Evropská integrace č. 1/2001

EVROPSKÁ INTEGRACE

OVOCNÁŘSTVÍ - VINOHRADNICTVÍ - ZELINÁŘSTVÍ - BRAMBORÁŘSTVÍ

OKRASNÉ ZAHRADNICTVÍ - VČELAŘSTVÍ - HEDVÁBNICTVÍ

ČERSTVÉ A ZPRACOVANÉ VÝROBKY - VINAŘSTVÍ

ODBYTOVÉ ORGANIZACE VÝROBCŮ A JEJICH SDRUŽENÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ

Ročník : 5 Číslo : 1 5.1.2001

SMĚRNICE SPOLEČENSTVÍ PRO STÁTNÍ POMOC

V SEKTORU ZEMĚDĚLSTVÍ

Úřední věstník evropských společenství C 28, 1.2.2000, s.2

Úřední věstník evropských společenství C 232, 12.8.2000, s.19

1. ÚVOD

1.1. Zachování systému svobodné a nedeformované soutěže je jedním je základních principů Evropského společenství. Politika Společenství v oblasti státní pomoci usiluje o záruku svobodné soutěže, účinné alokace zdrojů a jednotného trhu Společenství, a to při respektování naších mezinárodních závazků. Proto také Komise vždy projevovala v této sféře mimořádnou opatrnost.

1.2. Článek 33 Smlouvy definuje cíle společné zemědělské politiky. Při rozpracování této společné zemědělské politiky a speciálních metod jejího uplatňování je třeba brát ohled na konkrétní charakter zemědělské činnosti, který je dán speciální strukturou zemědělství a strukturálními a přírodními rozdíly mezi různými zemědělskými regiony, nezbytností zavádět příslušné úpravy postupně a skutečností, že zemědělství představuje sektor, který je úzce svázán s ekonomikou jako celkem.

1.3. Je tedy jasné, že uchýlení se k státní pomoci může být ospravedlněno jen když tato pomoc respektuje cíle zmíněné politiky. Státní pomoc musí navíc brát do úvahy mezinárodní závazky Společenství, které jsou v případě zemědělství jmenovitě stanoveny v Dohodě WTO (Světová obchodní organizace) o zemědělství. Podle této dohody se na takovou pomoc vztahuje ohlašovací povinnost a klasifikace podle charakteru pomoci z hlediska jejího potenciálního deformačního účinku na obchod.

1.4. Až dosud se kontrola státní pomoci v sektoru zemědělství prováděla na základě širokého spektra různých dokumentů, včetně nařízení, směrnic nebo rozhodnutí Rady a Komise, specifických rámců pro poskytování státní pomoci určitého typu a rozsáhlého souboru praktických postupů Komise, které byly čas od času vyhlašovány v různých pracovních dokumentech Komise, ale které nebyly oficiálně publikovány.

1.5. V návaznosti na schválení souboru ´Agenda 2000´ vyhlásila Rada novou politiku pro rozvoj venkova, která usiluje o vybudování provázaného a trvale udržitelného rámce pro budoucí rozvoj venkovských oblastí Evropy(1) . Doplní reformy progresivně zaváděné v tržních sektorech cestou rozvoje konkurenčního, mnohafunkčního zemědělského sektoru v kontextu komplexní, integrované strategie pro rozvoj venkova. Rozvoj venkova se díky tomu stane druhým pilířem CAP (společná zemědělská politika). Citovaná nová politika výslovně uznává, že hospodaření na farmách plní řadu rolí, včetně ochrany životního prostředí, tradiční krajiny a obecnějšího venkovského dědictví a zároveň klade důraz na tvorbu alternativních zdrojů příjmu jakožto nedílné součásti politiky pro rozvoj venkova. V důsledku tohoto reformního procesu nahradila Rada řadu stávajících legislativních dokumentů, kterými se řídí poskytování finančních podpor v sektoru zemědělství, ať udělovaných Společenstvím nebo samotnými členskými státy, jediným Nařízením k rozvoji venkova. Články 51 a 52 tohoto Nařízení obsahují specifická ustanovení týkající se státní pomoci, zatímco článek 57 stanovuje, že podpora na rozvoj venkova může být poskytnuta jen na takové akce, které jsou v souladu s politikou Společenství pro ostatní sféry a akcemi v jejich rámci uskutečňovanými.

1.6. Protože ekonomické efekty pomoci se neliší v závislosti na tom, zda je pomoc financována jmenovitě z prostředků Společenství, nebo zda je financována samotným členským státem, Komise soudí, že je nezbytné zajistit, aby existoval soulad a provázanost mezi politikou Společenství pro různé sféry při kontrole státní pomoci a také podpor, které jsou poskytovány v rámci společné zemědělské politiky a politiky pro rozvoj venkova Společenství. Komise proto považuje za nezbytné přehodnotit svou celkovou politiku ve sféře kontroly státní pomoci v sektoru zemědělství a vzít tak v úvahu poslední změny v legislativě. Toto přehodnocení by mělo rovněž přinést zjednodušení stávajících pravidel a větší transparentnost a díky tomu usnadnit úlohu kompetentním orgánům při přípravě oznámení o programech státní pomoci, které je třeba ohlašovat Komisi a umožnit Komisi schvalovat tyto programy rychleji a efektivněji.

1.7. Se záměrem vytvořit stabilní regulační rámec pro přípravu a realizaci programů pro rozvoj venkova hodlá Komise začít uplatňovat dále popisované směrnice od příštího programového období, pokrývajícího roky 2000 až 2006. Bude proto navrhovat jen takové změny směrnic, kdy bude evidentně nutné vzít v potaz nepředpokládané události nebo změny ekonomických podmínek.

1.8. Ve věci těchto směrnic byla konzultována Pracovní skupina pro podmínky hospodářské soutěže v zemědělství, a to na jejích zasedáních ve dnech 7. a 8. září 1999 a 26. a 27. října 1999.

2. PŮSOBNOST

2.1. Tyto směrnice se vztahují na veškerou státní pomoc, včetně případů pomoci financované z parafiskálních daní, která je poskytována ve spojitosti s činnostmi souvisejícími s výrobou, zpracováním a odbytem zemědělských produktů, jež spadají do působnosti Přílohy I Smlouvy. Tyto směrnice se nevztahují na:

- státní pomoc v sektoru rybolovu a akvakultury(2) ,

- pomoc v sektoru lesního hospodářství, včetně pomoci na zalesňování zemědělské půdy, která bude předmětem jiných směrnic.

2.2. Pro účely těchto směrnic se ´zemědělským produktem´ rozumí produkty uvedené v Příloze I Smlouvy, produkty řazené pod CN kódy 4502, 4503 a 4504 (výrobky z korku) a produkty zamýšlené jako imitace nebo náhražka mléka a mléčných výrobků(3), ale bez těch produktů, na které se vztahuje Nařízení Rady (EEC) č. 3759/92 ze 17. prosince 1992 o společné organizaci trhu pro produkty rybolovu a akvakultury(4) .

2.3. Pro účely těchto směrnic se zpracováním zemědělského produktu rozumí pracovní operace na produktu, kdy výsledný produkt této operace je nadále zemědělským produktem podle předchozí definice, například extrakce džusu z ovoce nebo porážka zvířat na maso. Zpracování zemědělských produktů z Přílohy I na produkty nezařazené do Přílohy I tedy patří mimo působnost těchto směrnic.

3. OBECNÉ PRINCIPY

3.1. Článek 36 Smlouvy stanovuje, že pravidla Smlouvy pro hospodářskou soutěž mají být uplatňována na výrobu a obchod zemědělských produktů jen v rozsahu stanoveném Radou. Na rozdíl od ostatních sektorů se tedy pravomoc Komise vykonávat kontrolu a dohled na státní pomocí v sektoru zemědělství neodvozuje přímo ze Smlouvy, ale z legislativy, kterou Rada schválila na základě článku 37 Smlouvy a je pak předmětem všech omezení, která Rada eventuálně vyhlásila. Ovšem v praxi počítají všechny předpisy vyhlašující společnou organizaci trhu v případě předmětných produktů s uplatňováním pravidel pro státní pomoc podle článků 87, 88 a 89 Smlouvy o ES. Navíc článek 51 Nařízení k rozvoji venkova výslovně stanovuje, že články 87, 88 a 89 je třeba aplikovat na pomoc poskytovanou členskými státy na podporu rozvoje venkova. Znamená to tedy, že při platnosti všech eventuálních specifických omezení nebo odchylek, které mohly být předmětnými předpisy vyhlášeny, se ustanovení Smlouvy v plném rozsahu vztahují na státní pomoc poskytovanou v zemědělském sektoru, s výjimkou těch případů pomoci, které jsou specificky určeny na omezený počet produktů, jež nepatří do rámce společné organizace trhu (viz dále bod 3.8).

3.2. Ačkoli jsou články 87, 88 a 89 v plném rozsahu uplatnitelné na sektory pokryté společnými organizacemi trhu, jejich platnost je přece jen nadále podřízena platnosti ustanovení vyhlášených předmětnými předpisy. Jinými slovy jestliže se členský stát rozhodně využít ustanovení článků 87, 88 a 89, nemohou nabýt tato ustanovení přednost před ustanovením nařízení o organizaci trhu daného sektoru(5) . Je tedy zřejmé, že za žádných okolností nesmí Komise schválit pomoc, která není v souladu s ustanoveními, jimiž se řídí společná organizace trhu, nebo pomoc, která by byla na překážku řádného fungování společné organizace.

3.3. Tyto směrnice se vztahují na každou akci pomoci, jakékoli formy, která odpovídá definici státní pomoci, formulované v článku 87(1) Smlouvy o ES. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Komise vytrvale zastávala názor, že s ohledem na existenci společné zemědělské politiky musí být každá pomoc v zemědělském sektoru, jakkoli by byla malá, která je určena ku prospěchu určitých podniků nebo výroby určitého zboží, považována za potenciální hrozbu se schopností deformovat hospodářskou soutěž a postihnout obchod mezi členskými státy. Z tohoto důvodu neplatí při posuzování pomoci v zemědělství tzv. pravidlo de minimis (pravidlo o málo rozsáhlé pomoci)(6) .

3.4. Tyto směrnice se uplatňují při platnosti všech specifických odchylek, které mohou být eventuálně stanoveny ve Smlouvách nebo legislativě Společenství.

Komise bude posuzovat každý případ pomoci, na který se nebudou vztahovat tyto směrnice, metodou případ od případu a bude přitom brát ohled na principy vyhlášené v článcích 87, 88 a 89 Smlouvy, na společnou zemědělskou politiku a politiku pro rozvoj venkova Společenství.

3.5. Aby mohl být považován za slučitelný s principy společného trhu, musí každý případ pomoci obsahovat určitý pobídkový prvek nebo vyžadovat určitou spoluúčast ze strany příjemce. Pokud nejsou v legislativě Společenství nebo v těchto směrnicích stanoveny pro daný případ výslovné výjimky, budou jednostranné akce státní pomoci, která je určena jen k zlepšení finanční situace výrobců, ale která žádným způsobem nepřispívá k rozvoji sektoru, a zejména pak ty případy pomoci, kdy je pomoc poskytována výhradně s ohledem na cenu, množství, jednotku výroby nebo jednotku výrobních prostředků, považovány za akce představující provozní pomoc, která je neslučitelná s principy společného trhu. Díky své povaze bude navíc taková pomoc pravděpodobně na překážku mechanismům společné organizace trhu.

3.6. Ze stejného důvodu pomoc, která je poskytována se zpětnou platností, na činnosti, které už příjemce uskutečnil, nemůže být považována za pomoc obsahující nezbytný pobídkový prvek, ale musí být považována za pomoc provozní, která má prostě zmírnit příjemci jeho finanční břemeno. Kromě případu programů pomoci, které mají jen doplňkový charakter, musí všechny programy pomoci zaručovat, že nebude poskytnuta žádná pomoc na práce započaté nebo činnosti uskutečněné předtím, než byla podána kompetentnímu orgánu řádná žádost.

3.7. Protože při posuzování pomoci, která má přispět k rozvoji méně příznivých oblastí, musí být vzaty do úvahy velmi specifické podmínky zemědělské výroby, neplatí směrnice Komise pro národní regionální pomoc(7) pro sektor zemědělství. Pokud byly pro zemědělský sektor relevantní, byly aspekty regionální politiky začleněny do těchto směrnic. Obdobně s ohledem na konkrétní strukturu zemědělských podniků neplatí pro sektor zemědělství komunitární rámec pravidel pro státní pomoc malým a středním podnikům(8) .

3.8. Jak je uvedeno v bodě 3.1, určité druhy zemědělských produktů z Přílohy I nejsou dosud předmětem společné organizace trhu, jmenovitě jiné brambory než na škrob, dále koňské maso, med, káva, alkohol zemědělského původu a ocet z výroby alkoholu a zpracování korku. Při neexistenci společné organizace trhu nadále pro státní pomoc, která je specificky určena na tyto výrobky, platí ustanovení z článku 4 Nařízení Rady č. 26(9) ze 4. dubna 1962, kterými se uplatňují určitá pravidla hospodářské soutěže na výrobu a obchod zemědělskými produkty. Článek 4 stanovuje, že na pomoc takového druhu se vztahují jen ustanovení článku 88(1) a první věta článku 88(3). Proto se na členských státech požaduje, aby informovaly Komisi, a to v dostatečném předstihu, aby jí to umožnilo předložit své připomínky, o všech plánech na poskytnutí nebo změnu pomoci. Komise sama nemůže být proti poskytování takové pomoci, může nicméně předložit své připomínky. Při posuzování takových případů pomoci vezme Komise do úvahy neexistenci společné organizace trhu na úrovni Společenství. Znamená to, že pokud mají národní programy pomoci srovnatelné účinky s opatřeními zaváděnými na úrovni Společenství, tj. na podporu příjmu výrobců v jiných sektorech, a pokud sledují podobné cíle jako společná organizace trhu, nebude Komise formulovat připomínky, i kdyby předmětná akce znamenala provozní pomoc, která by byla normálně zakázána.

