Kontaminace a nezávadnost krmiv IV. část - mykotoxiny (pokračová

Kontaminace a nezávadnost krmiv IV. část - mykotoxiny (pokračování)

Ochratoxiny jsou významné toxiny, které se vyskytují u skladovaných surovin. V tropických a subtropických oblastech se vyskytuje ochratoxin A produkovaný hlavně plísněmi Aspergillus; v mírných oblastech je ochratoxin produkován plísněmi Penicillium, především P. viridicatum. Plíseň produkuje ochratoxin A (OA) při teplotě 4 stupňů C a minimální vlhkosti pšenice 18,5 %.

Ochratoxin A je obsažen hlavně v obilovinách a produktech z obilovin. V Německu a ve Švédsku bylo identifikováno určité množství OA také v náhodně získaných vzorcích lidského mléka.

V Dánsku proběhl nedávno rozsáhlý průzkum 1 431 vzorků pšenice, ječmene, žita, ovsa a otrub. Zjistilo se, že 40 % vzorků bylo kontaminováno OA. Ze sledovaných vzorků vykazovaly vyšší kontaminaci otruby než zrno obilovin. Výsledky jsou v souladu s poznáním, že vedlejší obilní produkty, speciálně otruby, obvykle vykazují obecně vyšší hladinu mykotoxinů než celé zrno obilovin.

Produkce OA v obilovinách se konstatuje hlavně po sklizni ještě před snížením aktivity vody sušením. Nejvýznamnějším způsobem ochrany proti OA je zabránit počátečnímu růstu plísní.

Ochratoxin A je vysoce karcinogenní toxin a citlivá vůči němu jsou hlavně kuřata a prasata. Přežvýkavci jsou vůči tomuto toxinu, vzhledem k jeho mikrobiálnímu rozkladu v předžaludcích, méně citliví. Světová zdravotnická organizace navrhla v roce 1991 obecně platný maximální limit pro ochratoxin A v množství 5 mikro g/kg u obilovin a obilních produktů. Toto množství bylo během doby v některých zemích, včetně Dánska a Švédska, stanoveno jako oficiální maximální limit toxinu pro potraviny a krmiva.

Fusariové mykotoxiny

K fusariovým toxinům patří DON (trichothecene mykotoxin), který se zjištuje ve všech obilovinách, hlavně pšenici. Prasata jako nejcitlivější druh vůči DON odmítají krmivo s koncentrací vyšší než 0,7 mg mykotoxinu v kg krmiva s tím, že toxické účinky se mohou projevit již při hladině 0,25 mg/kg krmiva. Podle platné směrnice CVM (Centre of Veterinary Medicine při FDA v USA) je maximální povolená hladina 4 mg DON v kg krmiva aplikovaného v množství 10 % z krmné dávky pro prasata nebo domácí miláčky a v množství 50 % z krmné dávky pro ostatní zvířata.

Zearalenon - mykotoxin obsažený hlavně v kukuřici - má estrogenní účinek a způsobuje u prasat reprodukční problémy již při koncentraci 1 mg/kg krmiva; nepříznivé vlivy na reprodukci prasata nebyly zjištěny při koncentraci 60 mikro g toxinu na kg živé hmotnosti a den. Maximální povolenou hladinu zearalenonu v krmivech CVM nestanovilo.

Fumonisiny

Fumonisiny jsou poslední objevenou skupinou mykotoxinů (v roce 1988 v Jižní Africe). Fumonisiny produkuje Fusarium moniliforme a F. proliferatum; toxiny se vyskytují speciálně v kukuřici a kukuřičných výrobcích. Nejvíc toxický je fumonisin B1 vůči němuž jsou nejcitlivější koně. Fumonisin vyvolává leukoencefalomalacii koní a plicní edém u prasat. V současnosti se tato skupina mykotoxinů intenzívně zkoumá hlavně v USA.

Další mykotoxiny, které mohou mít lokální význam, jsou alternariové toxiny produkované houbami druhu Alternaria, které jsou příčinou posklizňového hnití ovoce a zeleniny, a alkaloidy paličkovice nachové.

Detoxikace

Vzhledem k tomu, že toxické hladiny mnoha mykotoxinů vznikají často jen za určitých vnějších podmínek, je potřeba zabránit růstu hub a produkci mykotoxinů. Pro inaktivaci toxinů v krmivu se zkoušela řada strategií jako je fyzikální separace, tepelná inaktivace, ozařování, mikrobiální rozklad a aplikace různých chemických látek (kyseliny, bisulfáty, oxidační činidla, plyny a také silážování). Ukázalo se, že většina postupů, kromě amonizace, je neúčinná a nákladná nebo potenciálně nebezpečná. Ani na postup amonizace však nemají odborníci jednotný názor a uvádějí, že zatím nejsou dostupné bezpečné a nákladově účinné postupy pro detoxikaci mykotoxiny kontaminovaných krmiv.

K testovaným postupům pro redukci absorpce mykotoxinů z trávicího traktu patří přídavek sorpčního materiálu do krmné dávky. Zkoušela se aplikace živočišného uhlí, zeolitů , bentonitu, jílů a cholestyraminu. I přes určité kladné účinky, dokumentované v odborných pramenech, není názor na užití těchto látek jednotný.

Vzhledem k tomu, že se mykotoxiny liší ve struktuře a fyzikálních vlastnostech, není možné vypracovat jednotný postup na jejich likvidaci. Kromě toho je potřeba zohlednit komplexnost krmiv pro zvířata, možnost záměny jednotlivých složek a skutečnost, že využití některých základních živin může být určitými sorpčními činidly nepříznivě ovlivněno.

Odborníci doporučují proti kontaminaci krmiv mykotoxiny tato patření:

- zamezit růstu plísní

- vyrábět krmné směsi z různých komponent tak, aby konečná koncentrace specifického mykotoxinu byla nižší než je kritická hodnota

- zkrmovat směsi s podílem určitých mykotoxinů zvířatům, která vůči nim nejsou citlivá (např. krmiva kontaminovaná ochratoxinem nebo deoxinivalenolem zkrmovat přežvýkavcům a ne monogastrickým zvířatům).