NĚKTERÉ PROBLÉMY VNĚJŠÍ KONKURENCESCHOPNOSTI

Some problems of external competitivness

Božena Kadeřábková

Adresa autora:

Katedra ekonomických teorií, PEF - ČZU, Kamýcká ul., Praha 6, 165 21

Anotace:

Liberalizace zahraničně obchodních vztahů ovlivnila konkurenceschopnost. Pro její zvýšení mají význam FDI. Rovněž měnový kurz je faktorem vnější konkurenceschopnosti. K analýze problémů konkurenceschopnosti a tržní ekonomiky a jejich řešení je možné užít Swan-Salterova diagramu v kombinaci s Mundell-Flemingovým modelem.

Summary:

The libralization of the international relations has influenced the competitivness. FDI are very important for its grow. Also the exchange rate is a factor of external competitivness. During the analysis of problems of an economy we can use the Swan-Salter´s diagram in combination with the Mundell-Fleming´s model.

Klíčová slova:

směný kurz, přímé zahraniční investice, Swan-Salterův diagram, kapitálová mobilita, přestřelení,

Key words:

exchange rate, foreign direct investment, Swan-Salter´s model, capital mobility, shooting out

Tento příspěvek je součástí širšího výzkumu KET zaměřeného na teoretické souvislosti konkurenceschopnosti české ekonomiky v rámci výzkumného záměru Zdrojový přístup k vytváření konkurenční výhody zpracovávaného katedrou řízení.

Transformační proces zahrnoval rovněž liberalizaci zahraničně obchodních vztahů. Ta měla mnohostranný dopad v ekonomice, především na export a import. Zároveň se česká produkce ocitla ve zcela jiných konkurenčních podmínkách, a ty pak ovlivňovaly a ovlivňují ekonomický růst nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě.

Řada centrálně plánovaných ekonomik byla poměrně otevřená, export měl významný podíl na HDP, ale otevřenost nebyla funkční, tj. netlačila na růst konkurenceschopnosti produkce na světovou úroveň. Otevřenost byla deformovaná, a to jak strukturálně, tak i teritoriálně.

V malých ekonomikách, jako je ekonomika ČR, má export významnou úlohu, protože výrazně ovlivňuje celkovou úroveň agregátní poptávky a tím rozsah národohospodářského produktu a zaměstnanosti. Při poklesu HDP (o 20%) a průmyslové produkce (o 40%) oproti předrevolučnímu období, je export významným faktorem konjunkturálního i dlouhodobého ekonomického růstu. Navíc v otevřené ekonomice je exportní schopnost potvrzení konkurenceschopnosti produkce a má reálný vliv na výrobní proces co do rozsahu, struktury a technologické úrovně.

Tento příspěvek se týká jednoho z faktorů ovlivňujícího konkurenceschopnost na vnějších trzích a to měnového kurzu. Měnový kurz je v tržní ekonomice spojen s ostatními faktory, které ovlivňují vnější bilance a tím vnější rovnováhu naší ekonomiky. Mezi základní faktory, které v porevolučním vývoji ovlivňovaly obchodní a platební bilanci patří jednak faktory, které tlačily na růst importů a jednak faktory, které působily proti exportu. Na růst importu působilo především: růst domácí poptávky, příliv zahraničního kapitálu, a to jednak přímého zahraničního kapitálu (FDI) a zároveň portfoliového kapitálu do firem. Ten hraje rovněž významnou roli při vyrovnávání běžného účtu platební bilance země.