3.9. Článek 6 Smlouvy o ES stanovuje, že do formulace a realizace komunitárních politik a aktivit citovaných v článku 3 musí být ´zahrnuty požadavky na ochranu životního prostředí, zejména z pohledu podpory trvale udržitelného rozvoje´. Aktivity zmíněné v článku 3 pokrývají jak zemědělskou politiku tak politiku hospodářské soutěže. Zvláštní pozornost je proto nutné věnovat při formulaci budoucích ohlášení státní pomoci ekologické problematice, a to i v případech, kdy se předmětné programy pomoci nijak specificky ekologické problematiky netýkají. Například v případě programu pomoci na investice, které mají přinést zvýšení výroby a které si vyžádají větší využívání vzácných zdrojů nebo vyšší stupeň znečištění, bude nezbytné prokázat, že program nepovede k porušování komunitární legislativy v oboru ochrany životního prostředí, respektive nezpůsobí jiné ekologické škody. Každé ohlášení státní pomoci by v budoucnu mělo obsahovat vyhodnocení očekávaného dopadu podporované činnosti na životní prostředí. V mnoha případech to bude vyžadovat jen potvrzení, že se žádný dopad na životní prostředí neočekává.

3.10. Není-li uvedeno jinak, je vždy rozsah pomoci v těchto směrnicích vyjadřován jako procentní podíl celkové částky podpory na všech oprávněných výdajích (hrubé dotační ekvivalenty).

4. POMOC NA INVESTICE

4.1. POMOC NA INVESTICE ZEMĚDĚLSKÝCH HOSPODÁŘSTVÍ

4.1.1. OBECNÉ PRINCIPY

4.1.1.1. Aby se usnadnil všeobecný rozvoj sektoru zemědělství, měla by pomoc na investice zemědělských hospodářství přispět ke zlepšení zemědělských příjmů a životních, pracovních nebo výrobních podmínek. Předmětné investice by měly usilovat o jeden nebo více z následujících cílů: snížení výrobních nákladů, zlepšení a změna výroby, zvýšení kvality, ochranu a zlepšení přírodního prostředí, hygienických podmínek a standardů péče o zvířata, nebo posílení diverzifikace činností farmy. Pomoc na investice, která nesleduje žádný takový záměr, zejména pomoc zaměřená na pouhé obnovovací investice, které žádným způsobem nezlepší podmínky zemědělské výroby, nemůže být považována za pomoc, která podpoří rozvoj sektoru; proto rovněž taková pomoc nespadá do rozsahu působnosti odchylek uznávaných článkem 87(3)(c) Smlouvy.

4.1.1.2. Při platnosti výjimek vyhlášených v bodě 4.1.2. níže je maximální rozsah veřejné podpory, vyjádřený jako podíl oprávněných investic omezen na maximálně 40 %, respektive 50 % v případě méně příznivých oblastí, definovaných v článku 17 Nařízení k rozvoji venkova(10) . Nicméně v případě investic vynakládaných mladými farmáři v průběhu pěti let od zahájení hospodářské činnosti je tento maximální rozsah zvýšen na 45 %, respektive na 55 % v méně příznivých oblastech.

4.1.1.3. Pomoc na investice může být poskytnuta jen těm zemědělským hospodářstvím, jejichž ekonomická životaschopnost může být prokázána zhodnocením vyhlídek hospodářství(1 1 ) a pokud má předmětný farmář příslušné pracovní dovednosti a schopnosti. Hospodářství musí splňovat minimální komunitární normy platné v oblasti životního prostředí, hygieny a péče o zvířata. Když jsou ale investice vynakládány s cílem dosáhnout splnění nově zavedených minimálních norem v oblasti životního prostředí, hygieny a péče o zvířata, může být pomoc poskytnuta právě k dosažení těchto nových norem(12) .

4.1.1.4. Pomoc nesmí být poskytnuta na investice, jejichž smyslem je zvýšení výroby, pro kterou není možné najít normální odbytiště. Existence normálního odbytiště by měla být posouzena na vhodné úrovni, s ohledem na předmětné produkty, druh investic a stávající a očekávané kapacity. Do úvahy je přitom třeba vzít všechna eventuální omezení stran výroby nebo komunitární limity pro podpory podle režimů společných tržních organizací. Tam, kde na základě společné tržní organizace existují omezení pro výrobu nebo limity pro komunitární podporu na úrovni jednotlivých farmářů, hospodářství nebo zpracovatelských provozů, nesmí být poskytnuta pomoc na investice, které by vedly ke zvýšení výroby nad tato omezení či limity.

4.1.1.5. Oprávněné náklady mohou zahrnovat:

- výstavbu, koupi nebo zdokonalení nemovitosti,

- nové stroje a přístroje(13) , včetně počítačového softwaru,

- režijní náklady jako jsou honoráře architektů, inženýrů a konzultantů, studie proveditelnosti, zakoupení patentů a licencí, a to až do 12 % výše citovaného výdaje,

- zakoupení půdy, včetně právnických honorářů, daní a poplatků za registraci.

4.1.1.6. Pomoc nesmí být poskytnuta na zakoupení výrobních práv s výjimkou případu, kdy se tak děje v souladu se specifickými ustanoveními společné organizace předmětného trhu a s principy vyhlášenými v článcích 87, 88 a 89 Smlouvy.

4.1.1.7. Pokud se týká nákupu zvířat, je k poskytnutí pomoci podle tohoto článku oprávněn jen první nákup hospodářských zvířat a investice určené ke zlepšení genetické jakosti zvířat cestou nákupu vysoce kvalitních chovných zvířat (samců nebo samic), která jsou zaregistrována do knih chovu nebo ekvivalentního dokumentu(14) .

4.1.1.8. Maximální výdaje oprávněné k podpoře nesmí překročit limit celkové investice oprávněné k podpoře, stanovený členským státem v souladu s článkem 7 Nařízení k rozvoji venkova.

4.1.1.9. Komise bude v tomto článku vyhlášená pravidla analogicky aplikovat na investice do zemědělské prvovýroby, které neprovádějí farmáři, například v situacích, kdy je zařízení nakupováno ke společnému využívání ze strany skupiny výrobců.

4.1.2. SPECIÁLNÍ PŘÍPADY

4.1.2.1. V souladu s článkem 51(2) Nařízení k rozvoji venkova se maximální rozsahy pomoci, stanovené v bodě 4.1.1.2, nevztahují na pomoc na investice týkající se:

- investic vynakládaných převážně ve veřejném zájmu a souvisejících s ochranou tradiční krajiny, utvářené zemědělskými a lesnickými činnostmi, nebo s přemístěním budov farem,

- ochrany a zlepšování životního prostředí,

- zlepšování hygienických podmínek v podnicích živočišné výroby a péče o zvířata.

Při posuzování shody takové pomoci s články 87, 88 a 89 Smlouvy bude Komise uplatňovat následující principy.

4.1.2.2. Ochrana tradiční krajiny

Pomoc na posílení ochrany dědictví je jmenovitě zmiňována v článku 87(3)(d) Smlouvy o založení ES. Komise proto pohlíží na takovou pomoc příznivě.

V případě investic nebo investičních prací určených k ochraně tradičních zajímavostí nevýrobního charakteru, které se nacházejí v zemědělských hospodářstvích, jako jsou archeologické nebo historické zajímavosti, bude Komise povolovat poskytnutí pomoci až do výše 100 % skutečně vzniklých nákladů. Tyto náklady mohou zahrnovat i přiměřenou náhradu za práce, které provedl sám farmář nebo jeho zaměstnanci.

V případě investic nebo investičních prací určených k ochraně tradičními znaky charakterizovaných výrobních prostředků na farmách, jako jsou budovy farmy a pokud přitom investice nepovede ke zvýšení výrobní kapacity farmy, bude Komise povolovat pomoc maximálně do výše 60 % oprávněných nákladů, respektive do výše 75 % v případě méně příznivých oblastí.

V případech, kdy dojde ke zvýšení výrobní kapacity a v dalších případech, kdy o to požádá předmětný členský stát, bude Komise uplatňovat normální limity pro rozsah pomoci, stanovené v bodě 4.1.1.2., tj. pokud se týká oprávněných nákladů spojených s uskutečněním předmětných prací, při nichž se používají obvyklé soudobé materiály. Komise bude ale navíc povolovat poskytnutí vyšší pomoci, a to v rozsahu až do 100 procent, určené na pokrytí vícenákladů spojených s použitím tradičních materiálů, nezbytných k zachování tradičního charakteru budov.

4.1.2.3. Přemístění budov farmy ve veřejném zájmu

Existuje hodně důvodů, kvůli kterým bude nezbytné v veřejném zájmu přemístit budovy farmy.

Když potřeba přemístit tyto budovy vyplyne z vyvlastnění, které v souladu s legislativou předmětného členského státu navozuje nárok na náhradu, nebude platba této kompenzace zpravidla považována za státní pomoc ve smyslu článku 87(1) Smlouvy.

V dalších případech, kdy bude přemístění znamenat jen demontáž, přesun a nové postavení stávajících zařízení a farmář získává z této operace jen nepatrný bezprostřední přínos, bude Komise zastávat názor, že při neexistenci hrozby z deformace podmínek hospodářské soutěže bude moci být akceptována pomoc v rozsahu až do výše 100 % skutečně vzniklých nákladů.

Ovšem v jiných případech může přemístění vést k tomu, že farmář bude mít podstatně větší prospěch z modernějšího zařízení. V takových situacích by měl být rozsah pomoci upraven tak, aby se příspěvek farmáře rovnal minimálně 60 % (v případě méně příznivých oblastí 50 %) nárůstu hodnoty předmětných zařízení po přemístění, respektive 55 % a 45 %, když bude příjemcem pomoci mladý farmář.

Jestliže přemístění povede ke zvýšení výrobní kapacity, musí se příspěvek příjemce rovnat přinejmenším 60 %, respektive v případě méně příznivé oblasti 50 %, popřípadě 55 % a 45 % v situaci, kdy je příjemcem mladý farmář.

4.1.2.4. Investice týkající se ochrany a zlepšení životního prostředí, zlepšení hygienických podmínek podniků živočišné výroby a péče o zvířata

Když investice vyvolají vícenáklady spojené s ochranou a zlepšením životního prostředí, zlepšení hygienických podmínek podniků živočišné výroby nebo péče o hospodářská zvířata, může být maximální rozsah pomoci ve výši 40 % a 50 %, citovaný v bodě 4.1.1.2., zvýšen o 20, respektive 25 procentních bodů.

Toto zvýšení může být schváleno jen u investic, které jdou nad rámec platných komunitárních požadavků. Může být také schváleno u investic vynakládaných kvůli splnění nově zavedených minimálních norem, a to při platnosti podmínek předepsaných v článku 2 Prováděcí směrnice 1750/1999. Zvýšení musí být striktně vymezeno zvýšenými oprávněnými náklady, nezbytnými ke splnění citovaných cílů a nebude přijatelné v případě investic, které povedou ke zvýšení výrobní kapacity.

4.2. POMOC NA INVESTICE V SOUVISLOSTI SE ZPRACOVÁNÍM A ODBYTEM ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ

V případě pomoci na investice související se zpracováním a odbytem zemědělských produktů Komise důsledně uplatňovala zásadu směřující k záruce koherentního přístupu k aplikaci společné zemědělské politiky i k aplikaci politiky hospodářské soutěže tím, že zachovávala paralelní přístup jak k rozsahu pomoci na investice tak k rozsahu oprávněných investic. Zároveň s cílem vzít do úvahy aspekty regionální politiky umožňovala Komise určitý stupeň pružnosti, co do povolení rozsahu pomoci, která může být poskytnuta na podporu investic, prováděných v rámci regionálních programů pomoci(15) .

4.2.2. Aby bylo možné tento paralelní přístup zachovat, bude nezbytné upravit směrnice, kterými se řídí tento typ státní pomoci tak, aby byly brány v úvahu změny komunitárních předpisů navozené přijetím návrhů v rámci Agendy 2000.

4.2.3. V zásadě platí, že pomoc na podporu investic v souvislosti se zpracováním a odbytem zemědělských produktů může být poskytnuta jen podnikům, které budou prokazatelně ekonomicky životaschopné, jak to vyplyne z hodnocení hospodářských vyhlídek takových podniků(16) a které splňují minimální normy z oblasti ochrany životního prostředí, hygieny a péče o zvířata. Když jsou ale předmětné investice vynakládány s cílem splnit nově zavedené minimální normy z oblasti ochrany životního prostředí, hygieny a péče o zvířata, může být na dosažení těchto nových norem pomoc poskytnuta. Rozsah pomoci nesmí přitom překročit 50 % oprávněných investic, realizovaných v regionech zařazených pod Cíl 1, a 40 % v ostatních regionech. Oprávněné náklady mohou přitom zahrnovat:

- výstavbu, nákup nebo zdokonalení nemovitosti,

- nové stroje a přístroje, včetně počítačového softwaru,

- režijní náklady jako jsou honoráře architektů, inženýrů a konzultantů, studie proveditelnosti, zakoupení patentů a licencí, a to až do 12 % výše citovaného výdaje.

