Přednosti a úskalí geneticky upravených potravin

Diskuse o geneticky mutovaných potravinách budí vždy silné emoce. Zatím se vedla hlavně v Evropě a v Severní Americe a problém se pojímal jako konflikt mezi obchodními zájmy a zájmy konzumentů. Byly vykopány zákopy, pozice byly zabetonovány. Jenže ti, kdo geneticky upravené potraviny napadají, anebo hájí, zaostali za vývojem na farmách iv laboratořích. Ty potraviny už tady dávno jsou a genetickou manipulaci zkoumají tisíce univerzit i soukromých společností nejen v průmyslovém světě, nýbrž také v Číně, v jižní Africe a mnoha dalších rozvojových zemích. Z africké nebo čínské farmy se problém jeví jinak než od regálu západního supermarketu. Když chudí farmáři slyší, že geneticky upravené osivo víc plodí, lépe odolává suchu a dokáže úrodu ochránit před hmyzem, zeptají se na jediné: ˝Kde můžeme ty nové druhy dostat?˝ Aby byla diskuse užitečná, musíme se ptát: Jak zajistíme, aby nové zboží bylo pro konzumenty neškodné a přinášelo jim prospěch? Jak zajistíme, aby tyto technologie prospívaly rozvoji národů i nejchudších farmářů a konzumentů? Geneticky mutované potraviny mohou přinést největší změny v produkci potravin od zelené revoluce v 60. letech. Vidíme, že geneticky pozměněné obilí prudce snížilo nedostatek vitaminu A a železa, protože je na tyto látky bohaté. Nedostatek železa přitom postihuje na světě na čtyři až pět miliard lidí, takže v obrovské míře ovlivňuje veřejné zdraví. Nedostatek vitaminu A zas postihuje zhruba sto až čtyři sta milionů dětí na světě, každý rok kvůli němu oslepne čtvrt až půl milionu lidí, z nichž polovina do dvanácti měsíců po ztrátě zraku zemře. Dodávat potravinám některé složky není nová myšlenka. Většina zemí už desítky let dodává do soli jod, aby zabránily chorobám zaviněným nedostatkem jodu - vzniku volete a mentálních poruch. K vločkám a dalším výrobkům, které jsme zvyklí snídat, se zase dodávají vitaminy. Naproti tomu geneticky pozměněným potravinám vědci žádné složky nedodávají, ale manipulují s geny tak, že si je rostliny vytvářejí samy. Půjdeme-li po této cestě, mohli bychom dokonce vyrábět ˝biofarmaka˝ například ovoce, které by obsahovalo vakcíny proti nemocem. V zemích, které bojují s nízkou imunitou, se takové potraviny mohou stát hlavní záchranou životů. Tvrzení vynálezců nelze ovšem brát za hotovou věc. Schopnost potravin kompenzovat nedostatek vitaminu A a jinak pozitivně ovlivňovat zdraví je třeba porovnat s jinými existujícími způsoby podpory zdraví.

Můžeme však narazit i na vážné negativní důsledky. Jsou-li geneticky mutované potraviny dražší než dosavadní, nejsou dostupné těm nejchudším. Nejsou-li patřičně vyzkoušeny, mohou mít nečekané a nebezpečné vedlejší účinky. Kdyby regulační a normotvorné úřady nepokládaly za hlavní hledisko zájmy konzumentů, mohli bychom se dočkat zboží, které by zvyšovalo zisk velkých společností, aniž by přinášelo prospěch těm, kdo je potřebují. Hlavní problém je bezpečnost, ale zodpovědět musíme i otázku, zda je geneticky upravená potravina prospěšná a komu. Evropské konzumenty nepřesvědčily argumenty, že by měli jíst modifikovanou kukuřici a fazole, protože pěstování těchto nových druhů je levnější, a tudíž pro farmáře výhodnější. Možná budou ochotněji naslouchat tomu, že se při pěstování nových druhů užívá menší množství pesticidů, protože jsou odolnější vůči hmyzu, a tudíž šetrnější k životnímu prostředí. Proti těmto argumentům však už padly námitky, že víme příliš málo o ekologických souvislostech manipulace s geny. Mnohá prohlášení strážců zákona, výrobců a vědců v oblasti biotechnologií naznačují, že si uvědomují problém pramenící v neschopnosti konzumentů pochopit a vědecky porovnat riziko geneticky upravených potravin s rizikem potravin tradičních. Potřebujeme toho zvážit mnohem víc než bezpečnostní souvislosti problému. Například - víme, zda geneticky upravené potraviny s dodanými složkami opravdu zabrání nedostatkům ve výživě lépe než současná jednodušší metoda podávání vitaminů a očkování? Budou toho nové potraviny poskytovat víc než ty konvenční a budou dostupnější těm nejchudším? Jsou přijatelné ve všech, nebo jen v některých kulturách? Může výroba nových potravin vést k udržitelnému rozvoji? Jaký je dopad geneticky mutovaných rostlin na životní prostředí? Ovlivňují například takové rostliny další genovou změnu tradičních rostlin? Celkem vzato, bude rámec každého budoucího hodnocení široký, zahrne bezpečnost a aspekty výživy i životního prostředí právě tak jako socioekonomické či etické faktory a efektivitu celé věci. Diskuse se zúčastní partneři Světové zdravotnické organizace včetně institucí, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Program OSN na ochranu životního prostředí, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světová banka. Vůdcové skupiny G8 se už zavázali řešení tohoto problému podporovat. To je pozitivní. Musíme souhlasit s ustálením metodologie na mezinárodní úrovni i v této oblasti. Zákonný rámec je vhodný ipro předtržní hodnocení - lepší než testy prováděné ad hoc po uvedení zboží na trh. Ať však budeme na národní či mezinárodní úrovni dělat cokoli, měli bychom uznávat právo konzumentů zabývat se problémem a dostávat o něm informace. Nové zboží by pro ně mělo být nejen neškodné, ale také prospěšné a vhodnější než to dosavadní.