Potravináři sami vyklízejí trh

Ani předpokládaná výrazná redukce domácích potravinářských podniků nedokázala představitele odvětví, které se na tvorbě domácího hrubého domácího produktu podílejí téměř pětinou, vyburcovat k jakékoli aktivitě, kterou by se snažili obhájit vlastní existenci na spotřebitelském trhu. Zhruba před rokem založená Potravinářská komora v této roli dosud naprosto propadá, podobně jako propadla v komunikaci mezi zemědělci a "zbytkem světa" Agrární komora.

Nic se však, kromě konzultací s Ministerstvem zemědělství o podobě podpůrných potravinářských programů, neděje. A - při předpokládané redukci rozpočtu ministerstva na příští rok a při známém akcentu ministra Jana Fencla na podporu prvovýroby - patrně nezbude mnoho ani z těch připravovaných programů. Ty ostatně nejsou nejdůležitější, klíčová je jiná věc.

Evropská unie opakovaně deklarovala při jednání s českou stranou vůli umožnit jednotlivým potravinářským podnikům kandidátských zemí, aby požádaly o přechodná období, která by jim umožnila zabezpečit aplikaci evropské legislativy, zejména u technologií. O zdravotní nezávadnosti potravin či aplikaci obecných potravinářských norem nejde - ty musí při vstupu do unie splňovat jakýkoli potravinářský podnik automaticky. Konkrétní technologická výjimka konkrétního podniku je ovšem jiná věc. O přechodné období ale dosud z České republiky nepožádal jediný potravinářský podnik.

Možnost se přitom týká především mlékáren a jatek, tedy oblastí zpracování živočišné produkce, kde můžeme předpokládat nejen nejvýraznější redukci domácích subjektů, ale také nejvyšší zpřísnění výrobních podmínek. Podle Státní veterinární správy je ovšem jasné, že ten, kdo požádá o přechodné období z technologických důvodů (nikoli třeba hygienických), odhalí své nedostatky a musí doložit, že je do vyjednaného data odstraní. A právě to je zřejmě kamenem úrazu, neboť podniky se vlastní nedostatky snaží zatajit.

Výsledek bude jediný: Podniky, které v okamžiku našeho vstupu do unie nebudou splňovat příslušné podmínky, budou muset skončit. A v případě, že by se vstup z různých důvodů odložil, hrozí podnikům bez vyjednaného přechodného období (těm, které nebudou splňovat podmínky), že přestanou fungovat i na našem trhu, potvrdil mluvčí správy Josef Duben. Znamená to, že potravináři v zásadě dobrovolně vyklízejí vlastní trh ve prospěch výrobců ze zahraničí, což je smutné.

Potravináři navíc naprosto rezignovali i na základní marketingové a propagační impulsy, které jim mohou zajistit zvýšení spotřebitelské poptávky po jejich produktech. Jak přiznala předsedkyně představenstva Výstaviště České Budějovice Marcela Pajerová, na letošním ročníku nejvýznamnější domácí agropotravinářské výstavy Země živitelka bude oproti loňsku zastoupení potravinářů nižší. Asi nepovažují za nutné představit své produkty statisícům návštěvníků.

Stejná situace se rýsuje i u výstavy Pragaagro 2001 připravované na říjen. Ryze potravinářské firmy se zatím prakticky k prezentaci nepřihlásily, ačkoli Praha představuje devítinu spotřebitelů v republice, a tedy optimální možnost otestovat si prodejnost produktů napříč celým sociálním spektrem. Nemluvě o vysoké schopnosti Prahy absorbovat cokoli nové, nestandardní a třeba i drahé.

Identifikace potravin, jejich původu a výroby je přitom alfou a omegou zájmu spotřebitele o ten který produkt. Pokud jej ale nezná či se o něm nic nedozví, není při obrovské nabídce cenově srovnatelného zboží ze zahraničí důvodu, proč by si měl právě domácí výrobek kupovat. Spoléhat na tradice se nevyplácí, neboť současná mladá generace si vůbec nedělá starosti s výběrem zboží a neupřednostňuje národní původ, spíše naopak. Rozhodující je cena, kvalita a viditelnost. A je to tak správně.

Naděje oslovit zvláště mladé spotřebitele či laickou veřejnost prostřednictvím informací na internetové stránce Potravinářské komory padla v podstatě také. Stránka má za čtvrt roku existence tři sta návštěvníků a není se čemu divit. Je statická, plná gramatických chyb a nikdo se z ní nic nedozví. Na tento produkt přitom komora obdržela nemalé peníze z Evropské unie. A tak jediným, avšak téměř neviditelným výsledkem roční existence komory zůstává měsíčník Potravinářský zpravodaj, který sice obsahuje slušné penzum pro potravináře potřebných informací, ale míří pouze na členskou základnu, a to ještě ne na celou. Trochu málo, když jde o existenci do budoucna.