4.2.4. Nicméně v případě státní pomoci na investice v souvislosti se zpracováním a odbytem zemědělských produktů, které se poskytují v rámci regionálního programu pomoci, jenž byl předem Komisí schválen v souladu s komunitárními směrnicemi pro národní regionální pomoc(17) , může být pomoc poskytnuta až do rozsahu státní pomoci tímto programem schváleného. V takových případech budou za oprávněné výdaje považovány ty, které jsou specifikovány ve směrnicích pro národní regionální pomoc a mohou zahrnovat pomoc na nehmotné investice a pomoc na vytváření pracovních míst, spojenou s realizací vstupního investičního projektu podle zmíněných směrnic.

4.2.5. Pomoc podle bodů 4.2.3 nebo 4.2.4 může být poskytnuta jen na základě předložení dostatečných důkazů, že bude možné pro předmětné výrobky najít normální odbytiště. To musí být posouzeno na vhodné úrovni s ohledem na předmětné produkty, druh investic a stávající a předpokládané kapacity. Za tím účelem musí být vzato v potaz jakékoli omezení platné pro výrobu nebo limit komunitární podpory podle principů společné tržní organizace. Pomoc nesmí být poskytnuta jmenovitě v případě, kdy by to bylo v rozporu s nějakým zákazem nebo omezením předepsaným společnou organizací trhu(18) .

Nesmí být poskytnuta pomoc týkající se výroby a odbytu produktů, které imitují nebo nahrazují mléko a mléčné výrobky.

4.2.6. Pomoc na investice s oprávněnými náklady přes 25 milionů eur, nebo v případech, kdy skutečná částka pomoci překračuje 12 milionů eur, musí být Komisi specificky ohlášena v souladu s článkem 88(3) Smlouvy.

4.3. POMOC A INVESTICE K POSÍLENÍ DIVERZIFIKACE ČINNOSTÍ FARMY

4.3.1. Posílení diverzifikace činností na farmách představuje důležitý prvek politiky Společenství k rozvoji venkova. Komise proto pohlíží příznivě na takovou pomoc, kterou bude považovat za prospívající k rozvoji venkovské ekonomiky jako celku.

4.3.2. Přestože patří do působnosti Nařízení k rozvoji venkova, nepatří pomoc poskytovaná k posílení diverzifikace ve prospěch těch činností, které nejsou spojeny s výrobou, zpracováním a odbytem zemědělských produktů uvedených v Příloze I, například na agroturistiku, rozvoj řemesel nebo akvakultury, do působnosti těchto směrnic. Taková pomoc bude proto posuzována v souladu s obvyklými principy, které Komise uplatňuje při hodnocení pomoci směřující mimo zemědělský sektor, například tedy jmenovitě podle pravidla o pomoci malého rozsahu, podle směrnic pro pomoc malým a středním podnikům, podle směrnic pro národní regionální pomoc a v příslušných případech podle směrnic pro státní pomoc v sektoru rybolovu a akvakultury.

4.3.3. V případě pomoci určené k posílení diverzifikace do jiných činností, spojených s výrobou, zpracováním a odbytem zemědělských produktů uvedených v Příloze I, vznikaly v minulosti určité otázky stran správného východiska pro posouzení takové pomoci. Nebylo například jasné, zda pomoc na aktivity spojené se zpracováním a odbytem na farmě by měla být hodnocena jako pomoc na investice v zemědělských hospodářstvích nebo jako pomoc na investice v souvislosti se zpracováním nebo odbytem zemědělských produktů. V budoucnu bude Komise uplatňovat při posuzování takové pomoci následující přístup.

V případě pomoci na investice malých rozměrů, kdy celkové oprávněné výdaje nepřekročí limit celkových investic oprávněných k podpoře, stanovený členským státem v souladu s článkem 7 Nařízení k rozvoji venkova, bude Komise tyto akce považovat za pomoc na investice do zemědělských hospodářství a proto je bude posuzovat podle bodu 4.1. Pomoc na investice velkých rozměrů bude posuzována jako pomoc na zpracovatelské a odbytové aktivity podle bodu 4.2.

5. EKOLOGICKÁ POMOC

5.1. OBECNÉ PRINCIPY

5.1.1. V souladu s článkem 174 Smlouvy o založení ES je cílem komunitární ekologické politiky vysoká úroveň ochrany životního prostředí, s přihlédnutím k různorodosti situací v jednotlivých regionech Společenství. Musí vycházet ze zásady prevence a z principů, že je nutné uskutečňovat preventivní akce, že škody na životním prostředí by měly být především napravovány v místě zdroje a že za škody by měl platit znečišťovatel.

5.1.2. Nařízení k rozvoji venkova uznává velmi úzké vazby, které existují mezi zemědělstvím a životním prostředím a obsahuje specifická ustanovení, že příjemci pomoci, jež je financována Společenstvím, by měli respektovat minimální ekologické normy. Komise bude tato ustanovení analogicky uplatňovat také při posuzování programů státní pomoci.

5.1.3. Všechny programy ekologické pomoci v sektoru zemědělství by měly být v souladu s obecnými cíli komunitární ekologické politiky. Jmenovitě ty programy pomoci, které nespatřují dostatečnou prioritu v eliminaci znečištění v místě zdroje, nebo nepočítají s náležitým uplatňováním principu platí znečišťovatel, nemohou pak být považovány za slučitelné se společným zájmem a Komise je tudíž nemůže schválit.

5.2. POMOC NA EKOLOGICKÉ INVESTICE

Protože směrnice pro pomoc na investice, formulované výše, v plném rozsahu zohledňují konkrétní situaci pomoci na ekologické investice, není už nadále nezbytné zachovávat jakékoli specifické odchylky pro tuto kategorii pomoci. Taková pomoc bude proto hodnocena podle obecných pravidel vyhlášených v článku 4.

5.3. POMOC NA DODRŽOVÁNÍ ZÁVAZKU PROVOZOVAT ZEMĚDĚLSKÉ ČINNOSTI, KTERÉ JSOU ŠETRNÉ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ

5.3.1. Kapitola VI hlavy II Nařízení k rozvoji venkova stanovuje rámec komunitární podpory ve prospěch těch metod zemědělské výroby, které mají chránit životní prostředí a zachovat ráz venkova. Komunitární podpora je poskytována z titulu závazků, které dobrovolně přijali farmáři na období minimálně pěti let a platí pro ni podmínka maximální platby ve výši 600 eur na hektar v případě jednoletých plodin, 900 eur na hektar v případě speciálních víceletých plodin a 450 eur na hektar jinak využívané půdy. Podmínky pro výplatu komunitární podpory jsou stanoveny v článcích 22, 23 a 24 citovaného nařízení a v článcích 12 až 20 Prováděcího nařízení(19) . Podle článku 51(4) Nařízení k rozvoji venkova je zakázána státní pomoc na podporu farmářů, kteří sice uzavřeli příslušné závazky, ale kteří stanovené podmínky neplní.

5.3.2. Ovšem podle článku 51(4) může být poskytnuta zvýšená státní pomoc, překračující maximální částky stanovené na základě článku 24(2) Nařízení k rozvoji venkova, jestliže bude odůvodněna v souladu s odstavcem 1 předmětného článku. Navíc v řádně odůvodněných případech mohou být povoleny odchylky, co do minimální doby trvání těchto závazků.

5.3.3. Podle článku 24(1) Nařízení k rozvoji venkova se má podpora z titulu závazku k provozování šetrného zemědělství poskytovat ročně a má být vypočtena na základě ušlého příjmu, vícenákladů vyplynuvších z přijatého závazku a potřeby udělit tímto způsobem určitou pobídku. Jestliže si proto členský stát přeje poskytnout zvýšenou pomoc, překračující maximální částky stanovené podle článku 24(2), musí předložit podpůrné důkazy, že daná akce splňuje všechny podmínky předepsané Nařízením k rozvoji venkova a Prováděcím nařízením, i odůvodnění vyšší částky pomoci, včetně podrobného rozpisu nákladových položek z pohledu ušlého příjmu, vícenákladů vyplynuvších z přijatého závazku a potřeby udělit tímto způsobem určitou pobídku.

Při rozhodování o výši roční podpory mohou být také vzaty do úvahy náklady eventuálních nevýnosných investičních prací, které jsou nezbytné pro splnění závazku. Investiční práce jsou přitom považovány za nevýnosné, jestliže obvykle nevedou k nějakému podstatnějšímu zvýšení čisté hodnoty farmy nebo její rentability.

5.3.4. Při hodnocení přijatelnosti zvýšené částky státní pomoci bude Komise uplatňovat principy vyhlášené v Nařízení k rozvoji venkova a Prováděcím nařízení. To jmenovitě znamená, že jako referenční úroveň pro výpočet ušlého příjmu a vícenákladů vyplynuvších z přijatého závazku musí být brána obvyklá správná farmářská praxe, uplatňovaná v oblasti, do které pomoc směřuje. Když to bude odůvodněno agronomickými nebo ekologickými okolnostmi, mohou být vzaty do úvahy také ekologické důsledky opuštění půdy či zastavení určitých farmářských praktik.

5.3.5. Potřeba poskytnout tímto způsobem pobídkovou platbu musí být členským státem stanovena na základě objektivních kritérií. Pobídková platba nesmí překročit 20 % ušlého příjmu a vícenákladů vyplynuvších z přijatého závazku, ledaže by bylo doloženo, že vyšší rozsah pomoci je pro účinnou realizaci plánovaného opatření nezbytný.

5.3.6. Jestliže členský stát výjimečně navrhne poskytnout státní pomoc z titulu závazků kratšího trvání, než jaké je předepsáno podle Nařízení k rozvoji venkova, měl by předložit podrobné zdůvodnění, včetně doložení, že žádoucí ekologické efekty předmětné akce se mohou v plné míře realizovat během navrhované kratší doby. Částka navrhované pomoci by ale měla odrážet kratší dobu trvání přijatých závazků.

5.4. POMOC PRO FARMÁŘE V OBLASTECH, KDE PODLE KOMUNITÁRNÍ LEGISLATIVY PLATÍ URČITÁ EKOLOGICKÁ OMEZENÍ

5.4.1. Článek 16 Nařízení k rozvoji venkova stanovuje novou formu komunitární podpory farmářům, která jim má kompenzovat vzniklé náklady a ušlý příjem kvůli omezením vztahujících se na zemědělské využití oblastí s ekologickými omezeními v důsledku realizace limitů vycházejících z komunitárních pravidel pro ochranu životního prostředí, jestliže a nakolik jsou takové platby nezbytné k řešení specifických problémů navozených uplatňováním zmíněných pravidel. Předmětné platby mají být stanoveny ve výši, která nebude znamenat nadměrnou kompenzaci.

Je to zejména důležité v případě plateb ve prospěch méně příznivých oblastí. Maximální částka, kterou může komunitární podpora dosáhnout, je stanovena na 200 eur na hektar. V souladu s článkem 21 Nařízení k rozvoji venkova nesmí celková plocha těchto oblastí, spolu s dalšími oblastmi, které je možné připodobnit k méně příznivým oblastem podle článku 20 Nařízení, překročit 10 % povrchové plochy členského státu.

5.4.2. Komise bude posuzovat návrhy na poskytnutí státní pomoci ve prospěch takových oblastí metodou případ od případu, s přihlédnutím k principům výše vyhlášeným a principům, které jsou vyhlášeny pro poskytování komunitární podpory v rámci programů rozvoje venkova. Při tomto posuzování bude Komise brát do úvahy charakter omezení, která jsou farmářům uložena. Pomoc bude zpravidla povolena jen pokud budou jejím předmětem závazky, které jdou nad rámec normální farmářské praxe. Pomoc poskytovaná při nedodržení principu platí znečišťovatel by měla být výjimečná, dočasná a degresivní.

5.5. PROVOZNÍ POMOC

5.5.1. V souladu s dlouhodobou politikou Komise zpravidla neschvaluje provozní pomoc, která zbavuje firmy, včetně zemědělských výrobců, nákladů vyplynuvších ze znečištění nebo újmě na prostředí, jejíž jsou příčinou. Výjimky z takového přístupu bude Komise činit jen v náležitě odůvodněných situacích.

5.5.2. Dočasná pomoc k náhradě nákladů spojených s uplatňováním nových povinných národních ekologických požadavků, které jdou nad rámec stávajících komunitárních pravidel, může být oprávněná, pokud bude nezbytná k nahrazení ztráty konkurenční schopnosti na mezinárodní úrovni. Taková pomoc by měla být jak dočasná tak degresivní, v principu by neměla trvat déle než pět roků a počáteční výše pomoci by neměla překročit částku nezbytnou ke kompenzaci výrobce za vícenáklady spojené s dodržováním relevantních národních ustanovení, oproti nákladům spojeným s dodržováním relevantních komunitárních ustanovení. Komise bude přitom také brát v úvahu, co mají příjemci za povinnost udělat pro snížení rozsahu jimi způsobeného znečištění.

