Libanonci ochotni bránit pole s konopím třeba násilím

Salím je mohutný mladý muž. A revolverem u pasu a kulometem na zadním sedadle svého džípu je tento libanonský zemědělec připraven postavit se třeba celému světu, půjde-li o to, aby ochránil svá pole konopí na svazích údolí Bikáa. Navzdory oficiálním zákazům se nebojí ničeho kromě hněvu svého otce. A ten je právě teď velký; stařec mává holí zlobně nad hlavou a křičí hromovým hlasem: "Co to je za bláznivý nápad, přivést sem novináře!" píše o libanonských pěstitelích konopí AFP. A staříkův vztek roste ještě víc, když spatří skupinu 15 studentů z Bejrútu spokojeně si hovících ve stínu stromů, které oddělují dvě velká pole konopné zeleně. Hoši i dívky, z nichž jedna je Francouzka a jedna Nizozemka, mají hlavy ovázané šátky na ochranu před pálivým sluncem. Jeden druhému podávají zkroucené cigarety a pozorují vesničany, kteří kosí asi metrové rostliny. "V životě jsme neviděla tak krásné místo. Tak úžasně zelená pole a nádherné hory. Je tu takový klid, že si člověk připadá jako v ráji," říká blonďatá Nizozemka. "V Amsterodamu můžeme hašiš kouřit legálně. Jenomže někde v kavárně na ulici to zdaleka není tak zajímavé," pochvaluje si. Salím doufá, že mu hašiš dopomůže k bohatství, a proto každému tvrdí: "Hašiš není škodlivý. Několik západních zemí ho už legalizovalo a používá se ve zdravotnictví." Otec ale nepřestává být opatrný, protože ví své. Drogy jsou v Libanonu zakázány. Premiér Rafík Harírí v srpnu prohlásil, že letošní úroda konopí nebude sklizena, nýbrž zničena. Vláda však hodlá ztrátu z ušlého zisku zemědělcům nahradit zvláštním programem. Libanonští pěstitelé konopí zažili zlaté časy za občanské války, v letech 1975 až 1990. Do roku 1992, kdy vláda zahájila za podpory Sýrie protidrogovou kampaň, ročně konopí vynášelo čtyři miliardy dolarů. Mezinárodní pomoc subvencovaná OSN ale k zemědělcům nikdy nedorazila. Libanonská ekonomika se propadá. Proto se zemědělci z údolí Bikáa vrátili k osvědčené plodině a doufají, že se obchody zas rozhýbou. Nejdřív se objevila políčka v zapadlých a vzdálených oblastech. Později ale přestala být utajována a dnes je možné spatřit úrodu konopí i kolem silnic. Všude tam, kde se lidem nedaří dobře, ať jsou to muslimové nebo křesťané; v krajích na východě země, kde je stále velký počet syrských vojáků. A navíc je v této oblasti hlavní stan šíitských fundamentalistů ze strany Hizballáh. Podle odhadů se letos v Libanonu pěstuje konopí na 45.000 hektarech, tedy na pětině půdy, na níž se pěstovalo do roku 1992. Na 1500 hektarech roste zdroj opia - mák. Z obav před Harírího výhrůžkou a taky ze strachu, že zasáhnou mezinárodní instituce, začali Libanonci se sklizní pro jistotou minulý týden. "Začneme se o tom bavit, až dostaneme slíbené peníze jako náhradu. Turecko a Maroko dostaly za zničení úrody hodně peněz. Tady se to děje bez kompenzací," tvrdí Salímův kolega Mahdí. "Nehodláme žít zas v bídě, v jaké jsme byli od roku 1992. Když to bude nutné, chopíme se třeba zbraní," hrozí muž, jehož rodina má stejně jako všichni tady v okolí slušný domácí zbrojní arzenál. Úřady jsou zbabělé. Mahdí má na věci vlastní názor. Podle něho je konopí národní bohatství a mělo by se to tak brát. "Nač ustupovat nátlaku zvenčí? Libanonské dluhy činí 25 miliard dolarů a výtěžek z drog je ten nejlepší prostředek, jak je zaplatit," horuje zemědělec.