené problémy a určit rozsah a charakter budoucí práce na tomto úseku.

II. Ekonomika smluvních vztahů v zemědělsko-potravinářském sektoru

Úvod

Ve dnech 15. - 16. června 2001 se konal v Kodani 78. seminář Evropské asociace zemědělských ekonomů (European Association of Agricultural Economists - EAAE) “Ekonomika smluvních vztahů v zemědělsko-potravinářském sektoru”. Seminář byl pořádán katedrou ekonomiky a přírodních zdrojů veterinární university, Kodaň (Department of Economics and Natural Resources, KVL) ve spolupráci se Severoevropskou asociací zemědělských výzkumných pracovníků (Nordic Association of Agricultural Scientists - NJF), odborem výzkumu dánského ministerstva zemědělství a rybolovu (Research Department of the Danish Ministry of Agriculture and Fisheries - SJFI) a Centrem ekonomiky průmyslu, Kodaň (Centre for Industrial Economics, University Copenhagen - CIE).

Cílem semináře Evropské asociace zemědělských ekonomů bylo umožnit výměnu názorů ekonomů a dalších vědeckých pracovníků z oblasti právních a sociálních věd, kteří se zabývají problematikou uzavírání smluv v zemědělsko-potravinářském sektoru. Na semináři byly prezentovány výsledky jak z oblasti teoretických, tak i aplikovaných výzkumů zúčastněných zemí.

Pozornost byla věnována nejen právní stránce uzavírání kontraktů mezi dvěma smluvními subjekty, ale i dohodám mezi více smluvními stranami (v psané nebo verbální podobě) a současněivýchozím podmínkám pro uzavírání smluv a jejich důsledkům. Velký důraz byl kladen na využití současných teoretických i praktických poznatků institucionální ekonomie.

Za nosná témata semináře lze považovat následující problémové okruhy:

· smlouvy, perspektivy dalšího rozvoje dodavatelsko-odběratelských vztahů a transakční náklady v zemědělsko-potravinářském sektoru,

· modelování smluvních vztahů v zemědělsko-potravinářském sektoru,

· smlouvy o užívání a prodeji zemědělské půdy,

· smlouvy spojené se zajištěním kvality vyráběných potravin,

· smlouvy v oblasti ochrany životního prostředí,

· smlouvy v potravinovém řetězci,

· stanovení optimálního rizika smluv.

1. Vybraná témata (zobecnění poznatků účastníků)

1.1 Úroveň kvality potravin v rámci evropského zemědělsko-potravinářského sektoru - nový institucionální přístup

Zemědělsko-potravinářský sektor ve většině evropských zemích klade zvýšený důraz na zajištění kvality a bezpečnosti potravin. Významným stimulujícím prvkem v této souvislosti je vztah mezi přílivem “renty” v důsledku získání ochranné známky na zboží a finančními přínosy plynoucími z prodeje tohoto zboží. Tyto vztahy mohou motivovat a většinou motivují nákupce (tzv. agenta) k dodržování právních pravidel.

Na základě výsledků 42 případových studií zpracovaných ve třech potravinářských oborech (zpracování masa, výroba sýrů, ovoce a zelenina) v sedmi evropských zemích (Francie, SRN, Řecko, Itálie, Nizozemí, Španělsko, Velká Británie) bylo potvrzeno, že úloha nákupce je velmi významná, neboť definuje požadavky na kvalitu produkce (tzv. signál kvality), a tím ovlivňuje další subjekty v potravinovém řetězci. Tento agent v podstatě vytváří a formuluje podněty pro uzavírání kontraktů se záměrem potvrzení kvality výrobků a potvrzení důvěryhodnosti jeho požadavku na kvalitu.

Nákupce (agent) tedy využívá pro své rozhodování informací o signálu kvality, který můžeme definovat jako:

· význačný signál, jenž určuje kvalitativní rozlišení jednotlivých potravinářských výrobků jak “vertikálně”, tak “horizontálně”,

· význačný signál, který informuje spotřebitele o charakteristice (kvalitě) výrobku. Tyto charakteristiky výrobku jsou zvýrazněny a uvedeny v logu výrobce, obchodní značce nebo na etiketě výrobku.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že existuje určitá rozdílnost významu signálu kvality. Obchodní značka představuje jeden z nejznámějších signálů. Druhým z významných signálů kvality v oblasti potravinářských výrobků, který hraje důležitou roli na trhu v Evropě, je geografická oblast původu výrobku (např. u výroby sýrů), protože místo výroby charakterizuje zvláštnosti potravinářského průmyslu.