5.5.3. V řádně odůvodněných případech, jako například v případě pomoci na rozvoj biopaliv, může Komise schválit provozní pomoc v situacích, kdy bude moci být jasně prokázáno, že taková pomoc je nutná k náhradě vícenákladů vyplynuvších z využívání ekologicky šetrných vstupů místo konvenčních výrobních procesů. Složka pomoci by měla být omezena natolik, aby jen neutralizovala efekty vícenákladů a měla by být předmětem periodického přehodnocování, minimálně po pěti letech, při kterém by měly být posouzeny změny relativních nákladů na různé vstupy a komerční přínosy, které mohou vyplynout z použití vstupů, jež budou k životnímu prostředí šetrnější.

5.5.4. S cílem internalizovat ekologické náklady se členské státy stále více uchylují k vyměřování ekologických daní nebo dávek, jako jsou daně z energie nebo dávky ze zemědělských vstupů citlivých z pohledu životního prostředí, například pesticidů nebo herbicidů. Někdy jsou se záměrem zajistit, aby nebylo zvýšeno celkové břemeno zdanění pro sektor zemědělství, tyto daně zcela nebo zčásti kompenzovány snížením jiných daní, například daní z mezd, z majetku nebo příjmu. Jestliže jsou tyto daňové úlevy uplatňovány objektivním způsobem v celém sektoru zemědělství, bude pak Komise zpravidla na taková opatření pohlížet příznivě, pokud ovšem skutečně znamenají státní pomoc ve smyslu článku 87(1) Smlouvy. V některých případech může být úplné nebo částečné osvobození od takových daní uděleno ve prospěch určitých konkrétních sektorů zemědělské výroby, nebo ve prospěch určitých typů výrobců. Komise má k takovým případům osvobození od daní určité výhrady, protože při udělování těchto úlev se s ohledem na jejich povahu projevuje tendence udělovat je ve prospěch výrobních systémů charakterizovaných vyšší intenzitou, které působí největší ekologické, hygienické a pečovatelské problémy. Proto může Komise akceptovat takovou pomoc jen jako dočasnou a degresivní, s maximální dobou trvání pět roků a když může být doloženo, že pomoc je nezbytná ke kompenzaci ztráty mezinárodní konkurenční schopnosti a když příslušný program pomoci představuje skutečnou pohnutku k menšímu využívání předmětných vstupů.

5.6. DALŠÍ EKOLOGICKÁ POMOC

5.6.1. Pomoc na informační aktivity, odbornou přípravu a poradenské služby na pomoc zemědělským výrobcům nebo firmám, a to v oblasti ekologické problematiky, bude schvalována v souladu s dále následujícími články 13 a 14.

5.6.2. Ostatní druhy ekologické pomoci v sektoru zemědělství budou posuzovány případ od případu, s přihlédnutím k principům vyhlášeným ve Smlouvě a příslušným komunitárním směrnicím pro státní pomoc na ochranu životního prostředí(20) .

6. POMOC KE KOMPENZACI NEVÝHOD MÉNĚ PŘÍZNIVÝCH OBLASTÍ

6.1. Článek (51(3) Nařízení k rozvoji venkova zakazuje vyplácet státní pomoc farmářům jakožto kompenzaci za přírodní nevýhody v méně příznivých oblastech, ledaže pomoc splňuje podmínky předepsané v článcích 14 a 15 citovaného nařízení.

6.2. Když je státní pomoc kombinována s podporou podle Nařízení k rozvoji venkova, nesmí celková podpora poskytnutá farmáři překročit částky stanovené podle článku 15 Nařízení.

7. POMOC NA ZAHÁJENÍ HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI MLADÝCH FARMÁŘŮ

7.1. Podpora na zahájení hospodářské činnosti mladých farmářů má tendenci podněcovat rozvoj sektoru jako celku a bránit ve vylidňování venkovských oblastí. Články 7 a 8 Nařízení k rozvoji venkova proto vyhlašují komunitární režim podpor na zahájení hospodářské činnosti mladých farmářů.

7.2. Státní pomoc jako podpora na zahájení hospodářské činnosti mladých farmářů může být poskytována podle stejných podmínek. Celkový součet podpory poskytnuté podle Nařízení k rozvoji venkova a podpory poskytnuté ve formě státní pomoci by zpravidla neměl překročit maximální limity předepsané v článku 8(2) Nařízení k rozvoji venkova. Komise povolí poskytnutí zvýšené státní pomoci, překračující tyto limity, a to maximálně do 25.000 eur v případech, kdy to bude odůvodněno velmi vysokými náklady na zahájení hospodářské činnosti v předmětném regionu.

8. POMOC NA PŘEDČASNÝ DŮCHOD NEBO ZASTAVENÍ HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI NA FARMĚ

8.1. Komise zaujímá příznivý postoj k programům pomoci, které mají povzbuzovat starší farmáře k předčasnému odchodu do důchodu. Pokud bude přitom požadováno trvalé a definitivní zastavení komerčních farmářských aktivit, budou mít takové programy pomoci jen minimální dopad na hospodářskou soutěž a přispějí k dlouhodobému rozvoji sektoru jako celku. Proto navíc ke komunitární podpoře, kterou vyhlašují články 10, 11 a 12 Nařízení k rozvoji venkova, bude Komise povolovat státní pomoc také na tento typ akcí.

8.2. V posledních letech ohlásilo několik členských států Komisi programy pomoci, které mají za úkol usnadnit odchod ze zemědělství těm farmářům, kteří jsou nuceni farmaření se vzdát z ekonomických důvodů. Komise považuje takové programy pomoci, které pomáhají farmářům bez ekonomických vyhlídek zastavit hospodářskou činnost, za prospěšné pro dlouhodobý rozvoj sektoru jako celku. Tyto programy pomoci mohou rovněž mít důležitou sociální dimenzi, protože jejich záměrem je usnadnit integraci předmětných osob do jiných sfér ekonomické činnosti. Pokud zde platí podmínka trvalého a definitivního zastavení komerčních farmářských aktivit, bude Komise schvalovat státní pomoc na tento typ akcí.

9. POMOC NA UZAVŘENÍ VÝROBNÍ, ZPRACOVATELSKÉ A ODBYTOVÉ KAPACITY

9.1. V posledních letech byla Komisi ohlášena řada programů pomoci, které počítají s poskytováním státní pomoci z titulu uzavření kapacity. V minulosti pohlížela Komise na takové programy pomoci příznivě, pokud byly provázány s dalšími komunitárními mechanismy ke snížení výrobní kapacity a pokud byly splněny určité podmínky jmenovitě pak tyto:

- pomoc musí být v celkovém zájmu předmětného sektoru,

- příjemce se musí na podporované akci spolupodílet,

- musí být vyloučena možnost, že jde o pomoc na záchranu a restrukturalizaci,

- nesmí tím dojít k nadměrné kompenzaci za ztrátu kapitálové hodnoty a budoucího příjmu.

9.2. Nemá-li být považována za čistě provozní pomoc ve prospěch určitých podniků, musí být poskytnutí takové pomoci podmíněno doložením, že pomoc je v zájmu sektoru jako celku. Tam, kde neexistuje přebytečná kapacita a je jasné, že předmětná kapacita se uzavírá ze sanitárních nebo ekologických důvodů, bude tento důvod dostatečný pro důkaz o splnění citované podmínky.

V ostatních případech by měla být pomoc poskytnuta na uzavření výrobní kapacity v sektorech, kde zjevně existuje přebytečná kapacita, ať na regionální nebo celostátní úrovni. V takových situacích by se ale mělo počítat s tím, že tržní síly si eventuálně vynutí nezbytné strukturální změny. Pomoc na redukování kapacity může být pak proto přijata jen tehdy, jestliže bude součástí programu restrukturalizace sektoru, který obsahuje definované cíle a konkrétní časový harmonogram. V takových případech ale Komise nebude nadále akceptovat programy pomoci neomezené délky, protože zkušenosti ukazují, že takové programy mohou způsobit odkládání nutných změn. Komise si vyhrazuje právo podmínit schválení pomoci určitými podmínkami a očekává, že bude dostávat výroční zprávy o realizaci programu pomoci.

9.3. Nesmí být vyplácena pomoc, která by narušovala mechanismy společné organizace trhu. Programy pomoci směřující do sektorů, pro které platí výrobní limity nebo kvóty, budou posuzovány případ od případu.

9.4. Příjemce pomoci se musí v dostatečném rozsahu podílet na akci. Taková spoluúčast bude zpravidla sestávat z definitivního a neodvolatelného rozhodnutí vyřadit nebo neodvolatelně uzavřít předmětnou výrobní kapacitu. Bude to znamenat buď kompletní uzavření kapacity ze strany předmětného podniku nebo uzavření konkrétního provozu. Od příjemce pomoci musí být získán právně závazný příslib, že uzavření je definitivní a nezvratné. Tyto přísliby musí rovněž zavazovat každého budoucího kupce předmětného zařízení. Nicméně v případech, kdy výrobní kapacita už byla dříve definitivně uzavřena, nebo kdy je takové uzavření stejně nevyhnutelné, nelze hovořit o požadované spoluúčasti ze strany příjemce a pomoc nesmí být vyplácena.

9.5. Musí být možné vyloučit možnost, že pomoc bude poskytnuta na záchranu nebo restrukturalizaci společností, které mají potíže. Proto v případech, kdy je příjemce pomoci ve finančních potížích, bude pomoc posuzována v souladu s komunitárními směrnicemi pro záchranu a restrukturalizace firem v potížích.

9.6. Program by měl být přístupný všem ekonomickým aktérům předmětného sektoru, a to za stejných podmínek. Výše pomoci by měla být striktně omezena náhradou za ztráty na hodnotě majetku plus pobídkovou platbou, která nesmí překročit 20 % hodnoty majetku. Pomoc může být ale také vyplácena jako náhrada za obligatorní sociální náklady vyplynuvší z realizace programu pomoci.

9.7. Protože cílem takovéto pomoci je restrukturalizace předmětného sektoru, a to nakonec ku prospěchu těch ekonomických aktérů, kteří budou v sektoru nadále aktivně působit a protože jde také o snížení potenciálního nebezpečí, že dojde k deformaci podmínek hospodářské soutěže a vznikne hrozba nadměrné konkurence, Komise soudí, že přinejmenším polovina nákladů této pomoci by měla být uhrazena příspěvkem sektoru, tj. buď cestou dobrovolných příspěvků nebo povinných dávek. Tento požadavek nebude platit v situacích, kdy bude kapacita uzavírána ze zdravotních nebo ekologických důvodů.

10. POMOC PRO SKUPINY VÝROBCŮ

10.1. Kvůli různorodosti povahy zemědělské výroby zaujímala Komise tradičně příznivý postoj k poskytování pomoci ´na založení´, která má sloužit jako podnět k zakládání skupin výrobců a pomoci dávat farmáře dohromady s cílem koncentrovat a násobit tak jejich nabídku a přizpůsobit výrobu tržním požadavkům. V minulosti byla komunitární podpora na zakládání organizací výrobců v určitých regionech poskytována na základě Nařízení Rady (EC) č. 952/97 o skupinách výrobců a jejich asociacích(21) . Ovšem po přijetí Nařízení k rozvoji venkova Rada usoudila, že s ohledem na existenci pomoci pro skupiny výrobců a jejich asociace v několika společných organizacích trhu už není nadále nutné poskytovat specifickou podporu těmto skupinám v rámci programů k rozvoji venkova. Komise se domnívá, že tato změna by neměla bránit v poskytování státní pomoci na zakládání organizací výrobců, které mají farmářům umožnit přizpůsobit výrobu poptávce, jmenovitě v těch sektorech, kde není podpora k dispozici v rámci společné organizace trhu. Nicméně bude nutné postoj Komise k tomuto typu pomoci přehodnotit ve světle aktuálního vývoje.

10.2. Tato selekce se týká jen pomoci na založení, poskytované skupinám výrobců nebo asociacím výrobců, které mají nárok na pomoc podle legislativy předmětného členského státu. Skupina výrobců je seskupení, které se zakládá za účelem společného přizpůsobení výroby a produkce svých členů tržním požadavkům, jmenovitě cestou koncentrace nabídky. Asociace výrobců je tvořena uznanými skupinami výrobců a usiluje o stejné cíle, jen ve větším měřítku.

10.3. Pravidla skupiny výrobců musí obsahovat povinnost členů prodávat produkci v souladu s pravidly pro nabídku a umísťovat ji na trhu touto skupinou navrženým. Tato pravidla mohou povolovat, aby část výroby prodávat přímo výrobce. Dále musí předepisovat, že výrobci tvořící skupinu musí zůstat jejími členy po dobu nejméně třech let a že musí oznámení o vystoupení podat minimálně 12 měsíců předem. Navíc musí obsahovat společná pravidla pro výrobu, jmenovitě pravidla pro jakost výrobků, používání organických metod obhospodařování, společná pravidla pro umisťování zboží na trhu a pravidla o informování o produktech, zejména pokud se týká jejich sklizně a použitelnosti. I při splnění těchto požadavků budou výrobci nadále zodpovědni za správu svého hospodářství. Podle tohoto článku nesmí být poskytnuta pomoc výrobním organizacím, jako jsou společnosti nebo družstva, jejichž cílem je řízení jednoho nebo většího počtu zemědělských hospodářství a která ve skutečnosti představují jednoho výrobce. Ve všech případech bude vyžadováno ujištění, že organizace výrobců respektují pravidla hospodářské soutěže.