Zahraniční kapitál v podobě přímých zahraničních investic FDI se stal podmínkou dlouhodobého ekonomického růstu, protože úroveň úspor je limitována důchody a ty úrovní ekonomiky. Úspory tak nekryjí v ČR požadovanou investiční aktivitu potřebnou k restrukturalizaci a modernizaci ekonomiky jako podmínky růstu konkurenceschopnosti. Míra investic je v ČR přibližně 32% z HDP, zatímco míra úspor je přibližně 24% z HDP. Směr a odvětvové zaměření FDI je z hlediska dlouhodobého mnohem významnější než celková výše FDI. Ve prospěch konkurenceschopnosti rovněž působí skutečnost, že Česká republika sousedí s významnými vývozci kapitálu, včetně FDI a dále nízké dopravní náklady při exportu zboží. Oba tyto faktory jsou v ekonomické literatuře označovány jako Maquillardův efekt. V zemích CEFTA se zmíněný efekt jednoznačně potvrzuje. Hlavními vývozci kapitálu do těchto zemí jsou Německo a Rakousko. Hlavními příjemci FDI jsou strojírenské a zpracovatelské podniky (50% z celkových FDI) a tato odvětví mají největší podíl na vzájemném obchodu s EU. Firmy s FDI se na exportu ČR podílejí 30% (v Maďarsku pro srovnání 50%). Navíc se v poslední době mění struktura FDI směrem k odvětvím s vyšším stupněm zpracování (na rozdíl od porevolučního období, kdy šlo o primární odvětví), a lze zaznamenat růst exportní schopnosti těchto odvětví. Vidíme, že růst konkurenceschopnosti produkce vede k rozvoji exportních odvětví a podporuje restrukturalizaci, a že restrukturalizace, zejména ta, která je prováděna pomocí FDI má proexportní orientaci, čili posiluje konkurenceschopnost.

K dalším faktorům působícím na zvýšení importu patří i snižování celních bariér, dumpingové vývozy zahraničních firem s cílem získat podíl na českém trhu, dále privatizace velkoobchodní sítě, která umožnila vytvoření vlastních obchodních řetězců zahraničních firem na našem trhu. Ty pak podporují spotřebu produkce vlastních, tj. zahraničních producentů a vyřazují naše výrobce z konkurence bez ohledu na komparativní výhody. Dále pak důchodová diferenciace obyvatel, která vede k růstu zájmů o luxusní výrobky, které naše firmy nevyrábí i neuspokojená poptávka po zahraničních výrobcích v několika porevolučních letech. To vyvolávalo tlak na vysoké dovozy.

Na druhé straně v ekonomice působí faktory na omezení vývozu, mezi něž patří především přesměrování části produkce z vývozu na domácí trh, rychlejší růst cenové hladiny doma oproti zahraničí, který vedl k apreciaci měny a tím snížení konkurenceschopnosti českého exportu, dále nízká technická a technologická konkurenceschopnost české produkce, mnohdy pomalá reakce na požadavky zahraničních odběratelů, vyčerpání mzdového polštáře a tím konkurenční výhody nízkých mezd, dále absence exportní politiky, kdy se ovšem ukazuje, že trh vše neřeší. Spolu s nedostatkem vlastních prodejních sítí v zahraničí, faktory psychologické povahy u zahraničních spotřebitelů, kvantitativní restrikce zejména u tzv. senzitivních položek, jako jsou potravinářské produkty, ocel, textil a jiné je výsledkem vnější nerovnováhá. Tyto faktory představují jednu stranu zkoumaného problému. Dlouhodobě deficitní bilance běžného účtu a v posledních letech i deficitní celková platební bilance nabyly závažných rozměrů. Spolu s recesí pak je vyvolána nutnost řešit tyto nazrálé problémy. Na teoretické úrovni lze vzniklou ekonomickou situaci vnější i vnitřní nerovnováhy uchopit pomocí tzv. Swan-Salterova diagramu viz graf č.1.

Graf č. 1.