Pro většinu zemědělských produktů platí, že je přísně vyžadována vysoká kvalita finálního výrobku na všech úrovních výrobního řetězce. To zdůrazňuje význam určení znaků kvality potravin mezi všemi účastníky potravinové vertikály.

Např. výrobní obor zpracování mléka vyžaduje stanovení více znaků (hodnot) pro určování kvality produktů v rámci této vertikály. Tyto znaky se stanoví jak negativně, tj. které látky syrové mléko nemá obsahovat, resp. se připouští jejich co nejnižší hodnoty (jde o různé druhy reziduí, zvláště reziduí antibiotik, různé druhy nežádoucích mikroorganismů či somatických buněk), tak také pozitivně, což se týká zejména finálních produktů určených spotřebiteli (smyslové požadavky, trvanlivost, nutriční hodnota apod.).

V případě přítomnosti nežádoucích látek v mléku rostou zpracovatelské náklady (v důsledku zvláštního způsobu úpravy a ošetření mléka apod.), zvyšují se náklady na výstupní kontrolu, ale i celkové transakční náklady (vzniká potřeba odlišných smluvních ujednání). Tato situace vyvolává ekonomické externality pro producenty a zpracovatele a dává podněty pro regulaci, třídění, tedy určení standardů, a dále pro kontrolu atributů kvality a ekonomické ohodnocení.

V posledních letech jsou nejsledovanějšími prioritami v potravinových řetězcích potravinová bezpečnost, kvalita potravin, ceny a míra rizik podnikání v zemědělství a následně i v potravinářském průmyslu. Řešení všech návazností v potravinových řetězcích v uvedených příspěvcích vychází z poznatků institucionální ekonomie.Podle materiálu WHO (Kodaň, 2000) “The Impact of Food and Nutrition on Public Health” je při uplatňování principů institucionální ekonomie v potravinovém řetězci nutno použít multisektorální přístup, který zahrnuje vzájemné vazby mezi životním prostředím, zemědělstvím, potravinářským průmyslem, dopravou a obchodem. Cílem je podpořit postavení potravinové a výživové politiky v politické agendě.

Hlavními principy, založenými na teorii institucionální ekonomie, jsou:

· řídící struktury ve vertikálním řetězci, jež jsou konstituovány za účelem zajištění kvality potravin pro konečného spotřebitele,

· zajištění návaznosti a důvěryhodnosti vymezení kvality výrobků v potravinovém řetězci; důvěryhodnost vymezení kvality může být považována za “kontrakt” mezi výrobcem a spotřebitelem,

· důraz na firemní značku a tím i na důvěryhodnost úrovně kvality.

V hodnocení případových studií byl prokázán význam ochranné známky. Z výsledků studií vyplývá, že finanční prostředky, které výrobce obdrží jako důsledek vlastnictví ochranné známky, motivují rozhodování výrobce ve prospěch vyšší úrovně kvality výrobků.

1.2 Využití poznatků institucionální ekonomie

V současné době se v zemědělsko-potravinářském sektoru stále více uplatňuje uzavírání smluv zohledňujících cíle agroenvironmentální politiky. Uzavírání smluv zahrnujícíchochranu životního prostředí, ochranu zdraví spotřebitele, ale také ekonomické chování výrobce, představuje jednu z cest, která umožňuje zlepšit vertikální koordinaci aktivit v řetězci výroba - zpracování - distribuce potravin. Nárůst potřeby vertikální koordinace může být důsledkem působení především tří následujících faktorů:

· celkové politiky v zemědělsko-potravinářském sektoru,

· poptávky po potravinách a

· charakteristiky způsobu zásobování.