10.4. Když stanovy společné organizace trhu počítají s podporou pro skupiny výrobců nebo asociace výrobců v daném sektoru, bude Komise zkoumat návrhy na státní pomoc případ od případu a bude přitom brát ohled na slučitelnost pomoci s cíli společné organizace.

10.5. V ostatních případech bude Komise nadále posuzovat návrhy na státní pomoc podle principů, které uplatňovala už dříve. To znamená, že pomoc může být poskytnuta jako dočasná a degresivní, na pokrytí administrativních nákladů spojených s rozběhem činnosti skupiny nebo asociace. Pro tento účel budou oprávněné výdaje zahrnovat nájemné za vhodné prostory(22) , zakoupení kancelářské techniky, včetně počítačového hardwaru a softwaru, nákladů na administrativní personál, režijní náklady a právnické a administrativní poplatky. V podstatě nesmí výše pomoci překročit 100 % nákladů vzniklých v prvním roce a v každém dalším provozním roce se sníží o 20 procentních bodů, takže v pátém roce bude výše pomoci omezena na 20 % skutečných nákladů onoho roku. Z titulu nákladů vzniklých po pátém roce nesmí být pomoc vyplácena, a žádná pomoc nesmí být vyplácena po sedmém roce od uznání organizace výrobců.

10.6. Formou odchylky od předchozího odstavce povolí Komise poskytnutí nové pomoci na založení v případě významného rozšíření činnosti skupiny výrobců nebo jejich asociace, například když se skupina rozšíří o aktivity spojené s novými produkty nebo novými sektory(23) . Výdaje oprávněné k započtení do nové pomoci by měly být omezeny na ty, které vzniknou z titulu dalších dodatečných úkolů plněných ze strany skupiny nebo asociace výrobců a přitom budou platit další podmínky formulované v tomto článku.

10.7. Tímto článkem není pokrývána pomoc poskytovaná jiným zemědělským asociacím, které plní úkoly na úrovni zemědělské výroby, například ve formě vzájemné podpory, pomoci farmám a řídicích služeb pro farmy v rámci hospodářství členů, které se ale nezapojují do společného přizpůsobení nabídky trhu. Komise bude nicméně na pomoc, která je poskytována na pokrytí rozběhových nákladů asociací výrobců, jež mají na starosti dohled nad používáním značek původu nebo jakosti, uplatňovat principy vyhlášené v tomto článku.

10.8. Pomoc, která je poskytována skupinám nebo asociacím výrobců na pokrytí výdajů, jež nejsou spojeny s rozběhovými náklady, jako jsou například investice nebo propagační aktivity, bude posuzována podle pravidel, kterými se taková pomoc řídí. V případě pomoci na investice v zemědělské prvovýrobě bude maximální limit výdajů oprávněných k podpoře, citované v bodě 4.1.1.8, stanoven s ohledem na jednotlivé členy skupiny.

10.9. Programy pomoci schválené podle tohoto článku budou podléhat podmínce, která požaduje, aby byly upravovány podle změn v předpisech, jimiž se řídí společná organizace trhu.

10.10. Jako alternativa k poskytnutí pomoci skupinám nebo asociacím výrobců může být pomoc poskytnuta přímo výrobcům, s určením nahradit jim jejich příspěvky na náklady spojené s provozem skupin v průběhu prvních roků po založení skupiny. Pro výpočet výše pomoci platí principy stanovené v bodě 10.5.

11. POMOC NA NÁHRADU ŠKOD NA ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBĚ NEBO ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBNÍCH PROSTŘEDCÍCH

11.1. OBECNĚ

11.1.1. Státní pomoc v sektoru zemědělství zahrnuje také akce, které mají ochránit farmáře před škodami na zemědělské výrobě nebo zemědělských výrobních prostředcích, včetně budov a polí, způsobených nepředpokládanými událostmi, jako jsou přírodní katastrofy, nepříznivé počasí nebo propuknutí nemoci zvířat nebo rostlin(24) . Smlouva o založení ES sama ve svém článku 87(2)(b) stanovuje, že pomoc na nápravu škod způsobených přírodními katastrofami nebo mimořádnými událostmi jsou slučitelné se zásadami společného trhu. Ovšem Komise, která bere pro tyto účely jako základ článek 87(3)(c) Smlouvy, akceptovala navíc další dva druhy pomoci tohoto charakteru, jmenovitě:

- pomoc na podporu preventivních opatření proti propuknutí nemoci zvířat nebo rostlin, včetně kompenzace za škody vzniklé v důsledku určitých nemocí a

- pomoc na uzavírání pojistných smluv proti riziku újmy na zemědělské výrobě nebo výrobních prostředcích.

11.1.2. S cílem vyhnout se nebezpečí, že dojde k deformaci podmínek hospodářské soutěže, považuje Komise za důležité zajistit, aby - při platnosti daných administrativních a rozpočtových omezení - pomoc jako kompenzace farmářů za škody vzniklé na zemědělské výrobě byla vyplácena co nejdříve potom, co došlo k předmětné negativní události. Když je pomoc vyplácena až několik let po výskytu takové události, existuje reálné nebezpečí, že poskytnutí této pomoci přinese stejné ekonomické efekty jako provozní pomoc. To platí zejména v případě, kdy je pomoc poskytnuta se zpětnou platností na základě požadavků, které nebyly v příslušné době řádně doloženy. Proto v situacích, kdy neexistuje konkrétní odůvodnění, což může být například dáno povahou a rozsahem předmětné události nebo opožděným či pokračujícím projevem škod, nebude Komise schvalovat návrhy na pomoc, které budou předloženy později než tři roky po výskytu předmětné události.

11.2. POMOC NA NÁPRAVU ŠKOD ZPŮSOBENÝCH PŘÍRODNÍMI KATASTROFAMI NEBO VÝSKYTEM MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ

11.2.1. Protože představují výjimky z obecného principu neslučitelnosti státní pomoci se společným trhem, jak byly definovány v článku 87(1) Smlouvy, Komise vytrvale uplatňovala názor, že pojmy ´přírodní katastrofa´ a ´výskyt mimořádné události´, které jsou v citovaném článku 87(2)(b) obsaženy, musí být interpretovány restriktivně. Až dosud Komise akceptovala, že zemětřesení, laviny, sesuvy půdy a záplavy mohou představovat přírodní katastrofy. Mimořádné události, které dosud Komise akceptovala, zahrnují válku, vnitřní nepokoje nebo stávky a s určitými výhradami a v závislosti na jejich rozsahu také závažné jaderné a průmyslové nehody a požáry, které způsobí rozsáhlé škody. Na druhé straně Komise neakceptovala, že požár jednoho zpracovatelského provozu, který byl kryt normálním komerčním pojištěním, by mohl být považován za mimořádnou událost. V zásadě dále platí, že Komise není ochotna považovat propuknutí nemoci zvířat nebo rostlin za přírodní katastrofu nebo mimořádnou událost. Nicméně v jednom případě Komise uznala dalekosáhle rozšířený případ propuknutí zcela nové nemoci zvířat za mimořádnou událost. Kvůli přirozeným obtížím při předvídání takových událostí bude Komise nadále hodnotit návrhy na poskytnutí pomoci podle článku 87(2)(b) metodou případ od případu a bude přitom přihlížet ke své dřívější praxi v tomto směru.

11.2.2. Jakmile je doložena existence přírodní katastrofy nebo výskyt mimořádné události, povolí Komise pomoc až do výše 100 % jako náhradu za materiální škody. Tato kompenzace by měla být zpravidla počítána podle situace jednotlivých příjemců a s cílem zabránit nadměrné kompenzaci by byly veškeré příslušné příjmy, například z titulu uzavřené pojistky, odečteny od výše vyplácené pomoci. Komise bude rovněž akceptovat pomoc jako kompenzaci farmářů za ztrátu příjmu v důsledku zničení zemědělských výrobních prostředků, ale s podmínkou, že nedojde k nadměrné kompenzaci.

11.3. POMOC JAKO KOMPENZACE FARMÁŘŮ ZA ZTRÁTY ZPŮSOBENÉ NEPŘÍZNIVÝM POČASÍM

11.3.1. Komise vytrvale uplatňovala názor, že nepříznivé povětrnostní podmínky, jako je mráz, krupobití, led, déšť nebo sucho, nemohou být samy o sobě považovány za přírodní katastrofu ve smyslu článku 87(2)(b). Nicméně s ohledem na škodu, kterou takové jevy mohou způsobit na zemědělské výrobě nebo zemědělských výrobních prostředcích, uznala Komise, že tyto jevy mohou být připodobněny k přírodním katastrofám, když rozsah jimi způsobených škod dosáhne určité prahové hodnoty, která byla stanovena na 20 % normální produkce v méně příznivých oblastech a 30 % v ostatních oblastech. Kvůli vrozené variabilitě zemědělské výroby se dodržování této prahové hodnoty jeví jako nezbytné také pro záruku, že povětrnostní podmínky nebudou moci být využívány jako záminka k poskytování provozní pomoci. Aby Komise mohla takové programy pomoci řádně posoudit, mělo by ohlášení pomoci jako kompenzace za škody způsobené nepříznivým počasím obsahovat příslušné podpůrné meteorologické informace.

11.3.2. Když dojde ke škodě na jednoletých plodinách, měla by být prahová hodnota ztrát, udaná jako 20 % respektive 30 % normální výroby, stanovena na základě hrubé výroby předmětné plodiny v daném roce, a to ve srovnání s hrubou roční výrobou v normálním roce. V principu by měla být hrubá výroba v normálním roce vypočtena na základě průměrné hrubé produkce za předchozí tři roky, s vyloučením každého roku, kdy byly splatné kompenzace v důsledku jiných nepříznivých povětrnostních podmínek. Komise bude ale akceptovat i alternativní metody výpočtu normální produkce, včetně regionálních referenčních hodnot, pokud se ujistí, že jsou reprezentativní a že nevycházejí z abnormálně vysokých výnosů. Jakmile je rozsah ztrát na výrobě stanoven, může se určit výše pomoci, která by měla být poskytnuta. S cílem zabránit nadměrné kompenzaci by částka navrhované pomoci neměla překročit průměrnou úroveň výroby v normálním období, násobenou průměrnou cenou ve stejném období, minus skutečná výroba v roce, kdy došlo k předmětné negativní události, násobená průměrnou cenou v onom roce. Částka pomoci by měla být rovněž snížena o výši eventuálních plateb přímé pomoci.

11.3.3. Obecně platí, že ztráty by měly být počítány na úrovni jednotlivých hospodářství. Zejména pak v případě, kdy se pomoc poskytuje jako kompenzace za škody způsobené událostmi lokálních rozměrů. Ovšem v situaci, kdy nepříznivé počasí postihlo stejným způsobem širokou oblast, bude Komise akceptovat, že částka pomoci může být založena na zprůměrovaných ztrátách, pokud budou reprezentativní a nepovedenou k výraznější nadměrné kompenzaci žádného příjemce.

11.3.4. V případě škod na výrobních prostředcích, jejichž důsledky se pociťují po několik let (například částečné zničení úrody ovocných či jiných stromů mrazem), musí v prvním sklizňovém roce po výskytu nepříznivé události v procentním podílu vyjádřená reálná ztráta oproti normálnímu roku a stanovená podle principů vyhlášených v předchozích odstavcích překračovat 10 % a procentní podíl reálné ztráty, násobený počtem roků, po které je výroba ztracena, musí překračovat 20 % v méně příznivých oblastech, respektive 30 % v ostatních oblastech.

11.3.5. Komise bude výše formulované principy analogicky uplatňovat v případech pomoci jako kompenzace za ztráty v živočišné výrobě, způsobené nepříznivým počasím.

11.3.6. S cílem zabránit nadměrné kompenzaci by měla být částka pomoci snížena o částku eventuálně obdrženou na základě pojištění. V úvahu by přitom měly být vzaty i normální náklady, které farmáři ve skutečnosti nevznikly, například kvůli tomu, že úrodu nesklízel. Když ale takové náklady vzrostou v důsledku nepříznivého počasí, může být poskytnuta vyšší pomoc právě na pokrytí těchto nákladů.

11.3.7. Pomoc jako kompenzace farmářů za škody na budovách a vybavení, způsobených nepříznivým počasím (například škody na skleníku způsobené krupobitím), budou uznávány až do 100 % skutečných škod, bez uplatňování jakékoli minimální prahové hodnoty.

11.3.8. V principu může být pomoc podle tohoto článku poskytována jen farmářům nebo alternativně organizaci výrobců, jejímž členem předmětný farmář je, a v takovém případě by výše pomoci neměla překračovat skutečnou ztrátu, kterou farmář utrpěl.

