Riziko rezistentních bakterií u prasat a vepřového masa

Holandští výzkumníci hodnotili rizika pro spotřebitele, která se týkala vzniku kmenů bakterií rezistentních vůči antibiotikům a/nebo genů rezistence prostřednictvím konzumace vepřového masa.

Je zřejmé, že mnoho aspektů užívání antibiotik u hospodářských zvířat, rovněž jako následky pro lidské zdraví jsou do značné míry neznámé. Například neexistují žádné konkrétní údaje o významu všech možných přímých a nepřímých způsobů, kterými si zvířata a lidé vyměňují své rezistentní bakterie. Také chybí dostatek spolehlivých údajů o pravděpodobnosti, že lidé nebo zvířata se stávají osídlenými určitými bakteriemi, přijatými v potravě a údaje o tomto in vivo přenosu genů rezistence.

Jestliže budoucí systém zajištění nezávadnosti masa má být založen na hodnocení rizika, je nezbytný systematický monitoring rozšíření rezistentních bakterií. Pro objevování probíhajících kontaminačních cyklů je nezbytné sbírat vzorky nejen od zvířat, lidí, masa a masných výrobků, ale také z povrchových vod, odpadních vod, zeleniny a ovoce. Je také nezbytný monitoring množství antimikrobiálních látek užívaných u zvířat a lidských populací.

Antimikrobiální látky užívané jako stimulátory růstu mohou mít měřitelný vliv na rozšíření rezistentní bakterie. Zdá se, že vliv užívání antimikrobiálních látek ve veterinářství a zemědělství na epidemiologii infekcí rezistentních bakterií u lidí je určen tím, zda dotyčné druhy bakterií jsou schopny nebo je jim umožněno obíhat mezi zvířecími a lidskými populacemi a zda geny rezistence jsou snadno předávány na rezidentní flóru právě kolonizovaného hostitele. S ohledem na potenciál přenosu genů rezistence na jiné bakterie, jiné druhy bakterií a různé populace hostitelů se jeví zvláště významné to, zda gen rezistence je umístěn na samopřenosné transpozici. To je zřejmě klíčovým faktorem skutečně úspěšného přenosu genů rezistence ze zvířecích populací na lidské. Je možné, že pokračující vystavení nízkým dávkám antimikrobiálních prostředků v potravě vytváří právě soubor okolností, které to činí vysoce pravděpodobným. Tento scénář je pravděpodobnější než krátkodobé vystavení vysokým dávkám antibiotik prostřednictvím terapie nebo preventivního veterinárního užívání.

Salmonella spp. a Escherichia coli, které pocházejí ze zvířat, nepřenášejí snadno své geny rezistence na rezidentní flóru lidí.

Zdá se, že rozšíření rezistentní E.coli u lidí je více spojeno s existencí vegetariánů než se spotřebou masa a masných výrobků. Jiné rizikové faktory existují u lidí léčených antimikrobiálními léky, hospitalizovaných pacientů nebo lidí pracujících ve zdravotnických zařízeních. V Nizozemí se stává ročně odhadovaných 45 000 lidí nositelem rezistentní E.coli a/nebo genů rezistence, které pocházejí z prasat, zatímco odhadovaných 345 000 osob (175 000-600 000) se stává nositelem rezistentní E.coli a/nebo genů rezistence, které pocházejí z nemocnic, tj. z jiných pacientů. Pokud jde o riziko Escherichia coli pocházející z prasat, bylo vypočítáno, že 90 - 98 % potenciálních problémů u lidí s rezistentními kmeny E. coli jsou způsobovány léčebným využíváním antibiotik. Kalkulace také ukazují, že lidská populace sama o sobě je hlavním rezervoárem těchto kmenů rovněž jako dotyčných genů rezistence.

Riziko multirezistentní Salmonelly spp. ve vepřovém mase je malé, a nemělo by být oddělováno od jiných problémů se salmonelózou pocházející z potravy obecně. Více než 95 % případů salmonelózy v Nizozemí , včetně oficiálně zaznamenaných 20 - 30 úmrtí za rok, jsou způsobeny kmeny rezistentními vůči 0 - 3 antimikrobiálním látkám. Dále jak se ukazuje v praxi, není pravděpodobné, že se objeví přenos genů rezistence ze Salmonelly spp. na rezidentní flóru konzumentů nebo že bude velmi setrvalý bez simultánního selektivního tlaku antimikrobiálních látek. Jakékoliv problémy s rezistentní Salmonellou spp, která pochází z prasat, jsou ve skutečnosti integrální částí celkového problému salmonelózy pocházející z potravy. Někdy vypuknou infekce specifického multi-rezistentního klonu Salmonelly typhimurium, která způsobuje problémy u hospodářských zvířat i u lidí.

Za povšimnutí stojí to, že enterokoky jsou rozšířeny zvláště u lidí, domestikovaných zvířat, a divoce žijících zvířat a ptáků, kteří přijdou do těsného kontaktu s lidmi a odpadem pocházejícím od lidí, jako například u mořských racků blízko kanalizačních trub, výpustí a skládek odpadků. Enterokoky prakticky chybí u divokých zvířat a ptáků, kteří mají zřídka kontakt s lidmi a lidskou společností. Ačkoliv přesné způsoby přenosu jsou stále nejasné, výše uvedené skutečnosti podtrhují, že enterokoky mezi lidskými a určitými zvířecími populacemi obíhají. Nicméně údaje z literatury dokládají, že 90 - 99 % několikanásobně rezistentních Enterococcus faecium, Enterococcus faecalis a enterokoků rezistentních vůči vankomycinu zjištěných v odpadních a povrchových vodách ve skutečnosti pocházejí z lidské populace, i když povrchové vody protékají hlavně zemědělskými oblastmi.

Pro průměrného spotřebitele není příliš důležité zda tyto enterokoky v jeho střevě jsou nebo nejsou enterokoky rezistentní vůči vankomycinu. To se stane v případě, když tito spotřebitelé získají onemocnění, které je činí citlivými k enterokokálním infekcím, zvláště když jsou přitom také léčeni antibiotiky. Avšak tato kategorie lidí je velmi malá.

V Evropě, kde rozšíření enterokoků rezistentních vůči vankomycinu u lidí je vysoké a léčebné užívání vankomycinu je omezené, výskyt infekcí těchto enterokoků v nemocnicích je nejméně 10 krát nižší než ve Spojených státech amerických, kde rozšíření enterokoků rezistentních vůči vankomycinu u lidí a zvířat je nízké a léčebné užívání vankomycinu je vysoké.

Výzkumníci učinili tento závěr: Zdravotní riziko pro spotřebitele spojené s užíváním antimikrobiálních látek u jatečných prasat je primárně zaviněno selekcí a rozšiřováním bakteriální rezistence a mnohem méně toxikologickými a karcinogenními vlastnostmi rezidui antimikrobiálních látek v mase. Vliv antimikrobiálních látek užívaných jako krmná aditiva je mnohem větší než vliv antimikrobiálních látek užívaných pro přísně veterinární účely. Užívání antimikrobiálních látek jako krmná aditiva by proto mělo být seriózně znovu přehodnoceno.