V prvé řadě se obecně projevují změny v agrární politice, které vyplývají z tendence přechodu od intervenčních cen k přímým finančním podporám farmářům, což může vyvolávat větší cenové pohyby na agrárních trzích. Jak zemědělci, tak i další organizace podílející se na výrobě, zpracování a distribuci potravin, vstupují do smluvních vztahů s vědomím podílu na tomto riziku.

Významným rizikovým faktorem pro výrobce je důraz kladený na kvalitu potravin, která je zaměřena nejen na finální výrobek, ale i na výrobní a zpracovatelský proces (ekologické potraviny, ochrana zvířat atd.). To vyvolává potřebu důsledného uplatnění monitorovacího systému a s tím související dokumentace zemědělsko-potravinářského sektoru. Uzavírání smluv představuje logické řešení splnění těchto požadavků.

V neposlední řadě další rychlý vývoj v oblasti technologií může vést ke zvýšené potřebě koordinace na různých úrovních výroby a s tím souvisejícím uzavíráním smluv, které je považováno za jeden z nástrojů koordinace.

Výzkum v oblasti ekonomiky smluvních vztahů v současné době stále více aplikuje poznatky teorie institucionální ekonomie pro agentury, které by měly prosazovat zájmy svých klientů a výhodné smluvní ceny. Problémem však je obtížná možnost porovnatelnosti vstupních údajů - ekonomických, ekologických aj. (asymetric information), existence subjektivního rizika podnikatele (moral hazard) a možnost opozičního výběru partnera (adverse selection). Výsledek oportunistického (nepředvídatelného) chování, které se často projevuje, podporuje vznik problémů, zvyšuje transakční náklady a vyžaduje účast poradenských firem.

Pozornost byla věnována také organizačním formám zpracovatelských podniků v jednotlivých vertikálách zemědělsko-potravinářského sektoru v účastnických zemích. Za přednosti firmy lze pokládat její výhodnou polohu, stav majetku a lidských zdrojů a její perspektivu.

1.3 Agroenvironmentální politika a uzavírání smluv

K základním parametrům pro splnění předpokladů agroenvironmentální politiky (agri-environmental policy - AEP) patří:

· osvojení politických nástrojů,jimiž je usměrňována AEP,

· úroveň a diferenciace plateb, vyplývající z uplatňování nástrojů AEP,

· poznatky z monitoringu, obsahující např. informace o jednotlivých stupních potravinového řetězce či o výskytu nežádoucích látek,

· úroveň sankcí za nedodržení předpisů.

V současné době je stále uplatňován systém plošné platby dotací na 1 ha, i když na některých úrovních existují malé odchylky. Tato situace koresponduje s Nařízeními Rady EU 2078/92 a 1257/99.

Nařízení Rady EU 2078/92 se týká výrobních postupů v zemědělství, které jsou v souladu s požadavky ochrany životního prostředí a ochrany krajinného prostoru (Council Regulation EEC on Agricultural Productions Methods Compatible with the Requirements of the Protection of the Environment and the Maintenance of the Countryside). V rámci tohoto nařízení je kladen důraz také na zvyšování kvalifikace pracovníků v zemědělsko-potravinářském sektoru, především v souvislosti s ochranou životního prostředí.

Za základní cíle, které má toto nařízení EU podporovat, jsou stanoveny tyto hlavní principy AEP:

· užití zemědělských výrobních postupů, zohledňujících možnost ovlivnění faktorů, které působí na ekologickou rovnováhu v krajině,

· podpora ekologicky vhodné extenzifikace živočišné a rostlinné výroby možným převedením některých pozemků do kategorie extenzivních travních ploch.

Nařízení Rady EU č. 1257/99se týká podpory rozvoje venkova v EU a Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství s legislativními dodatky. Toto nařízení je zaměřeno na podporu rozvoje jednotlivých regionů v rámci členských států EU a zohledňuje opatření, podporující ekonomický rozvoj venkova s přihlédnutím k ochraně životního prostředí.

Nařízení je dále zaměřeno na podporu pracovních aktivit mladých farmářů (včetně dalšího vzdělávání), odchody do předčasného důchodu, zvýšení kvality života na venkově a zkvalitnění zpracování a marketingu potravinářských výrobků.