11.4. POMOC NA BOJ PROTI NEMOCEM ZVÍŘAT A ROSTLIN

11.4.1. Když farmář utrpí ztrátu na hospodářských zvířatech v důsledku nemoci zvířat, nebo když jsou jeho plodiny postiženy nemocí rostlin, nepředstavuje to za normálních podmínek přírodní katastrofu nebo výskyt mimořádné události ve smyslu Smlouvy. V takových případech může být pomoc jako kompenzace za utrpěné ztráty a pomoc jako prevence budoucích ztrát povolena Komisí jen na základě článku 87(3)(c) Smlouvy, který stanovuje, že pomoc na podporu rozvoje určitých aktivit může být považována za slučitelnou se společným trhem, pokud negativně neovlivňuje obchodní podmínky v rozsahu, který by byl v rozporu se společným zájmem.

11.4.2. V souladu s těmito principy Komise soudí, že poskytnutí pomoci farmářům jako kompenzace za ztráty způsobené nemocemi zvířat nebo rostlin může být akceptováno jen jako součást vhodného programu na komunitární, národní nebo regionální úrovni, který se zaměřuje na prevenci, potlačení nebo vymýcení předmětné nemoci. Pomoc, která jen kompenzuje farmářům vzniklé ztráty, aniž by byly podniknuty nějaké kroky k odstranění problému v místě zdroje, je se společným trhem neslučitelná. Proto bude Komise požadovat, aby existovala komunitární nebo národní ustanovení, vyhlášená zákonem, předpisem nebo správním úkonem a požadující, aby se kompetentní národní orgány bojem proti předmětné nemoci zabývaly, buď organizováním opatření k jejímu vymýcení, a zvláště pak formou závazných opatření odůvodňujících pak kompenzace, nebo předem vybudováním varovného systému, který by byl podle potřeby kombinován s pomocí podporující jednotlivé osoby k dobrovolné účasti na preventivních opatřeních(25) . Platí, že jen ty nemoci, které se stanou důvodem obav veřejných orgánů a nikoli situace, za které musí farmáři sami převzít odpovědnost, mohou být předmětem pomoci.

11.4.3. Zde pojednávána pomoc by měla mít za cíl buď:

- prevenci v tom smyslu, že bude určena na akci hromadného vyšetřování nebo analyzování, vyhubení škůdců, kteří mohou nemoc přenášet, preventivního očkování zvířat nebo ošetření plodin a preventivní porážky hospodářských zvířat nebo zničení úrody, nebo

- vyrovnání v případech, kdy dochází k porážce hospodářských zvířat nebo zničení výroby na příkaz nebo doporučení veřejných orgánů, nebo k úhynu zvířat v důsledku očkování či jiných opatření doporučených nebo nařízených kompetentními orgány, nebo

- obojí záměr v tom smyslu, že program vyrovnávací pomoci za ztráty způsobené nemocí podléhá podmínce, že příjemce se zaváže přijmout vhodná budoucí preventivní opatření, jak to požadují veřejné orgány.

11.4.4. Ve svém ohlášení by členský stát měl ukázat, že pomoc na boj s nemocemi zvířat a rostlin je ve shodě jak s obecnými cíli tak konkrétními ustanoveními, která jsou obsažena v komunitární veterinární a fytosanitární legislativě. Měly by zde rovněž být jasně identifikovány příslušné nemoci zvířat nebo rostlin, včetně popisu odpovídajících protiopatření.

11.4.5. Při shodě s principy výše vyhlášenými může být pomoc poskytnuta do výše až 100 % skutečných nákladů, způsobených opatřeními, jako jsou zdravotní prohlídky, testy a další vyšetřovací akce, nákup a distribuce očkovacích látek, léků a prostředků na ochranu rostlin, náklady na porážku a náklady na ničení úrody. Ovšem pomoc na preventivní opatření nesmí být poskytnuta, jestliže legislativa Společenství specifikuje konkrétní poplatky za určité typy opatření boje proti nemocem. Obdobně nesmí být pomoc poskytnuta v situacích, kdy komunitární legislativa stanovuje, že náklady na příslušná opatření mají nést zemědělská hospodářství, ledaže by náklady na takovou pomoc byly v plné výši uhrazeny povinnými poplatky ze strany výrobců.

Kompenzace může být poskytnuta až do výše normální hodnoty zničené úrody nebo poražených zvířat. Může zahrnovat přiměřenou náhradu za ztrátu zisku, když se přitom vezmou do úvahy problémy spojené se založením nového stáda nebo nového osázení a také karanténní nebo čekací doba, uvalená nebo doporučené kompetentními orgány, aby bylo možno nemoc vymýtit dříve, než bude hospodářství vybaveno novým stádem nebo pole nově oseta či osázena.

Když je pomoc poskytována v rámci komunitárních a/nebo národních a/nebo regionálních programů pomoci, bude Komise požadovat důkazy o nemožnosti nadměrné kompenzace v důsledku kumulace různých programů. Jestliže už byla dříve poskytnuta komunitární pomoc, mělo by být uvedeno datum a odkaz na příslušné rozhodnutí Komise.

11.5. POMOC NA ÚHRADU POJISTNÉHO

11.5.1. Jako alternativu k výplatě následné kompenzace za ztráty způsobené přírodními katastrofami zavedlo několik členských států programy pomoci, které mají farmáře podněcovat k uzavírání pojištění proti takovým událostem. Komise vytrvale uplatňuje takovou politiku, že schvaluje tuto pomoc až do výše 80 % nákladů na platbu pojistného, díky němuž je hospodářství chráněno před ztrátami způsobenými přírodními katastrofami a mimořádnými událostmi, které spadají pod působnosti bodu 11.2 a dále nepříznivými klimatickými jevy, které lze připodobnit k přírodním katastrofám v souladu s bodem 11.3. Jestliže pojištění kryje i jiné ztráty, způsobené nepříznivými klimatickými jevy, respektive ztráty způsobené nemocemi zvířat či rostlin, snižuje se rozsah pomoci na 50 % nákladů na platbu pojistného.

11.5.2. Komise bude zkoumat ostatní případy pomoci v souvislosti s pojištěním proti přírodním katastrofám a mimořádným okolnostem metodou případ od případu, zejména tedy zajišťovací plány a další případy pomoci na podporu výrobců v zónách zatížených zvlášť vysokým rizikem.

11.5.3. Pomoc na úhradu pojistného nesmí představovat překážku pro chod interního trhu pojišťovacích služeb. Tak by tomu bylo, kdyby například možnost poskytnutí pojistného krytí byla omezena na jedinou společnost nebo seskupení společností, nebo kdyby podmínkou pomoci bylo to, že pojistná smlouva musí být uzavřena se společností etablovanou v předmětném členském státě.

12. POMOC NA NOVÉ ROZDĚLENÍ PŮDY

Výměna parcel zemědělské půdy v rámci reparcelačních akcí, prováděných v souladu s postupy předepsanými legislativou předmětného členského státu, usnadňuje zřizování ekonomicky životaschopných hospodářství a přispívá tudíž k rozvoji sektoru zemědělství jako celku, a to při omezeném negativním dopadu na hospodářskou soutěž. Proto Komise povoluje poskytování pomoci na úhradu právnických a administrativních nákladů, včetně nákladů na zeměměřičské práce v souvislosti s přerozdělováním půdy, až do výše 100 % skutečně vzniklých nákladů. Když je ale v rámci reparcelačního programu poskytována pomoc na investice, včetně pomoci na koupi půdy, budou pro tyto investice platit maximální rozsahy pomoci, jak jsou stanoveny v bodě 4.1.

13. POMOC NA PODPORU VÝROBY A ODBYTU JAKOSTNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ

13.1. Případy pomoci, které mají představovat pobídku ke zlepšení jakosti zemědělských produktů, mají tendenci zvyšovat hodnotu zemědělské výroby a pomáhat sektoru jako celku přizpůsobit se poptávce spotřebitelů, která klade stále větší důraz právě na kvalitu. Komise proto vesměs zaujímala vůči takové pomoci příznivý postoj. Zkušenosti nicméně ukázaly, že tyto případy pomoci mohou nést riziko deformace podmínek hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy způsobem, který bude v rozporu se společným zájmem. Platí to zejména v případech, kdy je poskytována značně vysoká pomoc, nebo kdy výplata pomoci pokračuje, i když přestaly tyto prostředky působit jako pobídka a nabývá tudíž charakteru provozní pomoci. Z tohoto důvodu se Komise rozhodla svou politiku při posuzování pomoci tohoto typu přehodnotit.

13.2. Komise bude povolovat pomoc na poradenské služby a podobné podpory, včetně na technické studie, studie proveditelnosti, návrhové studie a tržní průzkum, tj. v souvislosti s aktivitami v oblasti vývoje kvalitních zemědělských produktů, včetně:

- aktivit typu průzkum trhu, koncipování a konstrukčně výtvarné navrhování nových výrobků(26) , včetně pomoci poskytnuté na přípravu žádosti o uznání značky původu nebo osvědčení o specifickém charakteru v souladu s příslušnými předpisy Společenství,

- zavádění programů záruky jakosti, jako je například řada ISO 9000 nebo 14000, systémů založených na analýze rizika a kritických kontrolních bodech (HACCP) nebo systémů ekologického auditu,

- nákladů na školení personálu v oboru aplikování systémů záruky jakosti a systémů typu HACCP.

Pomoc může být rovněž poskytnuta na úhradu nákladů na poplatky, účtované uznávanými certifikačními orgány za vstupní certifikaci záruky jakosti a podobných systémů.

S cílem zabránit možnosti, že vysoké částky pomoci by byly poskytnuty velkým společnostem, by neměla celková výše pomoci, která může být poskytnuta podle tohoto článku, překročit 100.000 eur na jednoho příjemce za kterékoli tříleté období, nebo v případě pomoci poskytované podnikům, spadajícím do působnosti definice Komise pro malé a střední podniky(27) , 50 % oprávněných nákladů, podle toho, co je větší. Pro účely výpočtu výše pomoci je za příjemce pomoci považován příjemce služeb.

Pomoc na investice, které jsou nezbytné pro zkvalitnění výrobního zařízení, včetně investic nezbytných pro vedení dokumentačního systému, řízení procesu a kontroly výrobků, může být poskytnuta jen v souladu s pravidly vyhlášenými v bodech 4.1 a 4.2, podle toho, co přichází v úvahu.

13.3. Dříve zaujímala Komise příznivý postoj vůči pomoci na úhradu nákladů na opatření k řízení jakosti a povolovala pomoc ve výši až 100 % nákladů na povinné kontroly, respektive 70 % na nepovinné kontroly. Ovšem s ohledem na zvyšující se důraz kladený na bezpečnost a kvalitu zemědělských produktů a jmenovitě povinnost zavádět systémy typu HACCP k záruce hygieny potravin, se rozsah kontrol prováděných rutinně v průběhu výrobního procesu podstatně zvýšil a náklady na tyto kontroly se staly normální součástí výrobních nákladů. S ohledem na bezprostřední dopad nákladů spojených s kontrolou jakosti na výrobní náklady představuje taková pomoc reálné riziko deformace hospodářské soutěže, zvláště když je poskytována selektivně. Proto Komise soudí, že pomoc by neměla být poskytnuta na rutinní kontroly kvality v průběhu výrobního procesu a na rutinní kontroly produktů, prováděné výrobcem, bez ohledu na to, zda se provádějí dobrovolně nebo povinně jako součást HACCP nebo podobných systémů. Pomoc by měla být poskytnuta na kontroly, které provádějí třetí strany nebo které se provádějí jménem třetích stran, jako jsou kompetentní regulační orgány nebo organizace působící jejich jménem, či nezávislé instituce odpovědné za kontrolu a dohled nad používáním značek původu, etiket organických produktů nebo značek jakosti.

13.4. Kvůli rozdílnému přístupu členských států k přenášení nákladů na povinná kontrolní opatření, která uskutečňují na základě komunitární nebo národní legislativy kompetentní orgány nebo se uskutečňují jménem těchto orgánů, bude Komise nadále povolovat, aby byla taková pomoc poskytnuta v rozsahu 100 % nákladů na tyto kontroly, pokud komunitární legislativa nestanovuje přesně, jaké částky mají být výrobcům na kontrolní opatření zaplaceny. Jestliže legislativa Společenství stanovuje, že náklady na kontrolu mají být hrazeny výrobci, aniž specifikuje skutečnou výši poplatků, bude Komise povolovat poskytnutí pomoci jen když ta bude součástí systémů pomoci financované z parafiskálních daní, což zaručuje, že výrobci hradí ekonomické náklady na kontroly v plném rozsahu. Komise bude zkoumat návrhy na poskytnutí dočasné nebo degresivní pomoci, jejímž smyslem je poskytnout výrobcům čas přizpůsobit se požadavkům na tyto kontroly, případ od případu a bude přitom brát v potaz příslušná legislativní ustanovení.

Ve jmenovitém případě pomoci, poskytované na úhradu nákladů na kontrolní opatření prováděné s cílem zaručit pravost označení původu nebo osvědčení o specifickém charakteru podle Nařízení Rady (EEC) č. 2081/92(28) a 2082/92(29) , bude Komise povolovat poskytnutí dočasné a degresivní pomoci na úhradu nákladů na kontroly v průběhu prvních šesti roků následujících po zavedení kontrolního systému. Už schválená a realizovaná pomoc na úhradu nákladů na tuto kontrolu se musí progresivně snižovat, aby byla ukončena do šesti roků od vstupu těchto směrnic v platnost.

S ohledem na specifický zájem Společenství na zabezpečení rozvoje organických výrobních metod(30) bude Komise nadále povolovat pomoc na kontrolu v oblasti organických výrobních metod, prováděnou v rámci působnosti Nařízení Rady (EEC) č. 2092/91(31) , a to v rozsahu až 100 % skutečně vzniklých nákladů.