ER

2. Přebytek EB

inflace

1. Přebytek E 3. Deficit

recese inflace

4. Deficit

recese IB

A

Vycházíme z předpokladu, že země má k dispozici následující nástroje: fiskální, monetární a důchodovou politiku, kterými ovlivňuje výši výdajů a má nástroje na přesun výdajů mezi domácím a zahraničním sektorem. Má tedy nástroje na změnu konkurenceschopnosti domácí produkce a tím i změnu měnového kurzu. Podíváme-li se na graf č. 1., ve kterém na ose y je cenová konkurenceschopnost domácí produkce, čili reálný měnový kurz a na ose x je tzv. domácí absorbce, resp. výdaje na spotřebu, investice a vládní výdaje (C + I + G). Křivka EB vyjadřuje vnější rovnováhu a křivka IB vnitřní rovnováhu, takže celková neboli všeobecná ekonomická rovnováha země je vyjádřena bodem E. Křivka vnější rovnováhy EB je pozitivně skloněna, protože růst kurzu (devalvace či depreciace) zlepšuje běžný účet platební bilance a zlepšení běžného účtu musí být provázeno růstem reálné absorbce, která indukuje růst importu k vyrovnání běžného účtu a tím udržení vnitřní rovnováhy. Křivka IB má naopak negativní sklon, protože pokles reálného kurzu (revalvace či apreciace) zhoršuje běžný účet a to vyvolá pokles agregátních výdajů. K zachování vnitřní rovnováhy musí dojít k růstu reálné absorbce. Prostor nad křivkou EB v grafu je výrazem přebytku běžného účtu a prostor pod křivkou EB je výrazem deficitu běžného účtu. Prostor nad křivkou IB znamená inflační tlaky v ekonomice spojené s přehřátou konjunkturou a prostor pod křivkou IB představuje klasickou situaci recese. Každá výseč v grafu vzniklá pomocí křivek EB a IB představuje určitou nerovnovážnou situaci v ekonomice, která vyžaduje léčení jinou kombinací fiskální a monetární politiky o kterých jsme předpokládali že je má vláda k dispozici. Nerovnováhy a jejich léčení ukazuje tabulka č. 1.

Tabulka č. 1.

Důležité pro léčení nerovnováhy je stanovení diagnózy. Pro ČR je charakteristická pro letošní a minulý rok recesní mezera a deficit platební bilance, mohli bychom říci, že jsme ve 4. výseči grafu č. 1. Deficit je deficitem především běžného účtu.

Z tabulky můžeme určit doporučení pro léčbu a to kombinaci monetární restrikce a fiskální expanze. Pro jednoduchost vysvětlení a k potvrzení správnosti doporučení předložených tabulkou, užijeme tradiční aparát ekonomů, tj. Mundell-Flemingův model, tedy model IS-LM-BP. Situaci České republiky vyjadřuje bod X na grafu č. 2, který je pod křivkou BP, protože máme deficit platební bilance, ale ten je zmírňován přílivem zahraničního kapitálu. Bod X je zároveň nalevo od křivky čistých exportů NX a to výrazně, protože deficit běžného účtu je významný.

r Graf č. 2

LM´ LM

NX

BP

IS´

X

IS

Y

Vidíme, že řešení tj. posun do průsečíku vnější rovnováhy E1 vyžaduje expanzivní fiskální politiku a restriktivní monetární politiku. Stejné doporučení dala letos v zimě speciální komise MMF České národní bance, když doporučila mírně apreciovat i za cenu snížení konkurenceschopnosti a užít uvážlivou expanzivní fiskální politiku.

Řešení problému pomocí druhé možnosti tj. přesunu výdajů mezi domácím a zahraničním sektorem je možné prostřednictvím následujících opatření: depreciace měny, avšak taková, která nesníží její kredibilitu u zahraničních investorů, nebo cestou zvýšení podpor exportu, ať již pomocí různých exportních, garančních, pojišťovacích nástrojů, dále podporou konkurenceschopnosti snížením úrokových sazeb exportérům a zlepšením lhůt splatnosti úvěrů, zlepšením poradenských a informačních služeb, podporou zakládání zahraničních filiálek českých podniků, úsilím o otevření trhu EU, spolufinancování účasti českých firem na veletrzích a podobně.