Stanovení účinnějších ekonomických nástrojů agroenvironmentální politiky bylo využito při testování modelu a aplikaci specifických údajů, týkajících se nařízení EU 2078/92, ve výše uvedených případových studiích,(na příkladu Itálie).

Hlavním cílem bylo testování modelu, kvantifikujícího optimální parametry pro nástroje agro-environmentální politiky, které by napomohly státní administrativě v organizaci a tvorbě takových politických nástrojů, jež budou v souladu se zásadami této politiky. S využitím modelu je možné určit optimální parametry a náklady spojené s užitím rozdílných finančních nástrojů AEP.

Výsledky testování modelu potvrdily, že plošné poskytování kompenzací na základě průměrných transakčních nákladů (compliance costs) není optimálním řešením. Jelikož byly z dostupných zdrojů zjištěny údaje pro rozhodování managementu na různých úrovních uzavírání smluv, lze usuzovat, že základním kritériem pro posuzování smluvních vztahů se jeví chování smluvních stran a formulace nástrojů ke zlepšení efektivnosti politických opatření v rámci agroenvironmentální politiky.

Účast státu při uplatňování těchto opatření by se měla projevovat ve finanční podpoře farmářů na základě podaných žádostí. Platby farmářů za zpracování žádosti o podporu realizace agroenvironmentálních opatření mohou být považovány za zvláštní součást kontraktu.

Stanovení optimálního rizika při uzavírání smluv mezi zemědělskými výrobci a jejich odběrateli je dokumentováno studií ze Spojených států, která v modelu definuje “rizika“ chování smluvních stran.

V modelu jsou prezentovány dvě varianty pravděpodobného chování farmáře, uzavírajícího smlouvu: První varianta vychází z předpokladu, že zemědělec usiluje o dosažení nejvyšší možné ceny, ale i za předpokladu vysokého rizika finančních ztrát. Druhá varianta počítá s dosažením nižší ceny při menším riziku.

Využití modelu napomáhá zemědělským výrobcům při stanovení podmínek pro uzavírání smluv s cílem snížit možné finanční ztráty.

Závěr

Teorie v oblasti přípravy dodavatelsko-odběratelských smluv v zemědělsko-potravinářském sektoru směřuje k využití modelů a stanovení pravděpodobného rizika s ohledem na účastníky smlouvy. Při rozvíjení teorie a její aplikaci v praxi je využíváno poznatků institucionální ekonomie. Pro uplatňované smluvní vztahy je charakteristickým rysem značný stupeň nejistoty.

Předpokládá se, že v rámci uzavírání smluv jak na straně výrobců, tak distributorů budou stále více participovat “sdružení” několika prodejců a nákupních organizací. V současné době se na uzavírání smluv v zahraničí podílejí poradenské firmy a předpokládá se, že služby těchto firem budou dále nabývat na významu a budou stále obvyklejší.

Literatura

1. Bazzani, G., Viaggi, D.: Theory of Contracts and Agri-Environmental Policies: Contribution to the Design of Improved Policy Instruments, příspěvek na 78. semináři EAAE, Kodaň, 2001

2. Council Regulation (EC) No 1257/99 on Support for Rural Development from the European Agricultural Guidance and Guarantee Fund and Amending and Repealing Certain Regulations

3. Council Regulation (EEC) No 2078/92 on Agricultural Productions Methods Compatible with the Requirements of the Protection of the Environment and the Maintenance of the Countryside

4. Kolektiv: Institutional Economics and the Food Sector in Poland, Hungary and Czech Republic, Implications for EU Integration, SGGW, Varšava, 2001

5. Lehota, J., Komaromi, N., Papp, J.: Theoretical and Practical Problems of Contractual Wheat Sales in the Relation Systems of the New Institutional Economics, příspěvek na 78. semináři EAAE, Kodaň, 2001

6. Ligon, E.: Optimal Risk in Agricultural Contracts, příspěvek na 78. semináři EAAE, Kodaň, 2001

7. Maze, A., Polin, S., Raynaud, E.: Quality Signals and Governance Structures within European Agro-Food Chains: A New Institutional Economic Approach, příspěvek na 78. semináři EAAE, Kodaň, 2001

Pozn.: Texty příspěvků ze 78. semináře EAAE jsou k dispozici u autorek tohoto bulletinu.