13.5. Komise bude povolovat pomoc v počátečním rozsahu až 100 % nákladů na kontrolu prováděnou jinou organizací, která je odpovědná za dohled na používáním značek a etiket kvality, přidělovaných na základě uznávaného programu záruky jakosti. Taková pomoc se ale bude progresivně snižovat, aby byla ukončena do sedmi roků po zahájení. Už schválená a realizovaná pomoc na úhradu nákladů na tuto kontrolu se musí progresivně snižovat, aby byla ukončena do šesti roků od vstupu těchto směrnic v platnost.

14. POSKYTOVÁNÍ TECHNICKÉ PODPORY V SEKTORU ZEMĚDĚLSTVÍ

14.1. Komise zaujímá příznivý postoj k programům pomoci, které mají za cíl poskytovat technickou podporu v sektoru zemědělství. Tato mírná pomoc zlepšuje efektivnost a odbornou úroveň zemědělství ve Společenství a tím přispívá k jeho dlouhodobé životaschopnosti, a má zároveň jen nepatrný dopad na hospodářskou soutěž. Proto může být tato pomoc poskytnuta v rozsahu až 100 % nákladů na úhradu aktivit jako:

- vzdělání a výcvik; oprávněné náklady mohou zahrnovat skutečné náklady na organizaci výcvikových programů, cestovné a stravné i náklady na úhradu náhradních služeb v době nepřítomnosti farmáře nebo zaměstnance farmy,

- poskytování služeb v oblasti řízení farmy a náhradních služeb,

- poradenství,

- organizování soutěží, výstav a veletrhů, včetně podpory na náklady spojené s účastí na takových akcích a

- další aktivity v oblasti šíření znalostí o nových technikách, například formou přiměřených malých pilotních nebo demonstračních projektů.

14.2. S cílem zabránit tomu, aby došlo k deformaci hospodářské soutěže, by měl být tento typ pomoci v principu dostupný všem oprávněným osobám v dané oblasti, a to na základě objektivně definovaných podmínek. Pomoc, která se omezuje na určité skupiny s cílem poskytnout podporu jen jejich členům, nemůže být považována za pomoc podporující rozvoj sektoru jako celku a musí být označena za provozní pomoc. Takže pokud citované služby poskytuje skupina výrobců nebo jiná zemědělská organizace vzájemné pomoci, bude Komise požadovat ujištění, že předmětné služby jsou k dispozici všem oprávněným farmářům. V takových případech by měl být jakýkoli příspěvek na administrativní náklady takové skupiny nebo organizace omezen na výši nákladů, spojených s poskytnutím služby.

14.3. Celková výše podpory poskytované podle tohoto článku by neměla překročit 100.000 eur na příjemce za tříleté období, nebo v případě pomoci poskytované podnikům, které spadají do působnosti definice Komise pro malé a střední podniky(32) , 50 % oprávněných nákladů, podle toho, co je větší. Pro účely výpočtu výše pomoci bude za příjemce považována osoba přijímající služby.

15. PODPORA PRO SEKTOR ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY

15.1. Kromě výše popisované pomoci bude Komise také povolovat následující pomoc, která má být poskytnuta v sektoru živočišné výroby se záměrem podpořit zachování a zlepšení genetické kvality hospodářských zvířat ve Společenství:

- pomoc v rozsahu až 100 % na úhradu administrativních nákladů na zavedení a vedení knih chovu,

- pomoc v rozsahu až 70 % na testy, které mají určit genetickou kvalitu nebo užitkovost hospodářských zvířat,

- pomoc v rozsahu až 40 % oprávněných nákladů na investice do reprodukčních center hospodářských zvířat a na zavádění inovačních chovných technik nebo praktik na úrovni farmy,

- pomoc v rozsahu až 30 % nákladů na zachování jednotlivých chovných samců vysoké genetické kvality, zaregistrovaných v knihách chovu.

Pomoc na ochranu ohrožených druhů nebo plemen bude posuzována podle ustanovení kapitoly VI hlavy II Nařízení k rozvoji venkova.

16. STÁTNÍ POMOC PRO NEJODLEHLEJŠÍ REGIONY A OSTROVY V EGEJSKÉM MOŘI

16.1. Po přijetí Nařízení k rozvoji venkova byly zrušeny různé odchylky, udělené v souladu s tehdy platnými pravidly pro nejodlehlejší regiony a ostrovy v Egejském moři, které za určitých okolností počítají s poskytnutím zvýšené státní pomoci. Citované nařízení je ovšem založeno na principu, že v průběhu přípravy programových opatření pro rozvoj venkova v těchto oblastech mají být vyhlášena nová ustanovení zaručující nezbytnou pružnost při zvažování úprav a odchylek potřebných ke splnění jejich specifických potřeb. Komise bude proto zkoumat návrhy na poskytnutí státní pomoci, určené ke splnění potřeb těchto regionů, metodou případ od případu a bude přitom brát ohled na slučitelnost předmětných opatření s programy rozvoje venkova pro předmětné regiony a na jejich dopad na hospodářskou soutěž.

16.2. V případě nejodlehlejších regionů bude formou odchylky od všeobecného zákazu poskytovat provozní pomoc, jak je formulován v těchto směrnicích, Komise zkoumat návrhy na poskytnutí provozní pomoci v nejodlehlejších regionech metodou případ od případu a bude přitom brát ohled na principy vyhlášené ve Smlouvě a zejména na potenciální dopad opatření na hospodářskou soutěž v předmětných regionech a v dalších částech Společenství.

17. POMOC NA VÝZKUM A VÝVOJ

Pomoc na výzkum a vývoj bude zkoumána podle kritérií vyhlášených v příslušném komunitárním rámci pro státní pomoc na výzkum a vývoj(33) . Zvýšení rozsahu pomoci o 10 % ve prospěch malých a středních podniků, které umožňuje bod 4.2.6 komunitárního rámce pro malé a střední podniky, platí rovněž pro zemědělský sektor(34) .

18. POMOC NA PROPAGACI A REKLAMU ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ

Pomoc na propagaci a reklamu zemědělských produktů bude posuzována podle rámce platného pro reklamu zemědělských produktů a určitých produktů, které nejsou uvedeny v Příloze I Smlouvy, vyjma produktů rybolovu(35) .

19. POMOC VE FORMĚ DOTOVANÝCH KRÁTKODOBÝCH PŮJČEK

Dotované krátkodobé půjčky (Credits de Gestion) pro sektor zemědělství budou posuzovány podle platných směrnic ke státní pomoci: Dotované krátkodobé půjčky v zemědělství(36) .

20. POMOC NA ZÁCHRANU A RESTRUKTURALIZACI FIREM V POTÍŽÍCH

Pomoc na záchranu a restrukturalizaci firem v potížích bude posuzována podle platných komunitárních směrnic ke státní pomoci na záchranu a restrukturalizaci firem v potížích(37) .

21. POMOC NA ZAMĚSTNANOST

Pomoc na zaměstnanost bude posuzována podle platných komunitárních směrnic pro pomoc na zaměstnanost(38) .

22. ZRUŠENÍ STÁVAJÍCÍCH DOKUMENTŮ

Bez dotčení bodu 23.3 se tímto zrušují následující dokumenty, které se nahrazují těmito směrnicemi a příslušnými opatřeními:

- návrh příslušných opatření týkajících se pomoci poskytované členskými státy v sektoru živočišné výroby a produktů živočišné výroby(39) ,

- pravidla, kterými se řídí poskytování národní pomoci v případě škod na zemědělské výrobě nebo zemědělských výrobních prostředcích a poskytování národní pomoci zahrnující úhradu podílu pojistného, jež kryje taková rizika(40) ,

- rámec pro národní pomoc organizacím výrobců(41) ,

- směrnice pro státní pomoc v souvislosti s investicemi do zpracování a odbytu zemědělských produktů(42) .

Potom, co tyto směrnice vstoupí v platnost, nebudou už - při platnosti bodu 5.6.2 - komunitární směrnice pro státní pomoc na ochranu životního prostředí platit v sektoru zemědělství(43) .

23. PROCEDURÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI

23.1. OHLAŠOVACÍ POVINNOST

23.1.1. S podmínkou platnosti dále uvedeného bodu 23.1.2 musí být všechny nové programy pomoci a všechny nové individuální případy pomoci Komisi ohlášeny předtím, než nabudou účinnosti, jak to požaduje článek 88(3) Smlouvy a ustanovení Nařízení Rady (EC) č. 659/1999 z 22. března 1999, které vyhlašuje podrobná pravidla pro aplikaci článku 88 Smlouvy(44) .

23.1.2. V souladu s článkem 52 Nařízení k rozvoji venkova není zvláštní ohlášení podle článku 88(3) Smlouvy požadováno v případě státní pomoci, která má přinést další finanční prostředky na opatření k rozvoji venkova, jež jsou financovány z komunitární podpory, pokud byla tato pomoc ohlášena a Komisí schválena v souladu s ustanoveními Nařízení k rozvoji venkova jako součást programové přípravy citované v článku 40 zmíněného Nařízení.

Aby mohla této výjimky využít, musí být předmětná opatření a částka další státní pomoci na tato opatření přidělená jasně uvedena v plánu rozvoje venkova, v souladu s ustanoveními Prováděcího nařízení. Schválení plánu Komisí se bude vztahovat jen na opatření, která byla tímto způsobem skutečně identifikována. Státní pomoc poskytovaná na další opatření, ať zahrnutá nebo nezahrnutá do plánu, respektive na opatření, pro něž platí jiné podmínky, než jaké platí pro plán, musí být předmětem separátního ohlášení Komisi v souladu s článkem 88(3).

Navíc bude schválení plánu Komisí pokrývat jen částku pomoci stanovenou členským státem. Jakékoli zvýšení o více jak 25 % částky pomoci, poskytnuté na konkrétní opatření v předmětném roce, nebo jakékoli zvýšení o více jak 5 %, vztaženo na celkovou předpokládanou částku, podléhá schválení Komise(45) .

Stejná pravidla analogicky platí pro změny v plánech rozvoje venkova.

23.2. VÝROČNÍ ZPRÁVY

23.2.1. Na poradě Rady dne 2. října 1974 se vlády členských států rozhodly zaslat Komisi kompletní přehled veškerých případů státní pomoci do zemědělství, které byly uskutečněny v roce 1974. Komise dospěla k závěru, že tyto přehledy představují základní nástroj pro záruku větší transparentnosti případů na národní úrovni poskytované pomoci, pro jejich náležité posuzování na základě společných kritérií a pro zajištění správného fungování společného zemědělského trhu. Proto dopisem z 24. června 1974(46) Komise požádala všechny členské státy o předávání aktualizovaného přehledu národních programů pomoci, a to nejpozději do konce každého roku.

23.2.2. Tato úprava byla nyní nahrazena článkem 21 Nařízení Rady (EC) č. 659/1999, který stanovuje, že členské státy mají za povinnost předávat Komisi výroční zprávy o všech existujících programech pomoci, na které se nevztahuje podmíněné rozhodnutí o neexistenci nějaké specifické ohlašovací povinnosti.

23.2.3. V sektoru zemědělství musí požadavky na poskytování výročních zpráv brát do úvahy monitorovací a hodnotící postupy předepsané pro plány rozvoje venkova v kapitole V Nařízení k rozvoji venkova a také existenci různých výkaznických systémů, požadovaných podle dohod Světové obchodní organizace a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Nakolik to bude možné, měly by požadavky na podávání zpráv zabránit duplikaci prací nebo vícenásobnému předkládání stejných výchozích informací v různých formách.

23.2.4. Prozatím by zprávy měly být předkládány podle následujících pokynů. Komise si ale vyhrazuje právo navrhnout po konzultaci s členskými státy změny v těchto pokynech, které by zejména měly brát do úvahy zkušenosti nabyté při prováděcí monitorovacích a vyhodnocovacích postupů, předepsaných v Nařízení k rozvoji venkova.

(a) Dokument ve formě jediné zprávy by měl být Komisi předložen poprvé do 1. července 2001 a pak vždy nejpozději do 30. června každého roku a měl by referovat o všech programech pomoci v sektoru zemědělství předmětného členského státu. Tato zpráva by měla sestávat ze dvou částí, tj. ze všeobecné části a jednotlivých zpráv za všechny stávající programy pomoci.

(b)Všeobecná část zprávy v délce 5 až 10 stránek by měla poskytnout přehled, jak se vyvíjela veřejná politika v předmětném členském státě v oblasti podpory sektoru zemědělství. Tato část by měla shrnout důležité změny, které nastaly v příslušném roce a přinášet také stručný popis důvodů pro zavedení velkých nových programů pomoci nebo pro ukončení programů stávajících a měla by popisovat hlavní změny ve výši podpory poskytované podle stávajících programů pomoci.

Když je odpovědnost za realizaci politiky státní pomoci v sektoru zemědělství svěřena regionům, může členský stát, jestliže to bude považovat za žádoucí, poskytnout separátní všeobecné zprávy postihující aktivity na celostátní i na regionálních úrovních.