V rámci těchto opatření je konkurenceschopnost a tím i exportní výkonnost ekonomiky spojená s kurzovými a měnovými podmínkami, proto se podívejme na určitou souvislost, která je v literatuře označována jako “přestřelování” měnového kurzu. Teoreticky je tento problém rozpracován v modelu platební bilance R. Dornbushe. Dornbushův přístup je rozvinutím moneristického modelu platební bilance pro krátké období. Jak lze tento model aplikovat v české ekonomice v porevolučním období, i když použitelnost je problematická, vzhledem k tomu, že model předpokládá flexibilní kurz, zatímco CEB držela až do května 1997 pevný kurz v zájmu ukotvení alespoň jedné makroekonomické veličiny v průběhu transformačního období, si řekneme dále.

Základem Dornbushova modelu je následující úvaha. Po monetární restrikci dochází okamžitě k “přestřelení” měnového kurzu v poklesu, měna apreciuje více, než odpovídá restrikci, protože ekonomické subjekty vědí, že permanentní pokles peněžní zásoby, resp. snížení růstu peněžní zásoby povede v dlouhém období k poklesu cenové hladiny. Navíc snížením peněžní zásoby či jejího růstu, povede k poklesu reálných peněžních prostředků u ekonomických subjektů a tak dojde k růstu poptávky po penězích, která vyžene úrokové míry nahoru. Domácí úroková míra v ČR také byla nad světovou úrovní, což lákalo zahraniční investory, kteří byli ochotni nést ztrátu zisku z úrokového diferenciálu způsobenou apreciací, čili poklesem měnového kurzu. Monetární restrikce tak vede v krátkém období k bezprostřední a prudké změně relativní ceny a snížení vnější konkurenceschopnosti domácí produkce. Po prvním nárazu dochází k pomalému přizpůsobení, měnový kurz pomalu roste, měna mírně depreciuje, ceny klesají a klesají i úrokové míry. Všechny veličiny se dostávají na novou rovnovážnou úroveň. Náhlé změny monetární politiky mají tedy za následek přestřelování a v případě měnové restrikce vedou k apreciaci měny a ke zhoršení konkurenceschopnosti domácí produkce, tím zhoršení obchodní a v českých poměrech i platební bilance. Vývoj po monetární restrikci je možné sledovat na grafu č. 3.

Graf č. 3.

a) monetární restrikce b) vývoj úrokové míry

M1 r2

M2 r1

t0 čas t0 čas

c) přestřelení kurzu d) cenový vývoj

S1 P1

S3 P2

S2

t0 čas t0 čas

Použitelnost modelu je v tom, že ceny a úrokové sazby se vyvíjí opačně, než měnový kurz. Monetární restrikce prováděná CEB ať již prostřednictvím úrokových sazeb, či růstem minimálních povinných rezerv nebo opatřeními v souvislosti s pádem několika českých bank, vyvolala pokles měnového kurzu ke krajním hodnotám oscilačního pásma a později zavedení plovoucího kurzu. Měnový kurz aprecioval a začal dlouhodobý přizpůsobovací proces poklesu úrokových měr a cen resp. stabilizace cen. Monetární restrikce zároveň podvázala ekonomický růst a spolu působila na vznik recese. Recese spolu s apreciací zhoršuje vnitřní i vnější makroekonomické ukazatele rovnováhy.

V souvislosti s vnější konkurenceschopností hraje svou i roli tzv. parita kupní síly a další faktory, které ovlivňují kurz a cenovou úroveň v ekonomice, jakož i další reálné procesy. Řešení problému rovnováhy, tím i problému konkurenceschopnosti závisí na koncepcích vlády, to je na přístupech k dané problematice, stejně jako na schopnosti měřit a vyjádřit ekonomické veličiny, stejně jako na odhadech budoucího očekávání, stejně jako na budoucích proměnných a dalších faktorech.

Literatura:

Barro, J.: Macroeconomics, J. Wiley and Sons, Inc. N. Y., 1993

Fleming, J.M.:Domestric Filnancial Politics under Fixed and under Floating Exchange Rates, IMF Staff Papers, Novembevr 1962

Krugman, P.R., Obstfeld, M.: International Economics, Harper Collins publishers, N.Y., 1994