K všeobecné části by měla být přiložena globální finanční data charakterizující celkovou úroveň veřejné finanční podpory sektoru zemědělství. Tato data by měla rozlišovat mezi:

- národními příspěvky na financování opatření, která jsou podporována Společenstvím podle Nařízení k rozvoji venkova nebo jiných komunitárních předpisů,

- podporou na akce státní pomoci, které byly schváleny Komisí jako součást programů v rámci rozvoje venkova v souladu s článkem 52 Nařízení k rozvoji venkova (viz bod 23.1.2),

- dalšími akcemi státní pomoci.

Tato globální finanční data by měla být, nakolik to bude možné, prezentována formou jediné tabulky(47) .

(c)Jednotlivé zprávy by měly být předloženy za každý existující program pomoci(48) , které nebyl Komisí schválen jako součást programu rozvoje venkova podle článku 52 Nařízení k rozvoji venkova(49) .

V případě programů pomoci, které se týkají investic v souvislosti se zpracováním a odbytem zemědělských produktů, by tyto zprávy měly být předkládány ve formě předepsané v sekci I přílohy. Kromě toho by měly být zároveň poskytnuty informace, které jsou pro Komisi nezbytné k posouzení shody navrhovaného programu pomoci s omezeními stanovenými v bodě 4.2.4 těchto směrnic, v souladu s podmínkami formulovanými ve schválení předmětného programu pomoci.

V ostatních případech by zprávy měly být předkládány ve zjednodušené formě, předepsané v sekci II přílohy. V případě programů pomoci, které se týkají investic do zemědělské prvovýroby, by měly být zároveň poskytnuty informace, které jsou pro Komisi nezbytné k posouzení shody navrhovaného programu pomoci s omezeními stanovenými v bodech 4.1.1.3 a 4.1.1.4 těchto směrnic, v souladu s podmínkami formulovanými ve schválení předmětného programu pomoci.

V případě programů pomoci, které jsou zcela nebo zčásti financovány parafiskálními daněmi, by měl být rovněž uveden výnos z těchto daní a veřejné výdaje na program pomoc, po odečtení příspěvku poskytnutého sektorem.

23.2.5. Komise si vyhrazuje právo požádat případ od případu o další informace o stávajících programech pomoci, když budou nezbytné k tomu, aby mohla splnit své povinnosti podle článku 88(1) Smlouvy.

23.2.6. Nebudou-li výroční zprávy, jak to požadují tyto směrnice, poskytnuty, může Komise postupovat podle článku 18 Nařízení (EC) č. 659/1999.

7. Na základě výročních zpráv předávaných členskými státy bude Komise činit příslušné krky k záruce transparentnosti informací o státní pomoci v sektoru zemědělství.

23.3. APLIKACE NA NOVÉ PŘÍPADY POMOCI

Komise bude aplikovat tyto směrnice s platností od 1. ledna 2000 na nově ohlašované případy státní pomoci a na ty ohlášené případy, které jsou k tomuto datu dosud otevřené.

Neoprávněná pomoc ve smyslu článku 1(f) Nařízení (EC) č. 659/1999 bude posuzována v souladu s pravidly a směrnicemi platnými k datu poskytnutí takové pomoci.

23.4. NÁVRHY PŘÍSLUŠNÝCH OPATŘENÍ

V souladu s článkem 88(1) Smlouvy o založení ES Komise navrhuje, aby členské státy upravily svoje existující programy pomoci, určené na investice ve výrobě, zpracování a odbytu zemědělských produktů z Přílohy I, tak aby byly nejpozději do 30. června 2000 v souladu s těmito směrnicemi a aby upravily ostatní existující programy pomoci, na které se vztahují tyto směrnice, nejpozději do 31. prosince 2000.

Členské státy se vyzývají k tomu, aby písemně nejpozději do 1. března 2000 potvrdily, že přijímají tyto návrhy příslušných opatření.

V případě, že členský stát nepotvrdí do uvedeného data písemně, že návrhy přijímá, bude Komise předpokládat, že tento členský stát její návrhy akceptoval, ledaže by svůj nesouhlas výslovně vyjádřil písemnou formou.

Jestliže nějaký členský stát nepřijme zcela nebo zčásti do uvedeného data zmíněné návrhy, bude Komise postupovat podle článku 19 Nařízení (EC) č. 659/1999.

__________

PŘÍLOHA

Informace podle článku 88(1) Smlouvy ES o programu pomoci, individuální pomoci poskytnuté podle podmínek programu nebo individuální pomoci

poskytnuté mimo schválený program pomoci

I. FORMA PODROBNÉ VÝROČNÍ ZPRÁVY

1. Název programu nebo individuální pomoci v původním jazyce

1(a) Hlavní a sekundární cíle

2. Datum posledního schválení Komise a číslo pomoci:

3. Výdaje v rámci programu

Za každý jeden nástroj pomoci tvořící součást programu je třeba uvést čísla zvlášť (například za dotace, nízko úročené půjčky, záruky). Uveďte údaje o výdajích nebo příslibech, příjmových ztrátách a dalších finančních faktorech, souvisejících s poskytnutím pomoci (např. doba platnosti půjčky, dotace úroků, úrokové sazby z prodlení při splácení půjček, bez už splacených částek, platby z prodlení u záruk, bez přijatého pojistného a splacených částek).

Tyto údaje o výdajích by měly být poskytnuty následovně:

3.1. Za rok n(50) poskytněte prognózu výdajů nebo odhad příjmových ztrát z titulu daňových výdajů.

3.2. Za rok n-1 uveďte:

3.2.1. Přislíbené výdaje nebo odhadované příjmové ztráty v důsledku daňových výdajů za nové podporované projekty a dále skutečné platby v rámci nových a stávajících projektů(51) .

3.2.2. Počet nových příjemců a počet nových podporovaných projektů.

3.2.3. Regionální rozpis částek z 3.2.1 podle cíle 1, 2, LFR (méně příznivé regiony) aj.

3.2.4.1. Subsektorový rozpis 3.2.1 podle subsektorové činnosti příjemců (jmenovitě podle tříčíslicové klasifikace NACE(52) nebo ekvivalentní národní nomenklatury, kterou je třeba specifikovat).

3.2.4.2. Uveďte jen v případě, kdy se na programy pomoci vztahuje legislativní rámec pro státní pomoc na výzkum a vývoj:

- rozpis celkových výdajů podle stadia výzkumu a vývoje (základní badatelský, základní průmyslový, aplikovaný výzkum atd.),

- udejte počet projektů, zapojených do komunitární nebo mezinárodní spolupráce,

- rozepište výdaje podle podniků, výzkumných středisek a vysokých škol.

3.2.5. Uveďte jen v případě programů pomoci, které nejsou vyhrazeny výslovně pro malé a střední podniky a které nepočítají s automatickým poskytnutím pomoci. Pomoc je poskytována automaticky, když je nezbytné splnit jen všechny kvalifikační podmínky, aby byl získán nárok na pomoc, nebo když je zřejmé, že veřejný orgán neuplatňuje své statutární rozhodovací právo na výběr příjemců.

Následující informace uveďte za každého příslušného příjemce, a začněte přitom od toho, který dostává největší pomoc z té kategorie, která tvoří 30 % celkových příslibů v roce n-1 (s výjimkou rozpočtových přídělů vyhrazených na základní výzkum na vysokých školách a dalších vědeckých institucích, nepokrývaných článkem 87 Smlouvy ES, pokud není tento výzkum prováděn na zakázku nebo ve spolupráci se soukromým sektorem):

- jméno,

- adresa,

- sektor činnosti příjemce (podle klasifikace citované v bodě 3.2.4.1),

- částku přislíbené pomoci (nebo schválené, když jde o daňovou pomoc),

- oprávněné náklady na projekt,

- celkové náklady na projekt.

Tento seznam musí obsahovat přinejmenším 10 ale ne více než 50 příjemců. Toto pravidlo má přednost před pravidlem o 30 %. Jestliže se ve vykazovaném roce vyskytuje méně než 10 příjemců, musí být uvedeni všichni. Jestliže na jednoho příjemce existuje několik podporovaných projektů, bude třeba požadované informace dále rozepsat podle jednotlivých projektů. Informace nejsou požadovány v případě pomoci, pro kterou platí strop a kdy více jak 50 příjemců tohoto stropu dosahuje. Pak stačí uvést jen hodnotu stropu a počet příjemců, kteří této hodnoty dosahují.

4. Změny (administrativní nebo jiné), které během roku nastaly

II. FORMA ZJEDNODUŠENÉ VÝROČNÍ ZPRÁVY, KTERÁ MÁ BÝT PŘEDLOŽENA ZA VŠECHNY PROGRAMY POMOCI, KTERÉ NEBYLY VYKAZOVÁNY POD 1

Za nové programy pomoci, pro které platí tzv. zrychlená procedura projednání, nebo za programy s ročním rozpočtem ne více než 5 milionů eur uveďte jen informace požadované v bodech 1.1(a), 2.1, 2.2.1 a 2.2.2 (velmi zjednodušená zpráva).

1. Název programu v původním jazyce a číslo pomoci

1(a) Hlavní a sekundární cíle

2. Výdaje v rámci programu

Za každý jeden nástroj pomoci tvořící součást programu je třeba uvést čísla zvlášť (například za dotace, nízko úročené půjčky, záruky). Uveďte údaje o výdajích nebo příslibech, příjmových ztrátách a dalších finančních faktorech, souvisejících s poskytnutím pomoci (např. doba platnosti půjčky, dotace úroků, úrokové sazby z prodlení při splácení půjček, bez už splacených částek, platby z prodlení u záruk, bez přijatého pojistného a splacených částek).

Tyto údaje o výdajích by měly být poskytnuty následovně:

1. Za rok n poskytněte prognózu výdajů nebo odhad příjmových ztrát z titulu daňových výdajů.

2.2. Za rok n-1 uveďte:

2.2.1. Přislíbené výdaje nebo odhadované příjmové ztráty v důsledku daňových výdajů za nové podporované projekty a dále skutečné platby v rámci nových a stávajících projektů(51).

2.2.2. Počet nových příjemců a počet nových podporovaných projektů, spolu s odhadem počtu vytvořených nebo zachovaných pracovních míst.

2.2.3. Regionální rozpis částek z 2.2.1 podle cíle 1, 2, LFA (méně příznivé regiony) aj.

2.2.4. Subsektorový rozpis 2.2.1 podle subsektorové činnosti příjemců (jmenovitě podle tříčíslicové klasifikace NACE(52) nebo ekvivalentní národní nomenklatury, kterou je třeba specifikovat).

3. Změny (administrativní nebo jiné), které během roku nastaly.

__________

12.8.2000 EN Úřední věstník Evropských společenství C232

OPRAVY

Opravy ve směrnicích Společenství pro státní pomoc v sektoru zemědělství

(Úřední věstník Evropských společenství C 28 z 1. února 2000)

(2000/C 232/10)

1. Chyby společné všem jazykovým verzím

Po zveřejnění směrnic Společenství pro státní pomoc v sektoru zemědělství si Komise uvědomila, že přechodná ustanovení, formulovaná v bodě 23.3 mohou být nejasná a že existují rozpory mezi různými jazykovými verzemi. S cílem ozřejmit původní záměr směrnic se proto Komise rozhodla nahradit znění bodu 23.3 následujícím:

´23.3 APLIKACE NA NOVÉ PŘÍPADY POMOCI

Komise bude aplikovat tyto směrnice s platností od 1. ledna 2000 na nově ohlašovanou státní pomoc a na ty ohlášené případy, které jsou k tomuto datu otevřené.

Neoprávněná pomoc ve smyslu článku 1(f) Nařízení (EC) č. 659/1999 bude posuzována v souladu s pravidly a směrnicemi platnými k datu poskytnutí pomoci.

Navíc v bodě 22 se před ´ se následující dokumenty tímto zrušují a nahrazují těmito směrnicemi a příslušnými opatřeními´ vkládají slova ´Bez dotčení bodu 23.3´ .

2. Opravy v anglické verzi směrnic Společenství pro státní pomoc v sektoru zemědělství

V poznámce pod čarou č. 11:

místo: ´OJ C 283, 19.9.1997, str. 2´

správně: ´OJ C 288, 9.10.1999, str. 2´

V poznámce pod čarou č. 16:

místo: ´OJ C 283, 19.9.1997, str. 2´

správně: ´OJ C 288, 9.10.1999, str. 2´.

__________________________________________________________________________

Evropská integrace - Ovocnářství, vinohradnictví, zelinářství, bramborářství, okrasné zahradnictví, včelařství, hedvábnictví, čerstvé a zpracované výrobky, vinařství. Odbytové organizace výrobců a jejich sdružení v zemědělství. - Informační oběžník

Vydává: Pracovní skupina pro ovoce, zeleninu, okrasné rostliny, brambory, včely, bource morušového a odbytové organizace výrobců v zemědělství a Pracovní skupina pro víno, Odbor evropské integrace, MZeČR, Těšnov 17, 117 05 Praha 1

Redakce : Ing. Jaroslav Zíka, tel. 02/21812933, fax 02/21812958, e-mail zika@mze.cz

Ing. Renata Kocianová, tel. 02/21812278, fax 02/21812958, e-mail kocianova@mze.cz

Pro vnitřní potřebu Pracovní skupiny pro ovoce, zeleninu, okrasné rostliny, brambory, včely, bource morušového a odbytové organizace výrobců v zemědělství, Pracovní skupiny pro víno a další zájemce